Největší filmový trapas Československa. Princezna by na tuhle scénu raději zapomněla
V československé kinematografii se objevilo několik případů, které by bylo možné označit za problematické až kontroverzní, avšak jednoznačně některý z nich označit za největší filmovou ostudu, při níž by režisér utekl, to asi možné není.
Jako příklad filmu s velkými problémy si možná můžeme uvést film Drsný spasitel. Jedná se o postapokalyptické sci-fi, které bylo natočeno v roce 2019, a to podle románu Miroslava Žambocha.
Tam se totiž tehdy stalo, že tvůrci nesehnali dostatek finančních prostředků na natáčení, a protože nebylo možné adekvátně zaplatit herce, tak mnozí z nich natáčení opustili. Proto musel režisér Jaroslav Šetek, který tento film točil, improvizovat a nahrazovat herce jak členy štábu, tak náhodnými diváky. Avšak režisér od své práce neutekl, naopak dělal, co bylo v jeho silách, aby byl film dokončen, i když se značnými produkčními obtížemi. Podle diváckých recenzí však šlo o víceméně amatérsky provedený snímek, s poměrně nízkou uměleckou hodnotou.
A děj? Chlápek v kápi s umělým tech-okem kráčí světem, ve kterém se lidé, upíři, mutanti a další verbež řežou granátomety i temnou magií. Česká země je z větší části zničená kvůli století válek a bytostem, které sem přišly z Druhé strany. Jmenovaný spasitel hledá svou duši a pravdu o své minulosti. Nakonec zjistí, že on sám před několika desítkami let vedl armádu démonů proti lidem v největší bitvě všech dob.
No, těžko posoudit, zda měl film vůbec vzniknout. Sto diváků bude mít sto názorů. Pro jedny to bude propadák, pro dalšího skvělá podívaná. Recenzenti, kteří se k filmu vyjádřili na ČSDF, povětšinou tvrdí, že: „masky, herci, akce, kamera, střih, styl vyprávění, zkrátka všechno tu bylo totálně amatérský, až skoro nekoukatelný. Obzvlášť trapný bylo, když někdo z těch neherců promluvil, znělo to směšně.“ Na druhé straně recenze na YouTube jsou vesměs pozitivní. Umělecké dílo se zkrátka nedá vecpat do žádných tabulek, lidé je posuzují svými pocity a srdcem.
Obchod na korze
Dalším příkladem filmu, kolem něj se děly prapodivné věci, je Obchod na korze, z roku 1965. Jako druhý československý snímek získal Oscara. V hlavní roli se zde objevil geniální slovenský herec Jozef Kroner. V tragédii muže, který byl v podstatě slušným člověkem, tu rozehrál celou plejádu svých uměleckých poloh. Už jen při názvu tohoto díla by se slušelo smeknout, zmlknout a zamyslet se. Hluboce a opravdově.
Když je ale všechno takto skvělé, v čem tedy tkví problémy, které se v souvislosti s filmem objevily? Představte si, že zlatá soška Oscara zmizela; údajně se ztratila při stěhování režisérovy manželky. No, zkrátka ji někdo ukradl – což ovšem ostuda je. Takže, jak je vidět, problémy se mohou objevit u filmů horší kvality i u snímků světově oceněných. Mimochodem tento film, který byl hodnocený tak vysoce, se v Československu nepromítal celých dvacet let, patřil totiž k zakázaným. A to od té doby, kdy jeden z jeho režisérů Ján Kadár po potlačení Pražského jara emigroval do USA.
Pohádková ostuda
Většina československých a českých pohádek patří k filmovým skvostům. Ale čas od času se něco nepovede. Za jednu z nejhorších pohádek bychom mohli považovat snímek Slíbená princezna s Martou Dancingerovou v hlavní roli. Už na první pohled se člověku nechce koukat na to, jak této krásné brunetce někdo vymyslel naprosto nepřirozenou blond paruku. Někteří diváci tento přešlap
A ani výkony herečky a skvělého Jana Ciny tuto pohádku nezachránily. Režisér filmu Ivan Pokorný se vyjádřil, že ho negativní reakce diváků velmi překvapily. Zdůraznil, že: „cílem bylo nabídnout moderní interpretaci klasického příběhu, což se ne vždy setká s pochopením.“ Inu Češi si zřejmě – co se pohádek týká – potrpí na klasiku.
Zdroje: ČSFD, FDB, UdálostiExtra
