Tahle herečka byla největší fúrie československého filmu. Dnes by ji cenzura vypla po prvních 10 sekundách
Její hlas byl slyšet přes celou místnost a znal ho každý. Tato herečka byla jednou z těch, které za žádných okolností nešlo přehlédnout.
Když se řekne slovo fúrie, všichni si představí absolutně nejhorší otravnou verzi nějaké ženy. Jedna z českých hereček oplývala ve svých rolích takovým temperamentem, že si vysloužila titul největší české filmové fúrie – jako římská bohyně. Měla výrazný hlas, drsný výraz ve tváři a silná gesta. Díky tomu ovládla naprosto každou scénu, do které se pustila. Ve skutečném životě to však žádná fúrie nebyla – touto výjimečnou vlastností oplývala pouze ve svých rolích.
Postavy, do kterých se vžila, byly temperamentní, vtipné a ostré, přesně jako ona. V dnešní době by taková postava s ostrými dialogy neprošla přes cenzuru. I přesto, jaké vtipné postavy hrála, její osud skončil poměrně smutně.
Začínala jako švadlena
Herečka, která byla drsná jako žádná jiná. Tou je Blažena Holišová. Narodila se v roce 1930 v obci Nenkovice. Nepocházela z herecké rodiny, nýbrž z rolnické. Rodiče ji od mala vedli k praktickému životu. Z toho důvodu její první krok směřovaly ke kariéře švadlenky. Nějakou dobu se touto profesí i živila, ale později jí došlo, že to není to, čemu se chce ve svém životě věnovat.
Blažena Holišová se velmi toužila ponořit do uměleckého světa. Chtěla se věnovat herectví, zažít si stát na jevišti a pracovat s emocemi, stejně jako profesionální herci. Vášeň k herecké profesi dovedla Blaženu až ke studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Tam se věnovala činohernímu herectví, které v roce 1956 úspěšně absolvovala.
„První jevištní zkušenosti získala na brněnských scénách v Divadle Julia Fučíka a Státním divadle Brno a v roce 1960 natrvalo zakotvila v souboru Činohry Národního divadla v Praze,” doplňuje csfd.cz. V pražském divadle působila až do roku 1992.
Holišová a první filmové zkušenosti
Do filmového světa vstoupila v roce 1957 díky filmu Škola otců. V něm si zahrála postavu Andulky Novotné. Jednalo se o její první zkušenost, při které mohla zazářit na filmovém plátně. I když se jednalo o poměrně drobnou roli, Holišová ji naplnila emocemi a empatií. Postupem času začala dostávat i větší role. I když se nejednalo o hlavní scény, této herečce se podařilo ovládnout celou scénu. Díky její herecké formě nehrála princezničky, ani vznešené dámy, ale ženy lidu. Právě to byly role, které jí sedly nejvíc.
Královna českých fúrií
Blažena Holišová se proslavila primárně díky rolím žen, které se nebály ozvat. S ničím se nemazaly a nestyděly se říct cokoliv, co zrovna měly na jazyku. Typické byly postavy matek, manželek, tchýní a sousedek. Právě to jsou zástupkyně z řad žen, které si často neberou servítky.
Jednu takovou ráznou matku si Blažena zahrála ve filmu Můj brácha má prima bráchu. Role, díky které si vysloužila titul „největší fúrie českého filmu” je ale z jiného filmu. Jedná se o postavu paní Francové ve filmu Slavnosti sněženek z roku 1983. Právě v ní padla jedna z nejvíce ikonických a legendárních hlášek, které v našich filmech kdy zazněly. Větu „To je dost, žes nás taky jednou vyvez!” používá řada lidí ve své běžné mluvě dodnes.
Důležité je však zmínit, že za fúrii není považovaná herečka, ale role, které za svou kariéru ztvárnila. Holišová měla výborný dar pro hraní těchto typů postav. Člověk jí ty role sežral i s navijákem.
Doma byla pravým opakem
I když v práci byla velice veselá a výrazná, v soukromí byla pravým opakem. Stala se z ní nenápadná žena, které by si, na rozdíl od její herecké verze, málokdo všiml. Vdaná byla celkem dvakrát a z obou manželství měla dítě. Žila spíše v ústraní a v klidu. Věnovala se své zahrádce, vaření a dělala obyčejné věci jako každý z nás.
Ke konci života ji trápilo zdraví. Několik let se snažila bojovat s Parkinsonovou chorobou, ale marně. Postupně přicházela o pohyblivost a samostatnost. Aby toho nebylo málo, v roce 2009 se jí stal úraz při žehlení, při kterém utrpěla poranění páteře. Kvůli nešťastné události byla připoutaná na lůžko a bez pomoci se neobešla. Veřejnost o ní od té doby prakticky neslýchala.
Blažena Holišová zemřela v roce 2011, ve věku 80 let. Odešla v klidu a tichu, ale její odkaz mezi námi zůstane napořád. Na role, ve kterých ztvárnila největší fúrie, budeme všichni rádi vzpomínat.
Zdroje: csfd.cz, zivotopis.osobnosti.cz, cs.wikipedia.org
