Když promluvil, našim babičkám se z něj narovnala trvalá. Tohle byl největší idol socialismu
Exotická vizáž, hlas jako zvon a osobitý šarm udělaly z Waldemara Matušky miláčka národa. V dobách, kdy televizor vlastnila jen hrstka vyvolených, stačilo, aby tento charismatický vousáč zazpíval, a ženám po celé republice se podlamovala kolena. Ač ho komunistický režim po jeho emigraci zatratil, jeho písně jako „Jó, třešně zrály“ nebo „Slavíci z Madridu“ zůstávají nesmrtelné.
Bigbít, minisukně a první záblesky svobody, šedesátky byly v Československu plné paradoxů. Zatímco soudruzi dál svírali moc, v klubech to žilo a mezi mladými to vřelo. A právě v tomto období se na hudební scéně objevil charismatický muž s plnovousem a kudrnatou černou kšticí. Hluboký baryton Waldemara Matušky dokázal rozbušit srdce snad každé ženy, od náctiletých dívek až po jejich babičky.
Matuška se stal přímo idolem socialistické éry, který jako jeden z mála dokázal konkurovat samotnému Karlu Gottovi. V letech 1962 a 1967 vyhrával prestižní ocenění Zlatý slavík a pro svůj charakteristický vzhled a projev si vysloužil přezdívku „československý Tom Jones“.
Od skláře k divadelním prknům
Cesta Waldemara Matušky za slávou začala u sklářského řemesla. Narodil se 2. července 1932 v Košicích, dětství však strávil v Praze. Poté mu v Poděbradech dali do ruky sklářskou píšťalu a v lázeňských Varech pak foukal sklo profesionálně. Jenže ruce ho táhly spíš ke strunám. Hrál na několik hudebních nástrojů, ale nakonec to byl jeho zvučný hlas, který mu otevřel dveře ke slávě.
Ten medový baryton roztřásl ženská srdce od Aše po Košice. Rozhlas ho v roce 1960 pustil do éteru s písničkou „Suvenýr“ a hvězda byla na světě. Když pak vtrhli s Evou Pilarovou na prkna Semaforu s „Láskou nebeskou“ a „Tam za vodou v rákos“, nebylo pochyb, zrodil se idol.
Když Matuškovská vlna zaplavila zemi
V 60. letech doslova vypukla „Matuškomanie“. Jeho písně hrály v rádiích, zpíval v televizi a jeho desky se prodávaly jako o život. Písničky jako „Jó, třešně zrály“, „Slavíci z Madridu“ nebo „Růže z Texasu“ si lidé zpívali u táboráků, na večírcích i v hospodách po celé zemi. Co na něm ženy tak milovaly? Bylo to právě to spojení drsnosti a citlivosti. Na jedné straně neotesaný chlapík, na druhé něžný romantik. Jeho písně byly plné emocí, a když zpíval, bylo cítit, že do toho dává celé své srdce.
Nejen zpěvák, ale i herec k pohledání
Matuška nikdy neměl herecké ambice, a přesto se mu podařilo jako herci uchytit. Nutnost stát na jevišti a nejen zpívat přišla s jeho angažmá v divadlech Semafor a Rokoko. A později přišly i filmové role. Vzpomeňme třeba na jeho role ve filmech jako „Limonádový Joe“, kde ztvárnil zlotřilého pistolníka Banjo Kida, nebo v muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů“. Úžasný byl také jako král Petr v populární „Noci na Karlštejně“.
Bouřlivák s citlivou duší
S první ženou Jiřinou si prožil peklo, které by neměl zažít žádný rodič. Jejich čerstvě narozená dvojčátka jim osud vzal dřív, než si je stihli pořádně pochovat. Taková rána se nezahojí. Hluboká jizva zůstala v Matuškově duši i poté, co se jim narodil syn Miroslav. Manželství se rozpadlo a následovaly roky bouřlivého života plného milostných avantýr, alkoholu a výstupů, které byly vodou na mlýn tehdejší StB. Dokonce se traduje, že měl románek s italskou filmovou hvězdou Claudií Cardinale.
Po kratším druhém manželství se zdálo, že jeho srdce získala půvabná herečka Jitka Zelenohorská, se kterou tvořil pár pět let. Ale ani tento vztah nevydržel. Osudovou ženou se pro Matušku nakonec stala zpěvačka Olga Blechová, kterou potkal, když jí bylo pouhých 14 let. Vídali se, kamarádili, až z toho nakonec přeskočila jiskra. Waldemarovi už táhlo na padesát, když si ji v roce 1976 konečně odvedl před oltář.
Emigrace a návrat na výsluní
Se svou manželkou Olgou a tehdy devítiletým synem Waldíkem v roce 1986 emigroval do USA. Reakce komunistického režimu byla brutální. Jeho písně byly okamžitě zakázány, z distribuce mizely filmy, v nichž hrál, a ze dne na den se z něj stal nepřítel státu. V Americe se usadil na slunné Floridě a živil se koncertováním pro krajany. Vydával i nové desky, první z nich s názvem „Teče voda teče“ byla velmi úspěšná.
Po sametové revoluci začal Matuška opět pravidelně navštěvovat svou vlast a příležitostně zde i koncertoval. Waldův život vyhasl 30. května 2009 na Floridě. V 76 letech ho skolil zápal plic, se kterým si jeho unavené srdce už nedokázalo poradit.
Zdroje: fdb.cz, cesky.radio.cz, blesk.cz
