Největší ostuda českého filmu: Diváci se štábu smějí dodnes, Krampol měl z ostudy kabát
Česko-slovenská filmová databáze obsahuje mimo jiné také žebříček těch nejhorších filmů, které kdy vznikly. Vždy jde o žebříčky podle uživatelského hodnocení. Profesionální kritici se tak mohou k daným filmům a jejich hodnotám stavět jinak než diváci. Pojďme se podívat, který film z tuzemské scény je podle názorů diváků úplně nejhorší.
Zajímavostí jistě je, že nejhůře hodnocený český film obsadil také hned druhé místo v celkovém hodnocení na ČSFD. Před ním se už objevila pouze americký rodinná komedie z roku 2009 Malý Herkules. Zatímco Malý Herkules získal celkové hodnocení diváků 6,3 %, nejhorší český film získal od diváků 6,7 %. Je dobré upřesnit, že film Malý Herkules hodnotilo celkem 6349 diváků. Oproti tomu názor na nejhorší český film vyjádřilo celkem 9194 lidí, kteří film viděli.
Kdo si odnesl nešťastné prvenství
Prozatím nejhůře divácky hodnocený český film vznikl v roce 2002 a jde o filmovou komedii režiséra Víta Olmera. Ve filmu si několik hlavních rolí zahrál herec Jiří Krampol. Filmoví maniaci už asi tuší, o který film jde. Ty ostatní budeme ještě chvíli napínat. Poznáte podle dalších indicií, o jakou komedii šlo? Nebo jste na ni po těch letech už dočista zapomněli? Ve filmu se kromě Krampola objevila také Eva Holubová, Jana Paulová nebo Oldřich Vízner.
Napovědět by vám měl fakt, že celý film je rozdělený na příběhy, které se točí kolem manželských povídek. Celkem jde o pět příběhů. Jeden z nich je nazvaný Francouzská trojkombinace, druhý Svatozář. Další se pak jmenují Sólo na bicí, Ostrov lásky a poslední nese název, který nese i celý film. Už víte? Napovíme ještě, že v posledním příběhu je hlavním hrdinou památkář Hruška, který žije ve stínu své dychtivé manželky a dcery s velkými ambicemi. Těm dvěma však muž v rodině začne překážet. A co udělá manžel? Kvůli stresu doma začne utíkat do napoleonské doby.
Povídky z časopisu
Už vás nebudeme déle napínat. Jde o film Waterloo po česku. Vít Olmer si tehdy vybral k natočení pět manželských povídek. Ty psal při svém působení v časopisu Playboy v době, kdy byl šéfredaktorem tohoto časopisu Arnošt Lustig. Povídky v sobě mají vtip a občas mají až absurdní pointu. Možná, že kdyby se režisér rozhodl, že natočí každou povídku zvlášť, uspěl by u diváků více. Nebo je to jinak a film potvrzuje, že papír toho snese mnohem více.
Ostatně vzniklo spousta skvělých knih, kterým jejich filmová podoba nesahá ani po kotníky. Těžko se odhaduje čím to je. Jedno je jisté. Když čte člověk knihu nebo jakoukoliv povídku v časopise, ve své hlavě si sám představuje hrdiny určitým způsobem. Stejně tak si představuje také prostředí, které je v příběhu popsané. Zpracovaný výsledný film ho tak může zklamat už jen tím, že naprosto zboří veškeré jeho představy. A právě to může mít vliv na konečné hodnocení takového filmu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Recenze jsou nemilosrdné
A jak hodnotili uživatelé Waterloo po česku na ČSFD? Jedna z uživatelek hovoří o tom, že chtěla být milosrdná, ale v tomto případě je to nemožné. „Vždyť tady není nic, co by si nějakým způsobem zasloužilo alespoň kousek kladného hodnocení a už vůbec tu není nic humorného,” napsala do své recenze. Prý při sledování filmu promarnila hodinu svého života. Jsou však i tací, kteří se filmu zastávají.
Uživatel Monrico si prý nejprve přečetl hodnocení a tak dlouho neměl chuť se na film podívat. Pak se však odhodlal. Prvních pět minut si myslel, že mají ostatní pravdu. „Potom jsem pochopil s jakým nadhledem a s jakou porcí srandy je tenhle film natočen. Pana Krampola jsem dlouho dobu nemusel, ale tímhle snímkem si to u mne vyžehlil,” obhajuje špatně hodnocený snímek.
Zdroj: csfd.cz, wikipedia.cz, refresh.cz
