Na tuhle českou pohádku jsme se těšili celý rok. Kdybychom věděli, jak špatná bude, radši bychom šli spát
České pohádky jsou v podstatě naším národním pokladem. Tou první byla Pyšná princezna režiséra Bořivoje Zemana.
Jen málokterá ji doposud překonala. A následovala celá řada dalších: Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Šíleně smutná princezna, atd. A to nejen pohádek hraných. V produkci animovaných pohádek všech různých technik jsme patřili kdysi k velmoci.
Štědrovečerní pohádka
A protože Češi hrané pohádky milují, očekávají každoročně alespoň jednu novou, a to na Štědrý večer. Nové štědrovečerní pohádky se zkrátka staly tradicí. Je to už přes 30 let, co se premiéra sváteční pohádky vysílá. Vzpomeňte si třeba na Sedmero krkavců v hlavní roli s Michalem Dlouhým a slovenskou herečkou Máriou Podhradskou, Princeznu ze mlejna, Nesmrtelnou tetu, anebo Jak si zasloužit princeznu, Princ Bajaja, Princ a Večernice, Tři oříšky pro Popelku, Král sokolů, Královský slib, Anděl páně, Tři bratři, Korunní princ, Tajemství staré bambitky…
Nejvíc máme rádi české filmové pohádky, které jsou založené na odkazu našich nejvýznamnějších pohádkářů, a to Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či Josefa Lady. A nová sváteční pohádka má být jakousi extra třídou. První pohádku, která štědrovečerní tradici odstartovala, natočila Československá televize v roce 1990, a to v koprodukci s Itálií, Západním Německem a Francií. Jmenovala se O Janovi a jeho podivuhodném příteli. Vzpomenete si ještě na chasníka Tomáše Valíka a princeznu Evu Vejmělkovou, která je v moci zlého kouzelníka? Štědrovečerní pohádky se u nás zkrátka staly fenoménem, který patří do této sváteční nálady stejně, jako stromeček, dárky či bramborový salát a kapr.
A tak všichni na novou pohádku, která nám má zpříjemnit Štědrý večer, když už jsou dárky rozbaleny, netrpělivě čekáme… Pohádkový příběh má být vlastně takovou krásnou štědrovečerní tečkou, jakýmsi dárkem navíc pro všechny. A tvůrci pohádek vědí, že český národ po nové pohádce dychtí, a to jim dává obrovskou zodpovědnost. Vždyť každoročně by měla pohádka překvapit, pobavit, potěšit, zkrátka být jedinečná. A to může být pro autory dost svazující. Vždyť kde stále brát nové a nové náměty.
Štědrovečerní pohádka 2024
Také v loňském prosinci rozbalily české rodiny dárky, které našly pod vánočním stromečkem. A pak jsme se všichni usadili u obrazovek a netrpělivě očekávali, jaký bude ten poslední štědrovečerní dárek… Tentokrát se pohádka jmenovala Tři princezny a jejím režisérem byl Tomáš Pavlíček. V hlavních rolích se objevily mladé herečky Josefína Marková, Sára Černochová, Dorota Šlajerová.
Výpravná pohádka, ve které se tři naprosto rozdílné královské sestry, chytrá princezna Sofie, odvážná Leona a krásná Flóra, vydávají na cestu, plnou nástrah a dobrodružství. Jejich úkolem je totiž zachránit rovnou dvě království před temnou hrozbou zlé královny Mortany. Aby své poslání úspěšně splnily, musí nejen zdolávat náročné úkoly, ale také spolupracovat, vzájemně si pomáhat a použít schopnosti, které jsou jim vlastní: důvtip, sílu a šarm. Když alespoň jedna z princezen splní Mortanin nesnadný úkol, nejenže zachrání království, ale získá ruku prince Felixe (Josef Trojan).
Úspěch, nebo debakl? Hodnocení 27 % mluví samo za sebe
Tentokrát však většina Čechů vůbec nepochopila, proč takhle prapodivná pohádka vznikla, a co jí chtěli autoři vlastně říct. Jistá část odborné i laické veřejnosti však věří, že i tato pohádka se zařadí k těm kultovním. Možná snad díky výkonu Kláry Melíškové, která byla obsazena do role ďábelské královny Mortany.
Trio princezen bylo spíš zklamáním a bylo hodně těžké s nimi sympatizovat. A to je u protagonistek zejména štědrovečerní pohádky dost zásadní nedostatek. Podle recenzí diváků na ČSFD, kde má pouhých 27 %, se zdá, že tato filmová pohádka nefungovala ani jako celek, a mnozí z nich se k ní nemíní vracet. Mnohým vadilo i to, že neustálé upozorňování, že válka je zlá, působilo ponurým až depresivním dojmem. A to není na Štědrý den zapotřebí. Stačí, když člověk denně vidí válku v Evropě v médiích. Jako jediné klady pohádky diváci zmiňují krásné lokality, kostýmy, kameru a Kláru Melíškovou.
České pohádky mají mnoho podob. Za dobu své existence se zapsali do srdcí diváků. Ovšem v posledních letech se zdá, že těm štědrovečerním se přestává dařit.
Co jste možná nevěděli: Lidové pohádky bývaly plné lechtivých motivů, vulgarit a jadrného humoru. Vyprávěli si je totiž hlavně dospělí, třeba pro zpestření dlouhých zimních večerů. „Představa, že pohádky jsou jakýmsi dětským světem, pak pod vlivem racionalizace definitivně převážila až v devatenáctém století,“ jak je možné se dočíst na stránkách webu Akademie věd České republiky.
