Tohle byl největší primitiv českého filmu. A přesto ho všechny ženy nad 50 milovaly
S koňskými zuby, sluchátky na uších a naivním pohledem si získal divákovo srdce. Za svůj výkon v kultovní komedii získal prestižní ocenění v Paříži a filmová elita ho srovnávala s legendárními komiky němé éry. Navzdory své proslulé roli jednoduchého závozníka se tento umělec musel v osobním životě vypořádat s těžkými ranami osudu, včetně období, kdy skončil jako bezdomovec.
Kdo by neznal scénu z filmu „Vesničko má středisková“, kdy závozník s velkými zuby a ustrašeným výrazem prosí svého řidiče o pomoc? Role mentálně zaostalého Otíka Rákosníka se stala jednou z nejznámějších postav celého filmu. Stojí za ní maďarský herec János Bán, který toho ve skutečnosti musel pro roli hodně obětovat. Cesta Jánose Bána k roli Otíka totiž nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát. Jiří Menzel, v té době už respektovaný český režisér, potřeboval pro svůj nový film někoho výjimečného. Hledal herce, který by dokázal přesvědčivě zahrát člověka s mentálním handicapem. Když pak viděl Jánose hrát, věděl, že našel svého Otíka.
Pro mladého maďarského herce to byla výzva, nejen herecká, ale i jazyková. V době natáčení totiž česky příliš neuměl, a tak paradoxně jeho nechápavý výraz na plátně nebyl vždy jen herecký. Často skutečně netušil, o čem si ostatní herci povídají.
Koňské zuby jako geniální nápad
János Bán přišel s nápadem, který režisér ani scénárista zpočátku nebrali vážně, ale ukázalo se, že to byl mistrovský tah. Na vlastní pěst si nechal udělat speciální zubní náhradu, která mu vytvořila typický předkus a výrazné „koňské“ zuby. „Tu protézu jsem si vymyslel hlavně kvůli svému maďarskému přízvuku, abych ho nějak zamaskoval,“ přiznal později v rozhovorech. A fungovalo to dokonale. Díky protéze nejen, že zakryl své jazykové nedostatky, ale zároveň dodal Otíkovi vzhled, který umocnil jeho naivní a prostoduchý charakter.
Na roli se připravoval opravdu poctivě. Chodil do ústavů pro děti s mentálním postižením, aby pochytil jejich výrazy tváře a způsob řeči. I když Otík Rákosník v celém filmu řekne sotva pár vět, jeho postava se vryla do paměti snad každému, kdo film viděl.
Z bezdomovce filmovou hvězdou
Zatímco na plátně János ztvárnil člověka, jehož největším problémem byla jeho mentální jednoduchost, v reálném životě se potýkal s mnohem tvrdšími ranami osudu. V jedné chvíli se dostal úplně na dno. Neměl peníze, přišel o střechu nad hlavou a skončil tak na ulici jako bezdomovec. Jak k tomu došlo? Když šlo o jeho děti, dokázal se zříct všeho. Postupně utratil každou korunu, kterou měl, až mu nezbylo vůbec nic. A tak se stalo, že se ocitl sám na ulici. Pár měsíců žil jako bezdomovec, než se opět postavil na vlastní nohy.
Zrovna po tom nejčernějším období přišla nabídka, která všechno otočila. „Vesničko má středisková“ se stala trhákem, který dodnes zná snad každý. Film se dostal až do oscarového klání o nejlepší zahraniční snímek a sám Bán si z Paříže odvezl cenu pro nejlepšího herce.
Dal přednost venkovskému klidu
Herec tráví většinu času ve svém domku u Balatonu. Do Budapešti prý jezdí, jen když musí pracovat. Kromě hraní se věnuje i učení na univerzitě, kde předává zkušenosti mladým hercům a herečkám. Není divu, že mezi předměty, které vyučuje, patří i pantomima. Když má volno, pěstuje zeleninu a ovoce, vyrábí vlastní víno a pálí si domácí kořalku.
János Bán ukazuje, že i když herec ztvární „největšího primitiva českého filmu“, může být zároveň inteligentním, vnímavým a všestranným umělcem. A co se týče té lásky žen? No, zeptejte se jich samy, ale mám tušení, že za tím bude mnohem víc než jen koňské zuby a naivní úsměv.
Zdroje: fdb.cz, csfd.cz, medium.seznam.cz
