Nejzmatenější film socialismu. Byl to takový guláš, že i babička by ho radši vylila do záchodu
Filmové řemeslo je náročné a vyžaduje cit pro detail a pečlivost. I přesto se ale občas někdo utne a průšvih je na světě. V případě tohoto se to filmařskému štábu příliš nepovedlo a chyb je ve snímku jak naseto. Pojďte se podívat, o který titul se jedná.
Na mysli máme pohádku Jak si zasloužit princeznu, která vypráví příběh o princi Miroslavovi. Ten má za úkol zachránit princeznu Verunku od zlého černokněžníka Na první pohled to zní jako běžná pohádka, která by u nás potěšila děti i dospělé. V tomhle případě se to ale příliš nepovedlo. Filmařům při natáčení uniklo dost chyb a následná kontrola je neodhalila. A tak se dostaly až do finálního střihu, který byl prezentován divákům. Filmu to samozřejmě neodpustili ani kritici na portálech typu CSFD, kde se neustále poukazuje na nedostatky nebo úsměvná pochybení štábu.
Kde se vzal ten zmatek?
Je až s podivem, kolik zvláštních chyb se ve filmu nachází. Jako by na place zavládl totální zmatek a neorganizovanost, kde se ale tenhle šrumec vzal? Například řecké a švýcarské vlajky vlající v jedné z hradních scén, navzdory tomu, že tam nemají, co dělat. Nebo třeba sladkovodní ryby vesele plovoucí v „mořské“ vodě. I když to by se s trochou fantazie dalo schovat za kouzlo pohádkových světů. Větším problémem jsou spíše dialogy a některé charakterové rysy, ty často působí, jako by byl přepsány z nějaké školní hry. Ale nalijme si čistého vína. I mistr tesař se někdy utne a režisér Jan Schmidt není výjimkou. Koneckonců v jiným svých snímcích prokázal, že kvalitu rozhodně má a není potřeba jej odepisovat jako nějakého režisérského amatéra.
Herci, co září i přes chyby
Jak si zasloužit princeznu samozřejmě není jenom nějaký propadák plný chyb. Má i spoustu kvalit, které je třeba pochválit. Například výkon Jaromíra Dulavy coby zlého černokněžníka. Ten se může zdát na první pohled v kontextu celého filmu trochu toporný a kostrbatý, v průběhu ale divák prohlédne, že je to pravděpodobný záměr a Dulava moc dobře ví, co dělá. Podobně působí i krásná Lenka Jelínková v roli princezny Verunky. Do té se musel zamilovat snad každý, kdo tuto pohádku alespoň jednou viděl.
Petr Řezníček jako princ Miroslav princeznu Verunku skvěle doplňuje a utváří společně s ním jedinečnou hereckou chemii. Zvláštní pochvalu si však zaslouží herec a režisér Jiří Menzel, který si v roli dvorního malíře film přivlastnil. V podstatě v každé scéně, ve které se nachází, hraje prim a svým humorem donutí i ty nejvíce kritické diváky filmu nějaké ty chyby odpustit. Je tedy vidět, že i když kulhající scénář a nepříliš detailní dohled hází hercům pomyslné klacky pod nohy, ti nejlepší z nich stejně dokáží zazářit.
Výprava a hudba – klenoty pohádky
Pokud si ale něco zaslouží speciální pochvalu, je to výběr natáčecích lokací, které působí doslova a do písmene pohádkově. Výprava prince Miroslava je potěšením pro oči a každý milovník pohádek nebo českých luhů a hájů musí být nadšen. Některé scenérie jsou navíc tak dechberoucí, že hravě zastíní i dílčí problémy s nesprávnými vlajkami nebo sladkovodními rybami v moři.
Film navíc nabízí několik vyloženě kouzelných momentů. Například píseň princezny Verunky, která chytne za srdce a navíc vám bude v hlavě znít ještě dlouho potom, co film dokoukáte. Takže i když filmaři nezvládli uhlídat každý detail, je nutné si přiznat, že chybovat je lidské a jejich chyby naštěstí zachránili ostatní členové týmu. Ať už se jedná o kostyméry, hudebníky nebo osoby zodpovědné za výběr natáčecích lokací.
