Nezapomenutelný herec Vladimír Pucholt rázně ukončil svoji kariéru. Dnes je někým úplně jiným

Díky několika výrazným rolím se nenápadný a plachý herec Vladimír Pucholt stal jednou z největších hereckých hvězd šedesátých let. Ačkoliv svoji kariéru už dávno ukončil, dodnes jsou filmy, v nichž se objevil, stále oblíbené a patří ke klenotům naší kinematografie.

Jedním z nich je i komedie režiséra Krejčíka „Svatba jako řemen“, kterou tento týden připomněla Česká televize. Role horlivého policisty byla bohužel poslední, kterou u nás Vladimír Pucholt natočil před svým odchodem do emigrace. Pak jsme o něm léta slyšeli jen výjimečně.

Příliš ošklivý

Jeden z mála rozhovorů poskytl v roce 2020 „Radiožurnálu“, když si do Čech přijel převzít „Cenu Trilobit“ za celoživotní přínos. Moderátorka Lucie Výborná v této souvislosti připomněla několik zajímavých momentů z jeho krátké filmové kariéry. Například, že roli Filipa v legendárním muzikálu „Starci na chmelu“ málem nedostal, protože byl příliš ošklivý. Ladislav Rychman, který tento muzikál režíroval, si prý musel jeho obsazení před barrandovskými šéfy tvrdě obhájit.

Samotný Vladimír přiznal, že si na roli v muzikálu příliš netroufal, protože dobře nezpíval, ani netancoval. „To téma se mně vůbec nějak nelíbilo a nechtěl jsem na ty zkoušky jít,“ zavzpomínal ve studiu. Nakonec ale přece jenom souhlasil, že se pokusí zahrát scénu s Haničkou: „A oni si mě vybrali,“ dodal. Nicméně, čas, strávený natáčením „Starců na chmelu“ v krásné krajině Žatecka, pro něj byl prý velmi příjemný.

Zvláštní vztahy

Netajil se ani tím, že měl se slavnými režiséry, s nimiž spolupracoval, především s Milošem Formanem (Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky), Jiřím Krejčíkem (Svatba jako řemen) nebo právě s Ladislavem Rychmanem, zvláštní vztah a vždy před premiérou měl pocit, že to bude strašný průšvih. A navíc se na sebe nerad díval. Při náročném pracovním tempu brzy dospěl k přesvědčení, že dříve či později dojde při herecké práci k vyčerpání a na vrcholu své kariéry se ji rozhodl ukončit. Podle něj by měli herci načerpat další životní zkušenosti a hrát pouze něco, co za to stojí.

Návrat ztraceného ráje

A právě proto se po téměř třiceti letech, v roce 1999, rozhodl natočit s režisérem Vojtěchem Jasným poetický film „Návrat ztraceného ráje“: „Je to příběh člověka, poutníka, který napáchal spoustu zla a přijel poprosit o odpuštění. Ten film měl smysl,“ vysvětlil, proč hrál tuto, zřejmě svoji poslední roli. Ale také v tomto případě zvažoval, zda ji má vzít, nakonec ho Vojtěch Jasný, jenž si natočení tohoto autobiografického snímku vysnil, přesvědčil, že ano.

Herec vs. lékař

Životním krédem Vladimíra Pucholta vždy bylo prožít život čestně a asi jen málokdo jej prožil tak čestně jako on. Je pyšný na svoji práci lékaře, velmi ho například potěšilo, když v nemocnici, kde pracoval, obdržel uznání za to, že se dobře staral o děti. Zmínil přitom, že i jako lékař mohl využívat svůj herecký talent: „Musíte ty děti nějak uklidnit a nesmíte moc vypadat jako doktor. Připomněl, že dětští lékaři ani v Anglii (kde vystudoval medicínu), ani v Kanadě, kde léta žije, nenosí bílý plášť. Sám se snažil, aby jeho soukromá ordinace, v níž léčil mnoho dětí, vypadala nekonvenčně, nebyly vidět žádné injekce, ani jiné nepříjemné předměty.

Lítost a zlost

V rozhovoru pro „Radiožurnál“ dnes již osmdesátiletý Vladimír Pucholt promluvil též o stáří: „Člověk dělá, co může a jestli se to povede nebo nepovede, je jiná otázka. Ale fakt je, že stáří a nemoc jsou hrozný věci. Já jsem o tom trošičku přemýšlel a najednou vás zaplaví takový dvojitý pocit: lítost a zlost a nedá se tomu ubránit.“

Stejné pocity měl, když viděl, jak se mu před očima „rozplývá“ pan režisér Krejčík: „Mě to strašně bolelo, vidět tohoto vzácného, statečného pána, který se držel principů. A nedalo se mu vůbec pomoct,“ vyprávěl se zjevným dojetím. Prozradil, že když viděl, v jakém je Jiří Krejčík zuboženém stavu, šel do kostela svatého Víta a prosil Boha, aby si ho vzal. „A za dva dny zemřel.“

Na otázku, jestli někdy uvažoval o tom, že by se vrátil do vlasti, upřímně odpověděl, že jeho domov je tam, kde má ženu Rosemary, dvě děti a vnoučata.

Zdroj: autorka, Česká televize, Český rozhlas