Mlel páté přes deváté a tvářil se u toho jako brouk Pytlík. Československý národ ho za to ale zbožňoval
Neuvěříte, co všechno musel předvést v roli nesnesitelného souseda. Když se koncem osmdesátých let československá televize rozhodla natočit komedii o seznamování pomocí techniky, málokdo tušil, jakou bizarní postavu v něm vytvoří jeden z nejtalentovanějších herců své generace.
Jste single a toužíte najít životního partnera? Zkuste moderní technologie! Dnes nám to přijde jako samozřejmost, ale v roce 1987 to byla v Československu naprostá novinka. Televizní inscenace „Za svědka půjde počítač“ přišla se satirickým pohledem na hledání lásky skrze výpočetní techniku v době, kdy u nás byly počítače vzácností a seznamky fungovaly většinou jen na bázi tištěných inzerátů.
O čem ve filmu šlo?
V příběhu režiséra Jiřího Vanýska sledujeme třicetiletou zubařku Evu Janotovou, kterou hraje skvělá Libuše Šafránková, kterou rodina neustále nutí, aby si konečně našla manžela. Ačkoliv je samostatná a nezávislá, tlak okolí ji dožene k tomu, že vyzkouší seznámení pomocí inzerátu. Když katastrofálně selže schůzka s mužem posedlým svým psem, rozhodne se Eva pro experiment, seznamovací dotazník pro počítačové párování.
Co Eva netuší, je, že osud (a scenárista Vlastimil Venclík) má pro ni připravenou pořádně nepříjemné překvapení. Počítač jí jako ideálního partnera vybere jejího souseda a domovního důvěrníka Jana Chládka v podání Ondřeje Havelky. A právě tady začíná ta pravá zábava.
Nejpodivnější soused v dějinách paneláku
Hrdinou, nebo spíš antihrdinou našeho článku, je tedy Jan Chládek. Podivný soused, jakého by člověk pravděpodobně nechtěl mít ve dveřích vedle. Ondřej Havelka dokázal vytvořit postavu tak dokonale iritující, že kdyby na vás takový soused spustil, pak před ním prcháte po požárním schodišti.
Jan Chládek jako domovní důvěrník se pravděpodobně více soustředí na dodržování nočního klidu v baráku a pravidel obecně než na přátelské popovídání. Jeho projev připomíná ustrnulého úředníka a obecně se vyjadřuje s takovou vážností, jako by šlo o hlášení z Rudého práva. Navíc připomínal všeználka brouka Pytlíka. Přesto ho Ondřej Havelka nehraje jako jednoduchého šaška, pro mnohé z nás až magora. Pod vrstvou směšnosti se skrývá člověk, který zkrátka neumí dobře komunikovat a je osamělý.
Když počítač selže a láska zvítězí
Nejpikantnější okamžik filmu přichází ve chvíli, kdy Eva zjistí, že jí počítač přiřadil právě souseda, se kterým nevychází. Eva se nechala inspirovat televizní besedou o seznamování pomocí počítače a vyplnila přihlášku, do dotazníku ovšem uvedla „upravené“ informace, což pravděpodobně udělal i Jan.
Film postupně rozvíjí vztah těchto dvou lidí, kteří se začínají poznávat z jiné perspektivy než jen jako problematičtí sousedé. Zajímavý je moment, kdy Jan navštíví Evu v zubní ordinaci, protože ho bolí zub. Ačkoliv je v ní ošetřen, večer vyhledá Evu doma s tím, že jej zub stále bolí, což vytváří prostor pro jejich sblížení. Scéna s bolestí zubu ukazuje Jana v nové, zranitelnější podobě, díky čemuž jej mohou diváci i Eva vidět v jiném světle.
Dvě tváře Ondřeje Havelky
Ondřej Havelka, pro mnohé známý především jako frontman Melody Makers a gentleman s láskou ke swingu, předvedl v roli Jana Chládka naprosto odlišnou polohu svého hereckého rejstříku. Jeho komická kreace nebyla postavená na lacině vtipných hláškách, ale na dokonalém vystižení určitého typu člověka, úzkostlivého, osamoceného a neschopného normální komunikace.
Jak napsal jeden z diváků ve své recenzi: „Havelka mě velmi potěšil, herecky tu postavu bravurně zvládnul.“ Zajímavé je, že Havelka při rozhovorech často zmiňuje, že je v civilním životě spíše plachý a tichý člověk. Jak sám uvedl při natáčení Saturnina: „Máte-li pocit, že jsem na jevišti energický, je to tím, že sám jazz je vitální a energický.“
Zdroje: csfd.cz, fdb.cz, csfd.cz
