Osudová žena Václava Vydry nepřežila natáčení filmu. Tuto ztrátu nikdo nečekal

Vidět jsme ji mohli zazářit ve více než stovce divadelních a filmových rolí. Mezi nimi nechyběla diváky milovaná doktorka Fastová v seriálu „Nemocnice na kraji města“ nebo maminka v „Takové normální rodince“. Premiéry svého posledního filmu se ale už nedožila.

Dana Medřická se narodila v roce 1920 v Praze. S herectvím začínala u malostranských ochotníků, mezi kterými vystupovala pod krycím jménem Čechová. To proto, aby její rodina nevěděla, že hraje. Že má velké herecké nadání, bylo patrné od mládí. Nebylo tak divu, že ji na konzervatoř přijali rovnou do druhého ročníku.  Po roce se ale rozhodla ze školy odejít, protože přijala nabídku brněnského Zemského divadla.

Během své kariéry vystřídala ještě několik dalších divadlech. Ale za svůj největší úspěch považovala působení v činohře Národního divadla, kam nastoupila v roce 1960 a kde zůstala až do své smrti.

Pestrá filmová kariéra

Na filmovém plátně debutovala v roce 1944 rolí Anky Halíkové ve snímku „Skalní plemeno“. A poté přicházela jedna role za druhou. S Karlem Högerem, který se stal jejím častým filmovým partnerem, si například zahrála v životopisném snímku „Mikoláš Aleš“ (1951), kde ztvárnila Márinku. V divadle za osm let odehrála neuvěřitelných 403 představení role Erži Orbánové. Její výkon dostal i zahraniční diváky. Španělský dramatik Lauro Olmo a jeho kolegové dokonce napsali vedení Národního divadla pochvalný dopis. V něm vyzdvihli její mimořádný výkon, který oslovil i diváky neznalé češtiny.

Tragická smrt syna

První ͏svazek s hercem Václave͏m Vydrou, jenž byl o osmnáct let starší, uzavřela v roce 1945. Společně tragicky přišli o prvního syna Václava. Když byla těhotná podruhé, musela podle rodinné tradice Vydrů souhlasit, že pokud to bude chlapec, bude se opět jmenovat Václav. V roce 1956 se jim skutečně narodil syn Václav Vydra mladší, dnes známý herec.

Manželství ztěžovala Vydrova žárlivost na rostoucí slávu své ženy. Později, když onemocněl roztroušenou sklerózou, se o něj přesto Dana obětavě starala až do jeho smrti v roce 1979. Poté skončila ve vztahu se španělským ekonomem Artemiem, který v Československu patnáct let vyučoval na vysoké škole. Po ovdovění spolu navázali nejprve přátelský vztah, který přerostl v lásku, a nakonec se vzali. 

Poslední role a nečekaný odchod

V roce 1982 začala natáčet maďarský film „Konec zázraku“ režiséra Jánose Vésziho. Ten ji vybral společně s Vlastou Fabianovou kvůli jejich ͏úspěšnému ztvárnění sesterského ͏vztahu v „Kočičí hře“. Film byl o dvou sestrách, které měly kdysi stejného muže. Náročné cestování mezi Prahou a Budapeští během natáčení ale Medřickou vyčerpávalo. A jakmile se vrátila z natáčení domů, postihl ji infarkt. 

Medřická byla hospitalizována v nemocnici, kde s ní syn Václav mohl každý den mluvit. Právě ten se později svěřil, že ačkoliv byla maminka při vědomí a komunikovala, zřejmě tušila, že se blíží její konec. Po týdenním pobytu v nemocnici 21. ledna 1983 zemřela. Herečce bylo pouhých 62 let.

Byla členkou komunistické strany

Po okupaci v roce 1968 ale ze strany vystoupila, což jí způsobilo problémy s tehdejším režimem. Na počátku normalizace musela být stažená inscenace „Matky Kuráže“, kde měla jednu z hlavní rolí, přestože byla představení hojně navštěvovaná. K šedesátinám jí ani kvůli „politické neposlušnosti“ nebyl udělený titul národní umělkyně. I bez titulu se ale dodnes jedná o jednu z nejlepších českých filmových a divadelních hereček. 

Herec Luděk Munzar při posledním rozloučení prohlásil, že smrt byla v jejím případě krutě nespravedlivá, protože si vzala nejen umělkyni na vrcholu tvůrčích sil, ale i životem zkoušenou ženu na prahu nových nadějí.

Zdroje: zeny.iprima.cz, idnes.cz, novinky.cz