Mlel páté přes deváté. Přesto jsme se něj za totáče těšili víc než na nedělní oběd u babičky
Ten pán s buřinkou bez jediného slova dokázal okouzlit celé generace. Jednoduché cvaknutí kloboučkem, milý úsměv, a najednou se děly věci, které nedávaly běžnému smrtelníkovi smysl.
Záhadný pan Tau vnesl do šedivé reality normalizace barvy a fantazii, která dětem i dospělým chyběla jako sůl. Jeho příběhy se staly oblíbenou večerní zábavou mnoha rodin, i když jeho činy často připomínaly dílo geniálního blázna. V posledním filmu pak přišla změna, kterou nikdo nečekal. Oblíbený němý hrdina najednou promluvil.
Génius, nebo podivín?
Některé postavy nepotřebují mluvit, aby si je diváci zamilovali. Přesně takovou byl i pan Tau v původních seriálech, elegantní pán v dokonale padnoucím obleku s černou buřinkou na hlavě. Ačkoliv v průběhu seriálů nepromluvil jediné slovo, dokázal komunikovat nejen s ostatními postavami, ale i s diváky.
Z pohledu logiky ale byla postava pana Taua často nepředvídatelná. Jeho činy nedávaly běžným smrtelníkům smysl, jeho logika byla mimo naše chápání. Tam, kde jsme očekávali jedno řešení, on přišel s naprosto jiným, zdánlivě nesmyslným, které se ale nakonec ukázalo jako geniální.
V jednu chvíli pomáhal dětem s běžnými problémy, aby vzápětí předvedl něco, co odporovalo zákonům fyziky. Tahle schopnost přecházet mezi oběma světy byla pro diváky v době normalizace nesmírně osvěžující. Najednou tu byla postava, která dokázala vnést do šedivé reality trochu hravosti, fantazie a nečekaných možností.
Poslední setkání s kouzelníkem
Závěrečný film „Pan Tau“ z roku 1988 byl posledním dílem, ve kterém se Otto Šimánek v této roli objevil. „Nemám ráda pana Tau v žádné jeho podobě a nic na světě to nezmění. Další herecké obsazení bylo sice dobré, ale mně přijde, že tahle pohádka prostě nemá myšlenku ani duši…“ píše jedna z uživatelek ve své recenzi, což ukazuje, že ne všichni byli z této postavy nadšení.
Zatímco původní seriály bavily hlavně děti, poslední film už byl určený především jejich rodičům. Hlavním hrdinou se stal stárnoucí herec Rudolf Karásek, který kdysi ztvárnil milovaného pana Taua, ale teď už jeho sláva dávno vybledla. Karáskův život není zrovna růžový. Potýká se s alkoholismem a rodinnými problémy. Když je mu nabídnuta možnost návratu k jeho životní roli, zjistí, že už na ni fyzicky nestačí. Poté do hry vstupuje tajemný dublér Josef Novák, který je Karáskovi nápadně podobný.
Mezi realitou a fikcí
Tento film o filmu zkoumá hranici mezi hercem a jeho rolí. Jak uvádí Honza ve své recenzi: „Vůbec to není bůhvíjak vtipné, spíš je to místy depka. Pan Tau pije, hádá se sousedy, půjčuje si peníze… Vůbec nepůsobí tak kouzelně jako v předchozích filmech a seriálech. Je to kvůli tomu, že sledujeme herce pana Taua, Karáska. který už dost zestárl a svoji roli moc nezvládá.“
Němá postava Pana Tau měla jednu velkou výhodu, nepotřebovala překlad. Seriál se tak, na rozdíl od filmu, snadno šířil i za hranice a získal si fanoušky v mnoha evropských zemích, kde ho znali diváci bez ohledu na jejich mateřský jazyk.
Zbožňovaný němý kouzelník
V době normalizace lidé hledali chvíle, kdy mohli zapomenout na všední starosti. A přesně tohle nám pan Tau nabízel. Pár desítek minut, kdy jsme mohli zapomenout na šeď kolem sebe a nechat se unášet na vlně fantazie. Není divu, že se stal miláčkem několika generací a jeho obliba neopadla ani po více než třiceti letech. V televizi jsme se na něj těšili víc, než na nedělní oběd u naší babičky. A to už je co říct!
Poslední film byl zároveň rozloučením dvou významných osobností české kinematografie. Jindřich Polák a Ota Hofman, tvůrci této legendární postavy, natočili společně tento film jako svůj poslední projekt. Ota Hofman zemřel jen rok po premiéře snímku. Symbolicky se tak s panem Tau uzavřela celá jedna kapitola české filmové tvorby.
Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, kinotip2.cz
