Nejsmutnější osud Československa. Tenhle herec měl být novým Menšíkem, ale přišla psychiatrie a smrt
Tento muž byl brán za nejtalentovanějšího divadelního režiséra své doby. I přes velký úspěch a slávu jeho život skončil tragicky.
Vladimíra Menšíka všichni jistě dobře znáte. Jedná se o miláčka českého národa, na kterého nikdo nezapomene. Za svůj život sklidil mnoho úspěchů u svých fanoušků, které hrdě bavil po většinu své kariéry. I přes to, že jeho život provázel humor, se mu smutný osud nevyhnul. Jen těžko byste za něj hledali náhradu. Jeden z umělců k tomu měl dobře našlápnuto, ale osud rozhodl jinak. Podívejte se, o koho se jedná.
Měl našlápnuto k tomu stát se hvězdou
Talent tohoto muže byl opravdu mimořádný. Už od doby svých studií na střední škole bylo znát, že se jeho vášeň ubírá k divadlu a režii. To ostatně potvrzovali všichni, kdo ho znali. Petr Lébl měl jedinečný dar vtáhnout celé publikum do jiného světa. Mnozí o něm říkali, že měl charisma jako legendární Vladimír Menšík. Současně věřili, že ho čeká podobně zářivá budoucnost.
Petr Lébl se narodil v roce 1965 v Praze. Pocházel z umělecké rodiny, jelikož byl synem Vladimíra Lébla, muzikologa a divadelního a hudebního publicisty. On byl důvodem, proč Petr již od dětství tolik miloval divadlo. Jako malý si na divadlo často hrál. Stavěl si kulisy a sám v něm dokonce zkoušel hrát a režírovat své vlastní vystoupení.
První divadelní krůčky
Lébl vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou. Jelikož měl blízko k umění, vybral si obor grafická úprava tiskovin. Jakmile studium dokončil, začal se věnovat divadlu. Jeho první herecké zkušenosti získal díky amatérskému divadelnímu sboru DOPRAPO, jehož se stal členem. Svou první roli ztvárnil v inscenaci Kolotoč splněných přání.
Po střední škole chtěl své zkušenosti posunout na další úroveň, a tak se přihlásil na FAMU. Přihlášku podával opakovaně, ale vždy byl odmítnut s odůvodněním, že nemá dostatek talentu. Po několika neúspěšných pokusech se rozhodl zkusit štěstí na DAMU. Tam ho přijali hned napoprvé, ale studium zde nakonec nedokončil.
Vytvořil si svůj styl
Neúspěšné studium mělo svůj důvod – přineslo Petru Léblovi jiné a lepší příležitosti. V roce 1993, kdy mu bylo pouhých 28 let, se stal uměleckým šéfem v Divadle Na zábradlí. V jeho věku byla tato pozice poměrně nezvyklá, jelikož byl mladý a zkušeností ještě neměl tolik, jako jeho starší kolegové. Stal se z něj jeden z nejmladších uměleckých ředitelů.
Inscenace, které v divadle stvořil, se těšily oblibě mnoha diváků. Lidé je chválili, milovali je, ale také kritizovali. Díky tomu, že Lébl měl talent vtáhnout diváky, vždy ve všech vzbudil nějaké emoce. Styl, v jakém inscenace tvořil, patřil mezi nové a neotřelé. Byl průkopníkem tohoto stylu a jeho práce byla považována za revoluční.
Někteří lidé ho dokonce přirovnávali k Vladimíru Menšíkovi. Měl skvělý výtvarný cit, smysl pro humor a lásku pro divadlo. Lébl se sice nevydal stejnou cestou, ale i tak se mu povedlo zasáhnout určitou skupinu lidí.
Psychické problémy mu komplikovaly život
S postupem času jeho sláva rostla a on se stával stále známějším a známějším. Vzestup byl poměrně rychlý, a tak pro něj bylo složité se s tím vyrovnat. Příliš mu nepomohla ani diagnostikovaná bipolární porucha, kterou trpěl. Kvůli ní se mu střídaly nálady jako na běžícím páse.
Chvíli se cítil naprosto skvěle, až skoro euforicky, jindy ho postihly depresivní stavy. Svou nemoc řešil na psychiatrii a diagnózou se netajil. Pomáhala mu totiž v jeho profesi.
V inscenacích, které tvořil, se často objevoval smutek, samota a promítal do něj také otázky týkající se vlastní existence. Lidé se v nich častokrát našli a dodávaly jim sílu. Pro Lébla to však tak jednoduché nebylo.
Tíha slávy ho dostala
Sám v sobě klid nenacházel ani když své problémy ventiloval. I když byl velmi úspěšný, cítil pravý opak. Připadal si sám a cítil se nepochopený. Tato situace ho dohnala až na samý okraj jeho sil. Rozhodl se vzít si svůj vlastní život a s problémy skoncovat.
Stalo se to roku 1999 kdy byl nalezen oběšený v Divadle Na zábradlí. V místě, které mu bylo radostí, ale také přinášelo smutek. Bylo mu pouhých 34 let, když si vzal život. „Tehdy mě jeho smrt obrovsky bolela. Ovšem jen do chvíle, než jsem pochopil, že to prostě musel udělat,” cituje slova herce Petra Čtvrtníčka portál super.cz.
Jeho fanoušci nechápali, proč se takto rozhodl, jelikož podle nich měl vše. Měl úspěch, obdiv diváků a značný talent. Ne každému člověku však toto stačí ke štěstí. Petr Lébl byl jedním z nich.
Zdroje: cs.wikipedia.org, super.cz, medium.seznam.cz
