Tuhle českou pohádku nám Slováci závidí víc než Prahu. Vyměnili by za ni bryndzové halušky i půlku Tater
Písničky, které znají všichni nazpaměť, zajímavé spojení orientálního světa s českou kotlinou a loupežník, který se raději omlouvá, než loupí. Koprodukcí tří zemí vzniklo magické dílo, které se i po téměř třech dekádách pravidelně vrací na obrazovky a dobývá srdce nových generací. Jestli hledáte skutečný klenot naší kinematografie, který spojuje děti i dospělé, právě jste ho našli.
Říká se, že dobré pohádky nestárnou. Některé časem zrají jako to nejlepší víno a přežijí celé generace. Právě taková v roce 1997 vstoupila do kin. Jednalo se o pohádku s písničkami režiséra Karla Smyczka a scenáristy Zdeňka Svěráka. „Lotrando a Zubejda“ se brzy stala jednou z nejoblíbenějších pohádek porevoluční éry a dodnes patří mezi ty nejvíce reprízované snímky České televize.
Pohádkový příběh s geniálním obsazením
Celý příběh začíná v hlubokých lesích české kotliny, kde vyrůstá syn nejobávanějšího lupiče široko daleko. Když starý Lotrando zjistí, že jeho potomek roste jako dříví v lese, rozhodne se ho poslat mezi mnichy, aby z něj přece jen něco bylo. Jenže klášterní výchova udělá z mladého Lotranda pravý opak loupežníka, jemného mladíka s vytříbenými způsoby.
Problém nastane ve chvíli, kdy má převzít otcovo řemeslo. Místo aby přepadával pocestné, raději se jim omlouvá a ptá se na zdraví. Naštěstí náhoda a jeden hladový drvoštěp jménem Drnec ho zavedou až do daleké Solimánie, kde sultán zoufale shání doktora pro svou nemocnou dceru.
Geniální je zejména obsazení filmu, v čele s Jiřím Strachem v roli mladého Lotranda. Tehdejší začínající herec Jiří Strach, který se později proslavil jako úspěšný režisér, dokázal v roli Lotranda předvést takovou míru roztomilosti a nevinnosti, že si okamžitě získal srdce diváků všech věkových kategorií. Herecký ansámbl doplnili Pavel Zedníček jako drvoštěp Drnec, Barbora Seidlová jako princezna Zubejda nebo Marián Labuda v roli sultána Solimána.
Svěrákovský humor a senzační písničky
Kdo měl tu čest film vidět, určitě si pamatuje jedinečné písně z dílny osvědčené dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Písnišky jako „Pod dubem, za dubem“ nebo závěrečná „Nám se stalo něco překrásného“ se staly takřka lidovými písněmi, které si broukáme dodnes.
Recenzent na ČSFD to vystihuje dokonale: „Dětštější než Tři Veteráni, ale stále vhodné pro celou rodinu od babiček po vnoučata, a především plné životních mouder a laskavého humoru, tak jak to jenom pan Svěrák umí. Směs klasických pohádek tak trošku jinak, ale ve výsledku moc pěkně sesumírovaná.“
Když se podíváme na české pohádky, najdeme mezi nimi řadu výborných kousků. Ale „Lotrando a Zubejda“ vyniká něčím, co ji řadí nad všechny ostatní, a to dokonalým spojením humoru, moudrosti, hudby a příběhu, který je srozumitelný dětem, ale zároveň obsahuje scény, jež ocení i dospělý divák.
„Zdá se mi to, nebo je tato pohádka jedna z těch nejujetějších a naopak nejpovedenějších pohádek, které měly tu čest vzniknout po porevolučním letech do dneška?“ ptá se recenzentka a dodává: „Hezky se na to všechno kouká, tak příjemně a ladně. Legrace je také dosti a inovace jakbysmet.“ A aby toho nebylo málo, objevily se také komentáře Slováků na diskuzním fóru reddit.com, kteří by si tuto naši českou pohádku nejraději rovnou přivlastnili. Prý je to hotový poklad, na který můžeme být jako Češi právem pyšní! A s nadsázkou bylo napsáno, že by se pro ni Slováci vzdali bryndzových halušek i Tater. Vznikla totiž pár let po rozdělení Československa…
Zajímavosti, které jste možná nevěděli
Film je inspirován dvěma pohádkami Karla Čapka, „Druhou loupežnickou pohádkou“ a „Velkou pohádkou doktorskou“ z knihy Devatero pohádek. Zdeněk Svěrák však příběh značně upravil a obohatil o svůj typický humor. Co možná mnozí diváci netuší, je, že film vznikl bez podpory státního grantu, přestože o něj tvůrci žádali.
Věřte, nebo ne, Jiří Strach se při hraní neohrabaného Lotranda nechal inspirovat samotným prezidentem Havlem. Všiml si totiž, jak se první český prezident necítí svůj v oficiálním oblečení a krátkých kalhotách. Tato malá herecká „krádež“ měla nečekanou dohru. Sám Havel později Strachovi zavolal se smíchem, že svou vlastní chůzi a gesta v jeho filmovém ztvárnění jasně poznal.
Zdroje: csfd.cz, lifee.cz, cs.wikipedia.org
