Pokud si chcete užít pořádnou dávku nekorektního humoru, tak si dejte seriál After Life Rickyho Gervaise
V dnešní době, kdy samozvaným mravokárcům vadí i moudré dětské pohádky, je skutečným zázrakem, že ještě vznikají díla s „nekorektním“ humorem. Jedním z nich je skvělý britský komediální seriál „After Life“, jehož autorem a hlavním aktérem je celosvětově proslulý herec a moderátor Ricky Gervais. Má řadu fanoušků i u nás.
Když letos vystoupil se svou stand-up show „Armageddon“ v Praze, sehnat na ni lístky nebylo vůbec snadné. Tento mimořádně charismatický chlapík si navíc pochvaloval, že české publikum bylo vůbec nejlepší. Na svém „Twitteru“ sdílel své nadšení nejen z diváků, ale i z „krásné Prahy“ či piva a slíbil, že se brzy vrátí. Také u nás se proslavil především díky kultovnímu seriálu „Kancl“, a získal za něj hned dva „Zlaté glóby“, v kategorii „Nejlepší seriál“ a „Nejlepší herec v seriálu“. Kromě toho vyhrál i prestižní ceny „Emmy“ či „BAFTA“. Některá média ho dokonce řadí k nejvlivnějším osobnostem současnosti.
Po životě
Nyní boduje se seriálem z produkce Netflixu „After Live“, který napsal, produkoval, režíroval a hraje v něm hlavní roli novináře místního plátku Tonyho. Jeho život fatálně poznamenala smrt manželky a když se mu kvůli věrné fence nepodaří spáchat plánovanou sebevraždu, rozhodne se, že „se z něj stane hajzl a bude kur.. dělat a říkat jen to co chce“. A právě v tom spočívá největší kouzlo jednotlivých epizod, protože Tony svoje předsevzetí naplňuje při každé možné příležitosti.
Zdrcen ze ztráty milované Lisy nešetří drsným černým humorem a trefuje se nejen do svých svérázných kolegů v redakci, ale především do médií, vyhledávající kdejakou úchylnou senzaci, jen aby zvýšila svoji čtenost, do církve či do naivních lidí, podléhajících různým šarlatánům nebo cynickým psychoterapeutům. Na druhé straně ale fandí a pomáhá těm, co se ocitli na pokraji společnosti, třeba narkomanům nebo prostitutkám.
V tom je ta krása
Když mu jeho šéf opakovaně radí, že nemůže být neslušný, odpálkuje ho: „Můžu, v tom je ta krása“. A svoji neslušnost si pořádně užívá a oproštěn od jakékoliv korektnosti se vysmívá všem absurditám současnosti. Je jen škoda, že až příliš časté melancholické scény, evokující Tonyho život s Lisou, převažují nad těmi, v nichž se s kolegou fotografem vydává za různými lidskými figurkami, co se za každou cenu chtějí dostat do médií, třeba ženou, chlubící se, že vyrábí puding ze svého mateřského mléka nebo „úchylákem,“ tvrdícím, že našel na dětském pískovišti zub Freddieho Mercuryho.
S postupujícím časem však přece jenom Tony pochopí, že sebelítost není ten nejlepší způsob, jak vydržet „život po životě“ a rozhodne se svůj plán korigovat.
Zdroje: Autorský text, Netlix
