Představujeme vám dvanáctku soutěžících třetí řady Peče celá země! Co o sobě prozradili?

Třetí řada pořadu Peče celá země je nadosah a my vám nyní představujeme dvanáctku soutěžících, kteří se pokusí získat titul Mistr pekař. Na koho se můžete těšit a co o sobě prozradili?

Malé shrnutí třetí řady:

• Pořad se natáčel opět v areálu zámku Bon Repos.
• Edice ČT nabízí knihy Peče celá země s recepty z první i druhé řady.
• První vítězka soutěže Petra Burianová natočila pro Českou televizi již 35 dílů pořadu Pečení na neděli.
• Soutěž se vysílá ve více než třiceti zemích po celém světě. Jednotlivé produkce mezi sebou sdílí nápady a inovace.
• Unikátní recept dortu s malinami ze znělky vymyslel Josef Maršálek.
• Každý jednotlivý díl se natáčí dva dny.
• Celý tým, který se na pořadu Peče celá země podílí, se skládá ze 150 lidí. Úzký štáb na natáčení čítá přibližně 30 až 40 lidí.
• Do třetí řady pořadu se přihlásilo přes 400 uchazečů.

Během natáčení bylo spotřebováno:

221 kg mouky, 2 853 vajec, 140 kg cukru, 134 kg másla, 63 l mléka, 58 l smetany, 36 kg mascarpone, 8 kg creme fraiche, 12 kg sýrů, 11 kg tvarohů a jogurtů, 61 kg čokolády, 15 kg kakaa, 56 l oleje, 30 kg potahovacích a modelovacích hmot, 5 kg masa a uzenin, 72 kg ovoce a zeleniny

FINÁLOVÁ DVANÁCTKA SOUTĚŽÍCÍCH TŘETÍ ŘADY PEČE CELÁ ZEMĚ

Antonín (16 let)

„K pečení jsem se dostal díky mamince, se kterou jsem vždy rád pekl. Je to pro mě radost, kterou mohu přes všechny své výrobky předávat dál.“
O sobě: Žiju v Hradci Králové se svou pětičlennou rodinou. Chodím na šestileté gymnázium v Hradci Králové, kde studuji třetím rokem. Ve škole jsem napsal ročníkovou práci na téma Externí podmínky pro kynutí těsta. Kromě pečení se věnuji i modernímu tanci.
O rituálech: Rád si při pečení pouštím písničky.
O inspiraci: Mým velkým vzorem je švýcarsko-francouzský cukrář Amaury Guichon, který mě nabíjí kreativitou. Stejně tak porotci soutěže Peče celá země. Inspiraci nejčastěji hledám na internetu a sociálních sítích.
O reakcích: Své výrobky dávám posoudit své rodině, za což se mi dostává zpětné vazby.
O snech: V budoucnu bych si rád otevřel kavárnu nebo cukrárnu, kde bych prodával své výrobky. Baví mě péct sladké pro ostatní, protože vždycky rád vidím úsměvy na jejich tvářích.

Iveta (57 let)

„Mám ráda, když mohu někomu upéct, když mu ode mě chutná. Láká mě zkoušet nové a zajímavé způsoby pečení a používat neobvyklé suroviny. Pečení je pro mě také odpočinkem.“
O sobě: Pocházím ze Šumavy, konkrétně z Prachatic. Po maturitě jsem odešla do Prahy, kde jsem vystudovala speciální pedagogiku. V současné době učím na základní škole, ale mým přáním je vrátit se k práci se znevýhodněnými lidmi. Na Šumavu stále ráda jezdím za rodinou a kamarády. Kromě pečení velkou část volného času věnuji sportu. Mám ráda lyže i brusle, baví mě jezdit na kole, hrát squash, párkrát za rok si zaběhnu půlmaraton. V posledních letech se snažím více cestovat.
O rituálech: Vždy a pravidelně peču v zástěře. Stal se z toho takový zvyk, že si je dokonce vozím ze svých zahraničních cest. Jeden rituál ale neodmyslitelně patří k mému vánočnímu pečení, a to teplá griotka.
O inspiraci: Mým vzorem byla babička, kterou jsem vždycky obdivovala za to, kolik kusů vánoček, mazanců i kilogramů vánočního cukroví měla napečeno. Inspirativní bylo i to, že pekla od oka. Její tažený štrůdl neumím dodnes.
O reakcích: Moje pekařské výtvory mají nejčastěji možnost posoudit mé kolegyně ve škole. Nejpřísnějším kritikem je dcera Žanda.
O snech: Péct a neztloustnout. A vždy si přeju, aby každému ode mě chutnalo.

Klára (24 let)

„Miluji pečení, protože mohu neustále posouvat své hranice kombinováním chutí, textur a technik. Je to pro mě způsob umění, kterým se můžu vyjádřit a zároveň tím potěšit své okolí.“
O sobě: Žiji na vesnici v rodinném domě, který s manželem společnými silami rekonstruujeme. Mou zálibou je sport všeho druhu, hlavně volejbal, badminton a zimní sporty jako lyžování a snowboard. Také ráda cestuji a trávím čas s rodinou a přáteli. Pracuji jako referentka backofficu v energetické společnosti.
O rituálech: Ráda si při pečení pouštím písničky. Někdy je mým rituálem i sklenka dobrého vína, která zajistí vždy dobrý výsledek.
O inspiraci: Mým vzorem je Helena Fléglová, která mě inspiruje v mnoha ohledech. Je mi velmi sympatická jako osobnost, fascinuje mě její příběh a to, čeho všeho dosáhla. Miluji její recepty a techniky, které ve své akademii vyučuje.
O reakcích: Své pekařské výtvory dávám posoudit rodině a manželovi. Jsou neustále zásobováni mými sladkými výtvory. Nejpřísnějším kritikem je asi moje mamka, která přesně ví, co má jak chutnat a vypadat, což se mi častokrát hodí, když chci radu a názor někoho, kdo se vyzná.
O snech: Prvním milníkem byla účast v soutěži Peče celá země. V budoucnu bych si moc přála vést cukrářské kurzy a cukrařinu tak zakomponovat do své práce. S manželem by se nám také moc líbilo si v budoucnu otevřít vlastní kavárnu.

Kristýna (29 let)

„V pubertě jsem začala péct narozeninové dorty kamarádům. Pomáhala jsem také kamarádce v její provozovně se zdobením a rozvozem zákusků. A od té doby je pečení mou součástí. Nedovedu si představit, že bych za celý týden nic neupekla. Dá se říct, že peču denně.“
O sobě: Pocházím z Brna, ale momentálně žiji s přítelem ve Vyškově. Pracuji v brněnské firmě, která se zabývá realizací veřejných interiérů. Mými největšími koníčky jsou pečení, cestování, příroda a lezení.
O rituálech: Před pečením potřebuji mít dokonale uklizenou kuchyň.
O inspiraci: Mám ráda inspirativní lidi, kteří si jdou za svým. Většina známých cukrářů a pekařů má uznání a slávu opravdu vydřenou. Není to jen o šlehačce s cukrem. Jsou to hodiny a hodiny za kuchyňskou linkou. Obdivuju všechny, kteří dělají cukrařinu poctivě a tak, jak chtějí oni sami.
O reakcích: Často dávám své výtvory posoudit příteli a rodině. Nejvíc jsem ale pyšná na svatební třípatrový dort pro svoji kamarádku.
O snech: Můj největší sen a cíl je vytvořit místo, ideálně někde blízko přírody, kde budu moct péct, na co si jen vzpomenu. Až budu mít dostatek zkušeností, tak bych ráda všechny poznatky předávala dál. Nejvíc by mě lákalo učit péct děti. Cukrařina je krásné řemeslo, které by mohlo ovlivnit život mladých lidí.

Lenka (36 let)

„Vždycky se u nás doma peklo, pečení se tak stalo i mou velkou součástí. Relaxuji u něj, ráda vymýšlím nové kombinace chutí a snažím se osvojovat si nové techniky a neustále se rozvíjet.“
O sobě: Pocházím z Nového Jičína, kde jsem vystudovala střední školu. Na univerzitu jsem šla do Ostravy, kde jsem i třináct let žila a tam potkala svého manžela. Společně jsme se přestěhovali do Brna. Tam žijeme a vychováváme dceru Ninu.
O rituálech: Předtím než začnu péct, si ráda uvařím kávu. Před pečením makronek, které jsou pro mě vždycky výzvou, si raději naliji sklenici vína.
O inspiraci: Mým velkým vzorem je cukrářka Helena Fléglová.
O reakcích: Své výrobky dávám nejčastěji posoudit manželovi. Radost mi ale dělá i má pravidelná účast v pekařských maratonech pořádaných na Instagramu, protože zatím jsem vždy úspěšně splnila všechny úkoly.
O snech: Ráda bych hodně ochutnávala a zároveň nepřibrala.

Martin (40 let)

„Pečení pro mě znamená domov. A teď, když jsem starší, tak i vzpomínky na dětství a na babičku. Baví mě hlavně proto, že můžu vypnout hlavu a soustředit se na přesné gramáže a počty.“
O sobě: Pracuji jako lektor v O2 už devatenáct let. Kromě pečení a vaření také rád cestuji a občas se podívám na seriál nebo reality show. Od dětství jsem byl vedený k práci na zahradě a to mi zůstalo dodnes. Dokonce jsem si jednu malou zahrádku pronajal i v Praze.
O rituálech: Jsem hodně rituální člověk, ale mám to spojené hlavně s prací. A protože u pečení chci relaxovat, tak v tomto případě rituály vynechávám. Mou velkou neřestí ale je, že si před pečením nikdy neuklidím pracovní plochu, takže se pak nervuji, že nemám dostatek místa.
O inspiraci: Mým vzorem jsou amatérští cukráři, kteří začali tak, že je pečení bavilo, a dokázali se vypracovat. Typickým příkladem je Míša Landová.
O reakcích: Primárně peču sám pro sebe. Občas donesu koláčky nebo pavlovy kolegům a kamarádům, ale ti naštěstí moc kritičtí nejsou. V soutěži to najednou bylo jiné.
O snech: Jako malý jsem si přál mít vlastní cukrárnu. Teď bych ale rád propojil své současné zaměstnání s pečením, líbilo by se mi vést vlastní kurzy pečení.

Martina (53 let)

„Pečení je výzva. Zachování poměrů, postupů, časů, pokora k surovinám a vytvořeným recepturám, kombinování všech možných i nemožných ingrediencí je krásný relax. Při pečení vypínám čidla na hlídání dětí, času odjezdů jejich autobusů, starosti i strasti. A když se všechno povede, tak jak má, a výsledek mého snažení je ohodnocen sladkým a spokojeným úsměvem mých strávníků, jsem šťastná a spokojená.“
O sobě: Jsem původně zdravotní sestra. Milované povolání jsem však musela ze zdravotních důvodů opustit. Našla jsem si adekvátní náhradu a pracuji jako vychovatelka ve školní družině. Práce s dětmi mě baví a naplňuje. Miluji čas strávený se svými vnoučky. Kromě pečení také ráda šiji, pletu, kreslím, zahradničím, pečuji o dům a s manželem velmi rádi cestujeme.
O rituálech: Žádné rituály nemám.
O inspiraci: Mamka s tetami jsou mými pekařskými vzory se vším všudy. Uměly napéct vynikající cukroví a zákusky. Zvládly všechny pekařské a cukrářské operace bez robotů, chytrých trub a sporáků, které hlídají čas a nastavenou teplotu. Vařily a pekly na sporácích a troubách, ve kterých se topilo dřevem. A jejich výrobky byly skvostné.
O reakcích: Největší kritiky jsem si vychovala. Je to můj muž, mé děti a snachy. Jejich názor je pro mě významný a vím, že co zkritizují, má svůj oprávněný důvod, a tak dám na jejich názor.
O snech: Pekařský sen a cíl mám při každém pečení. Se vším, co připravím, chci být spokojená a přeji si, ať všem chutná.

Roman (47 let)

„Od malička mi velmi chutnalo, takže má cesta k pečení a vaření byla přirozená. Největší motivací je pro mě nabídnutí hotového výrobku. Troufám si říci, že jsme se ženou dobří hostitelé.“
O sobě: Jsem ženatý, otec dvou dětí. Pracuji jako obchodník v oddělení péče o zákazníky v IT společnosti. Mezi mé záliby kromě času v kuchyni patří také rodina, příroda a hudba.
O rituálech: Nejoblíbenější doba pečení jsou pro mě tradiční svátky, ať už Vánoce, Velikonoce, nebo narozeniny někoho blízkého. Pravidelně doma pečeme vlastní kváskový chléb, pečivo, víkendové buchty na plechu nebo koláče.
O inspiraci: Velkou inspirací jsou obrázkové kuchařky nebo vlastní zkušenost z restaurace nebo cukrárny. Samotné recepty ale moc nekopíruji, spíše se snažím péct dle vlastní zkušenosti a fantazie.
O reakcích: Zpětnou vazbu dostávám hlavně od rodiny, přátel a kolegů. Spolehnout se mohou například na moje výrobky z kynutého těsta. K němu se vracím nejčastěji.
O snech: Rád bych měl svůj vlastní obchod s pekařskými a cukrářskými výrobky.

Sylvie (29 let)

„Dělá mi radost, když někomu chutná to, co upeču. Soutěž pro mě byla výstupem z komfortní zóny, protože pečení je pro mě relaxem, u kterého nechci závodit s časem.“
O sobě: Pocházím z hudební rodiny, tatínek byl bratr Jirky Schelingera a i mým povoláním je hudba. Hraji na flétnu v orchestru i sólově a učím na základní umělecké škole. Mezi mé záliby kromě pečení a hudby patří také kultura.
O rituálech: Peču bez rituálů.
O inspiraci: Inspiraci nejvíce čerpám z internetu. Hodně mě fascinují francouzští cukráři. Nejvíce obdivuji Amauryho Guichona nejen za to, co dokáže vytvořit z čokolády.
O reakcích: Kritikem jsem sobě já sama. Mé výrobky ale hodnotí hlavně, protože většinou je nestihnu dát ochutnat nikomu dalšímu.
O snech: Ráda bych propojila obě své vášně – pečení a hudbu. Sním tak o malé cukrárně nebo bistru, kde bych mohla pořádat komorní koncerty, během kterých by lidé mohli debužírovat ať už slané, sladké nebo jen popíjet víno.

Tereza (36 let)

„Pečení je pro mě ideální možnost, jak spojit příjemné s užitečným. Dokážu u něj nejlépe relaxovat a miluji ochutnávání všeho sladkého.“
O sobě: Pracuji jako manažerka, a kromě pečení ráda píšu knihy a povídky, vyrážím na koncerty. Miluji záhady, hádanky, únikové hry a pub kvízy a v neposlední řadě také cestování s manželem a dvěma malými dcerami a přáteli.
O rituálech: Při pečení ráda poslouchám audioknihy a popíjím koktejly.
O inspiraci: Obdivuji všechny inspirativní cukráře, mezi mé nejoblíbenější patří určitě Cedrik Grolet a Olexandr Trofimekov.
O reakcích: Ochutnávat dávám nejčastěji rodině. Nejpřísnějším kritikem je určitě moje sestra Bára, která ujíždí na makronkách.
O snech: Mým snem je útulná kavárna s vlastními dortíky v Plzni.

Vojtěch (21 let)

„Od malička jsem se motal mamince i babičce v kuchyni. Zatímco si jiné děti hrály s plyšáky, já měl svoji vařečku, která mě doprovázela všude, i při návštěvách lékaře. Baví mě mnohanásobná radost, kterou dokáže jeden sladký výrobek dát. Pečení je pro mě ventil. Je to kreativita, seberealizace. A když jsem smutný, tak i terapie.“
O sobě: Studuji 1. lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Díky studiu se pohybuji mezi Prahou a Mladou Vožicí nedaleko Tábora, kde mám svou rodinu. Volný čas dělím mezi pečení, kaligrafii a jízdu na koni.
O rituálech: Rituály nemám. Bohužel. Nemyji troubu svěcenou vodou ani netančím tajný hulahula tanec, aby se mi nezdrcl krém. Možná právě proto se občas srazí.
O inspiraci: Obdivuji cukráře, na jejichž výrobcích je vidět jejich osobní rukopis a originalita, což v dnešní době není tak časté. Ale vnímám to třeba u Cedrica Groleta nebo Josefa Maršálka. Já sám se snažím neopisovat a držet si svůj vlastní styl. Hodně mě inspiruje příroda a vyjížďky na koních. Jednou mě takto například praštila do hlavy větev černého bezu. A kromě boule z toho byl i bezový dort.
O reakcích: Nejčastěji dávám své výrobky posoudit své mamince. Měl jsem ale také velkou radost z dojetí svých přátel, když jsem jim upekl svatební dort.
O snech: Svůj sen neodtajním. Člověk si musí nechat nějaká tajemství.

Zuzana (24 let)

„Pečení je pro mě činnost, u které je pořád co objevovat a učit se. Je pro mě spojené také s potkáváním se. Na žádné oslavě by nemělo chybět něco dobrého na zub.“
O sobě: Pracuji jako ergoterapeutka v České Lípě. Mou největší zálibou je cukrařina, v zimě také ráda jezdím na hory a v létě naopak sjíždím řeky na kánoi. Tu klasickou, laminátovou, někdy měním za nafukovací a nezaleknu se ani divoké řeky.
O rituálech: Žádný rituál nemám, pokud se tedy nepočítá klasický výbuch, který v kuchyni po pečení vždy zůstává.
O inspiraci: Inspirací je mi hned několik světových, ale i českých cukrářů. Čerpám ji hlavně z cukrářských kuchařek a různých ověřených zdrojů na internetu.
O reakcích: Největším kritikem jsem pro sebe já sama. Má rodina i kolegyně v práci, to jsou moji věrní strávníci. V jejich případě se ale o nějaké kritice nedá mluvit.
O snech: Mým snem je mít vlastní malou provozovnu na zakázkovou výrobu. Chtěla bych dělat dorty a nejrůznější zákusky pro klienty na jejich oslavy a jiné výjimečné příležitosti.

Na třetí řadu pořadu Peče celá země se můžete těšit od 6. ledna na ČT1.

Zdroj: Česká televize

[ngg src=“galleries“ ids=“2679″ display=“basic_imagebrowser“]