Tenhle film viděli za Svobody jen ti nejchytřejší. Ostatní ho vypnuli po 10 minutách
Film jako médium je drtivou většinou publika zpravidla vnímán jako zdroj zábavy, který nám stravitelně zprostředkovává příběhy a emoce, se kterými bychom se mohli ztotožnit. Zároveň je však třeba si uvědomovat i to, že film jako takový je stále uměleckým nástrojem a směrem. Proto se mnohdy objevují snímky, které jsou na sledování skutečně náročné. Drtivá většina diváků neví, z jakého směru je uchopit a co si z nich vlastně vzít a zobrazené motivy ocení jen ti nejchytřejší.
I v našich končinách vznikla celá řada vyloženě uměleckých snímků, které filmové médium všelijak ohýbají. Hrají si s mísením časových linií, symbolikou a metaforami a skrývají v sobě narážky a komentáře na společnost, které na první pohled vůbec nejsou zřejmé. Jedním ze snímků, který do této kategorie nezpochybnitelně spadá, je Případ pro začínajícího kata z roku 1969. V té době vládl ČSSR Ludvík Svoboda.
Klenot československé nové vlny
Československá nová vlna je filmový umělecký směr, který se u nás objevil v 60. letech 20. století. Snímky natočené v tomto období se zpravidla vyznačují výrazným zaměřením se na metafory a symboliku. Žánrově jsou tyto snímky různorodé a lze sem tak řadit tragikomická díla jako Hoří, má panenko, ale i psychologická, hororová dramata jako Spalovač mrtvol.
Umělecky se jedná o jedno z nejvýznamnějších uměleckých hnutí na tuzemské scéně a filmy natočené v tomto období dodnes patří mezi ty nejzásadnější. Tyto snímky byly pravidelně uváděny na mezinárodních filmových festivalech, kde si mnohdy vysloužily řadu ocenění, kdy řada z těchto děl dokonce soutěžila o Oskary. Za základní kámen tohoto stylu je považován snímek Slnko v sieti od Štefana Uhera, který ho natočil v roce 1962.
Režiséři, kteří v našich končinách pokládali základy nové vlny jsou mimo jiné Miloš Forman, Věra Chytilová, Evald Schorm, Juraj Herz nebo například Pavel Juráček. Právě z dílny posledního ze zmíněných režisérů v roce 1966 vznikl snímek Případ pro začínajícího kata, který se dodnes řadí mezi ty nejnáročnější snímky, které v našich končinách byly kdy natočeny.
Parafráze známého příběhu plná satiry
Případ pro začínajícího kata je žánrově velmi těžce zařaditelný film. Jedná se o parafrázi známého příběhu Gulliverovy cesty. Čtyřicetiletý Lemuel Gulliver jednoho dne havaruje se svým autem na pusté silnici kdesi uprostřed ničeho. Následně se dostává do podivné země Balnibarbi, kde nic nefunguje tak, jak je zvyklý. Místním lidem a jejich zvykům nerozumí, kvůli čemuž se opakovaně dopouští různých prohřešků a trapasů, následkem čehož dochází i k ohrožení jeho života. Hlavní město tohoto kraje, Laputa, se navíc vznáší ve vzduchu a Gulliverovy cesty ho nakonec zavedou i tam.
Snímek je plný absurdních a těžce uchopitelných situací. Již v době vzniku snímku byl označován jako groteskní a pitoreskní. Svojí různorodostí lze snímek označit jako satiru, tragikomedii, absurdní drama, ale i jako pohádku pro dospělé či politický snímek. Snímek stírá rozdíly mezi sny a realitou a mísí přítomnost s minulostí a poezii se satirou. Právě kvůli výrazné symbolice a užívání metafor je Případ pro začínajícího kata poměrně náročným filmem pro běžného diváka, což mělo za následek i jeho rozporuplné přijetí normalizačními orgány.
Snímek byl téměř vyřazen z promítání
Právě kvůli intelektuální náročnosti filmu byl Případ pro začínajícího kata režimem přijat velmi rozporuplně. O snímku je tvrzeno, že byl režimem zakázán a stal se klasickým případem „trezorových filmů“, avšak to je pravda jen napůl. Po premiéře v roce 1970 došlo k několika projekcím, po kterých byl snímek skutečně stažen. Během následné čistky filmů během téhož roku však došel režim k závěru, že film spadá do kategorie povolených děl. Zpráva tvrdila, že „některé záporné pohledy, případně invektivy, které však nejsou takového charakteru, že by film jako celek vyzníval záporně a musel být vyřazen z distribuce.
V červenci roku 1970 tak film opět vstoupil do kin, kde se udržel až do roku 1981. Poněkud úsměvná je představa, že snímek skutečně obsahuje kritiku společnosti a politický komentář, které jsou však v metaforách a symbolice skryty natolik důkladně, že samotný režim měl problém je rozpoznat. I proto se dodnes jedná jeden z nejnáročnějších československých filmů.
zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, filmovyprehled.cz
