Ralf Wolter hrál stařičkého Sama Hawkense jako pětatřicátník. Německý herec před dvaceti lety způsobil smrt tří lidí

Ralf Wolter byl významnou osobností v německém filmu a získal si uznání zejména díky svým rolím ve filmech založených na románech Karla Maye. Jeho nejznámější postavou byl Sam Hawkens, věrný společník hrdinů Vinnetoua a Old Shatterhanda. 

Ralf Wolter se narodil v roce 1926 v Berlíně jako syn Ericha Woltera, který vystupoval pod uměleckým jménem Fritz Amsel jako humorista, a zpěvačky They Wolter. Mezi lety 1946 a 1948 navštěvoval hereckou školu „Der Kreis“ (Fritz-Kirchhoff-Schule). Po ukončení hereckého vzdělání hrál Wolter v různých divadlech v Berlíně a Postupimi a od roku 1971 preferoval práci v Komödie am Max II v Mnichově. V roce 1991 se Ralf Wolter naposledy objevil jako Sam Hawkens během festivalu Karl-May-Festspiele v Bad Segebergu, na jevišti se setkal s Pierrem Bricem (Vinnetou).

V roce 1951 debutoval Ralf Wolter ve filmové komedii „Die Frauen des Herrn S.“. Brzy se stal synonymem komediálních rolí a vážné herecké nabídky se nedostavovaly. V následujících letech se objevil například v komediích „Die Beine von Dolores“ (1957), „Wenn die Conny mit dem Peter“ (1958) a „Freddy, die Gitarre und das Meer“ (1959). V roce 1961 hrál Ralf Wolter po boku Jamese Cagneyho a Horsta Buchholze ve filmové komedii Billyho Wildera „Eins, Zwei, Drei“ sovětského agenta s plešatou hlavou.

V roce 1962 pak nastal průlom s filmy podle románů spisovatele Karla Maye, vše odstartoval western „Poklad na Stříbrném jezeře“, kde hrál postavu zálesáka Sama Hawkense, věrného společníka obou hrdinů Vinnetoua (Pierre Brice) a Old Shatterhanda (Lex Barker). Tuto roli převzal také ve čtyřech dalších filmech a v 14dílném televizním seriálu „Můj přítel Vinnetou“ (1980). Jeho hláška „jestli se nepletu, hihihi“ se stala legendární. Zajímavostí je, že ačkoliv postava Sama Hawkense vypadala jako stařík, Ralf Wolter ji hrál v poměrně mladém věku s plnou přesvědčivostí a neskutečným šarmem.

V dobrodružném filmu „Žut“, také založeném na románu od Karla Maye, poprvé představil Ralf Wolter v roce 1964 postavu Hadžího Halefa Omara, kterou zopakoval ve filmech „Divokým Kurdistánem“ (1965) a „V říši Stříbrného lva“ (1965). V dalších mayovkách „Poklad Aztéků“ (1965) a „Pyramida boha slunce“ (1965) ztvárnil postavu švábského prodejce kukačkových hodin jménem Andreas Hasenpfeffer.

Od roku 1975 se Wolter objevoval převážně v televizních produkcích jako „Tatort“, „Der Alte“, „Ein Schloss am Wörthersee“ a „Küstenwache“. V letech 1981 až 1985 moderoval sedm epizod série „Das kleine Kino an der Ecke“, ve kterých představoval ukázky z velkých filmových produkcí. Jeho poslední filmové role přišly v dvou filmech, kde hrál obyvatele domova důchodců: „Dinosaurier – Gegen uns seht ihr alt aus!“ (2009) režiséra Leandera Haußmanna a „Bis zum Horizont, dann links!“ (2012) od režiséra Bernda Böhlicha. 

Přestože jeho filmová kariéra byla plná úspěchů, Ralf Wolter se dostal také do bulvárního zájmu kvůli kontroverzní události. V roce 2002 se stal protagonistou zpráv po riskantním manévru na dálnici A24, kdy zavinil nehodu s třemi oběťmi a následně opustil místo nehody. Wolter tvrdil, že si ničeho nevšiml. Tento incident vedl k jeho odsouzení za smrt z nedbalosti a ohrožení silničního provozu. Byl odsouzen k desetiměsíčnímu podmíněnému trestu odnětí svobody a pokutě ve výši 7000 eur.

Ralf Wolter se v roce 1959 oženil s Edith Ackermann, s kterou zůstal až do její smrti. Z manželství se narodily dvě děti. Pár žil v Mnichově, kde Ralf Wolter zemřel v říjnu 2022 ve věku 95 let. Svým výrazným smyslem pro humor a nezaměnitelným hereckým stylem zanechal v nezapomenutelný odkaz v německém a evropském filmu. Jeho roztomilé postavy plné dobroty a jeho schopnost vnést humor do každé scény si získaly srdce diváků po celém světě. 

Ralfa Woltera si mohou diváci připomenout v neděli 23. července večer ve filmu Vinnetou – Poslední výstřel na ČT1.

Zdroje: bild.de, spielfilm.de, imdb, csfd