Největší filmový šílenec normalizace. Děti se ho bály a křičely kvůli němu ze spaní
Měl tvář, na které se laskavý úsměv a děsivý škleb střídaly lusknutím prstu. Patřil k nejznámějším českým hercům a hrál jak komediální role, tak postavy, které naháněly strach. Zároveň byl ale mimořádným hercem, stejně jako později jeho potomci.
Muž, který se narodil 17. října 1920 v Nové Včelnici, pocházel z herecké rodiny Červíčků a Budínských. Jeho táta Rudolf Böhm, který si později změnil jméno na Hrušínský kvůli historce s krádeží hrušek, mu předal nejen jméno, ale i lásku k herectví. Malý Rudolf vyrůstal v kočovných divadelních společnostech a na jevišti stál už jako dítě.
Poprvé se na filmovém plátně objevil v sedmnácti, a to ve filmu „Lízin let do nebe“ (1937). Pak přišly role v komediích jako „Studujeme za školou“ nebo „Cesta do hlubin študákovy duše“. Z pohledného mladíka vyrostl herec, který dokázal bravurně ztvárnit jak Švejka, tak děsivé psychopaty.
Dobrák i padouch v jedné osobě
Perfektně dokázal Rudolf Hrušínský zahrát jak milého doktora Skružného ve „Vesničce mé střediskové“, tak i ďábelského Karla Kopfrkingla ve „Spalovači mrtvol“. „Měl v sobě něco, co každého přitahovalo, něco, co přidával svým postavám a co bylo nenapodobitelné a neopakovatelné,“ řekl o něm režisér Jiří Menzel, který s ním natočil několik filmů, včetně legendárního „Rozmarného léta“.
To, co dělalo z Hrušínského skutečného mistra herectví, byla jeho schopnost role nejen hrát, ale vyloženě je žít. Když se proměnil ve filmového zabijáka, bylo to děsivě autentické. Když hrál dobrého vojáka Švejka, musel kvůli této roli pro změnu přibrat dvacet kilo. A jak později prozradil jeho syn, už nikdy nezhubnul a na svoji původní váhu se nevrátil.
Noční můra dětských diváků
Jednou z nejděsivějších Rudolfových rolí byl bezesporu Karel Kopfrkingl ve „Spalovači mrtvol“. I když film vznikl těsně před nástupem normalizace, promítal se ještě začátkem 70. let, než ho zakázali. Hrušínského proměna z pečlivého zaměstnance krematoria v chladnokrevného vraha, který nakonec zabije i vlastní rodinu, byla tak děsivá, že některé děti, co film potají viděly, pak nemohly spát a trápily je noční můry.
Po Spalovači mrtvol Hrušínský přiznal, že ho sice těšilo, že byl tak přesvědčivý, ale zároveň ho mrzelo, že ho na základě této role spousta lidí zavrhla. Další děsivou postavou byl vynálezce Orfanik v „Tajemství hradu v Karpatech“. S vychrtlou tváří, šíleným pohledem a posedlostí zničit svět opět působil jako ztělesnění zla.
Rudolf Hrušínský dostal na nějaký čas zákaz hrát
Na přelomu 60. a 70. let vyjádřil nesouhlas s normalizačním vývojem a podepsal manifest 2000 slov. Trest na sebe nenechal čekat: několikaletý zákaz práce a mimo to ani nemohl učit na DAMU. Kvůli tomu se dokonce nějakou dobu živil jako taxikář. I tak se ale Hrušínskému podařilo vrátit se na vrchol a v 70. a 80. letech zahrál řadu svých nejslavnějších rolí, mezi něž se řadily i ty nejděsivější.
Muž mnoha tváří
Rudolf Hrušínský nebyl jen hercem, ale i zapáleným rybářem. Zbožňoval městečko Planá nad Lužnicí, kde si v roce 1959 pořídil chatu. Tam jezdil s rodinou a přáteli dobíjet baterky a lovit ryby. Rybaření byla jeho největší vášeň, kterou od malička předával svým synům. S Evou, ženou, která mu byla oporou celý život, vychoval dva kluky, Rudolfa a Jana, kteří kráčí v otcových hereckých šlépějích.
Po revoluci se krátce pustil do politiky jako poslanec za Občanské fórum, ale po dvou letech toho nechal. Jeho slavný výrok říká vše: „V divadle si člověk aspoň uvědomuje, že hraje roli. V politice to někteří nechápou ani po letech.“ Hrušínský odešel 13. dubna 1994 ve věku 73 let po dlouhé nemoci. Eva ho následovala jen o tři roky později.
Zdroje: denik.cz, fdb.cz, taborsky.denik.cz
