Filmová hádanka: Z jakého snímku je tato scéna? Je to klenot z protektorátu, ale jen starší 50 let ho znají
Tuzemská kinematografická scéna za dobu své existence dala světu celou řadu snímků. Ne vždy se jednalo o špičkové filmy, ale tu a tam se někomu povede natočit skutečně hodnotný snímek. Příkladem takovýchto filmů můžou být například snímky od Jiřího Menzla, jako Postřižiny či Na samotě u lesa. Před ním však točil filmy i další režisér a jeden z jeho snímků se považuje za jeden z nejlepších českých filmů všech dob.
Jedna z věcí, na které můžeme být skutečně hrdí, je skutečnost že se můžeme pyšnit celou řadou špičkových režisérů. Ti za svoji kariéru dali vzniknout snímkům, díky kterým si Česko získalo pověst i ve světě. Jedním z našich nejlepších režisérů byl Jiří Krejčík, který vrcholu své kariéry dosáhl dobrých dvacet let před Menzlem či Formanem. Pražský rodák Jiří Krejčík dal světu snímek, který většinu ostatních hravě strčí do kapsy.
Tvůrce žil za protektorátu
Jiří Krejčík se narodil 26. června 1918 v Praze. Za svého života působil především jako režisér a scénárista, ale občasně se věnoval i herectví. Pamatovat si můžeme například jeho roli lékaře ve filmu Pelíšky. Během protektorátu působil po maturitě mimo jiné jako statista a adept režie v barrandovských ateliérech. To ho uchránilo před horšími vlivy nacistického režimu. Později se začal věnovat samostatné režijní práci, zprvu u reklam a krátkých filmů.
Jeho filmový debut přišel v roce 1947 se snímkem Týden v tichém domě, zfilmovaném dle povídky od Jana Nerudy. V 50. letech se pak podílel i na psaní scénáře Císařův pekař a pekařův císař s Janem Werichem. Snímek měl původně režírovat, ale nakonec z toho sešlo a byl nahrazen Martinem Fričem.
Za svůj celoživotní přínos tuzemské kinematografii si Jiří Krejčík vysloužil v roce 1988 Českého lva. Jeho snímky se často vyznačují těžkostí a nejinak tomu bylo i v případě jednoho ze jeho nejlepších snímků Vyšší princip z roku 1960. Snímek vychází mimo jiné z autorovy osobní zkušenosti se životem v dobách protektorátu.
Film o těžkém historickém tématu
Vyšší princip je snímek, který Jiří Krejčík natočil v roce 1960 na motivy povídky Němá barikáda od Jana Drdy. S tím spolupracoval i na tvorbě scénáře, jelikož původní text je pouze kratičkou povídkou, na které bylo třeba velmi stavět. Film je spolu s Weissovým snímkem Romeo, Julie a tma z roku 1959 považován za znak zrodu něčeho, co je v literatuře nazýváno jako druhá vlna válečné prózy.
Film pojednává o příběhu středoškolského učitele Málka v roce 1942, v dobách heydrichiády. Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha se situace v zemi vyostřuje a souhrou okolností jsou tři mladí studenti režimem odsouzeni k popravě. Profesor Málek se ve statečném gestu postaví na stranu studentů a odmítá souhlasit s jejich popravou. Z tohoto filmu například pochází i legendární věta „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“
Snímek pojednává o životě v dobách války a nahlíží téma i skrze jednotlivé postavy, které se ve snímku objevují. Jiří Krejčík realisticky dává ve snímku prostor pro projev všech společenských postojů. Film je kritiky považován za sondu do svědomí českého národa, který historicky proti zlu bojoval jednotně jen zřídka.
Jeden z těch nejoceňovanějších vůbec
Snímek Vyšší princip je považován za jeden z vůbec nejlepších filmů, které v naší zemi kdy vznikly. Na československé filmové databázi se pyšní hodnocením 90 % a nese štítek 25. nejlepšího filmu všech dob. Snímek se dle kritiků vyhýbá dobovému schematismu, který se vyznačoval vyobrazováním válečných témat formou hrdinského patosu. Tento snímek po boku zmíněného Romeo, Julie a tma stály u zrodu vlny, která válečnou tematiku uchopila skrze delikátnější projevy hrdinství, které mnohdy nejsou na první pohled zjevné.
Snímek byl několikrát zakázán v Západním Německu kvůli údajnému anti-němectví. Zároveň se paradoxně jedná o snímek, který pojednával o totalitních poměrech, zatímco sám vznikal v totalitních poměrech. Možná i díky tomu se vyznačuje takovou citlivostí, se kterou téma života za totality chápe. Film si svého času v kinech prohlédly přes 2 miliony diváků a podařilo se mu mimo jiné získat uznání na festivalu v Locarnu, kde získal ocenění Mezinárodní federace filmového tisku. Jana Brejchová na stejném festivalu získala Stříbrnou plachtu za nejlepší ženský herecký výkon.
zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, filmovyprehled.cz
