Show Jana Krause: Krajčova hlava při tanci nespolupracuje s tělem, DNA Martina Luthera a dělej, co ti tělo dovolí

V dalším premérové epizodě Show Jana Krause se představí zpěvák a herec Richard Krajčo a pes Gump. Pozvání přijala i spisovatelka Hana Lasicová a urolog Jan Dvořáček se svou pacientkou Lucií Macurovou. Premiéru dalšího dílu Show Jana Krause uvidíte ve středu 11. října ve 21.35 na Primě.

Místo prvního hosta v Show Jana Krause připadlo oblíbenému herci a muzikantu Richardu Krajčovi

Ten si zahrál hlavní roli v připravovaném filmu Gump – jsme dvojka a který se divákům představí i se svým parťákem psem Gumpem. „On vždycky vypadá prvních dvacet minut dobře,“ říká se smíchem o svém čtyřnohém příteli. Toho předchází pověst mírně neurotického psa, nyní se však spořádaně posadí na pohovku vedle něj. „Je to prostě profesionální herec. Má ten výkon první půlhodinku a pak už ho to s**e,“ dodává s tím, že byl asi jediný, koho během natáčení nepokousal.

To jeho herecký kolega Štěpán Kozub prý takové štěstí neměl. „My jsme se spolu sžili a musím říct, že nám dvěma to spolu docela šlo.“ Na natáčení spolu strávili zhruba měsíc a Richard film charakterizuje jako „takové improvizované pásmo“. „Je to něco jako hoňme kamerou Gumpa, něco snad zachytíme a ty tam do toho něco říkej,“ popisuje s ironickou nadsázkou průběh natáčení pokračování divácky velice úspěšného filmu Gump – pes, který naučil lidi žít. Film je těsně před dokončením a do kin by měl jít na jaře příštího roku.

A Richard se nyní připravuje na svoji účast v taneční soutěži. „Prvních čtrnáct dnů jsem byl nadšený, že jsem to vzal, že to bude prima, pak jsem měl asi měsíc brutální depresi, že jsem to vzal, protože jsem zjistil, že moje hlava nějak nespolupracuje s tělem, Že to, co mi říká ta taneční partnerka, hlava chápe, ale tělo to nechce dělat,“ svěřuje se se svými pocity. „Ale teď máme čtrnáct dní do začátku a už je to dobré. Už je mi to jedno, jak to bude vypadat,“ podotýká spokojeně a prozrazuje, že jeho favoritem je tango. „Tam to můžete spíš zahrát než zatančit.“ Tanec jako umělecká disciplína mu vůbec připadá krásný a velice se mu líbí. „Má to kouzlo. Když se díváte na ty tanečníky, tak je to božský pohled. Když to tedy umí. Vy si sice připadáte pořád jako kopyto, ale oni to umí nádherně.“ Protože byl do soutěže pozvaný již před dvěma lety, měl dost času přizpůsobit tomu i svůj pracovní program. Nicméně se těší, až se zase bude moct vrátit k hraní s kapelou i k divadlu.

Dále se můžeme těšit na spisovatelku a scenáristku Hanu Lasicovou

Ta je mimo jiné dcerou slavných slovenských herců, Magdy Vašáryové a před dvěma lety zesnulého Milana Lasici. „Myslím si, že si to tak přál. Odejít jako Molière. My jsme si říkali, kdyby to bylo přesně tak, ale o rok později, o pět… zkrátka nikdy si člověk neřekne, už žil dost dlouho,“ říká s mírným pohnutím o odchodu svého otce, ke kterému došlo přímo během představení v jeho vlastním divadle. „Já jsem tam byla, když zemřel. Přišla jsem hned, jak mě zavolali. Takže jsem tam s ním strávila asi dvě hodiny, než přišla pohřební služba. Byla tam i policie. A všichni se snažili být strašně pietní, ale děly se tam takové věci, které on by ocenil,“ vzpomíná už s úsměvem na nelehké okamžiky prošpikované drobnými vtipnými gagy. „Pohřeb jsme měli v úzkém rodinném kruhu, ale přišel tam Bolek Polívka, a potom mě bulvár označil, že jsem jeho žena. Asi nějaká slovenská,“ dodává ironicky.

Hana sice původně vystudovala personalistiku, pak se ale začala věnovat psaní a nyní má už na svém kontě pěknou řádku knih a je i velice úspěšnou scenáristkou. Podle jejího románu Služka byl natočen česko-slovenský film, který měl letos na jaře premiéru a který vychází ze skutečného příběhu chůvy, která se starala o Magdu a Emilii Vášáryovy. „Je to takový spíše artový film. Hodně jezdíme po festivalech a myslím, že byl vcelku dobře přijat. My jsme si až později, když už byl v kinech, uvědomili, že to byl první slovenský lesbický film,“ popisuje.

V současnosti pracuje na seriálu, který se prý bude odehrávat na východním Slovensku. „A zároveň bych chtěla vydat encyklopedii o otcově souborném díle. Samozřejmě se tam ale nevejde všechno. Přestože on o sobě tvrdil, že je líný, zůstalo toho po něm hodně,“ prozrazuje své plány. „A já jsem ho tak opravdu i zažila. On například dokázal celé moje dětství řídit naši výchovu v lehu na gauči.“ A prozradí také to, že půlka jejich rodiny se hlásí ke katolicismu, druhá pak k protestantství. „Ani nevím, jak se to stalo. Ale my jsme si potom nechali dělat i nějaké genetické testy, nám s otcem vyšlo, že máme nějakou tu DNA Martina Luthera,“ líčí spisovatelka, která ač svým vzhledem maminku nezapře, tvrdí, že jsou maminka i sestra úplně jiné než ona a jejich otec.

Na závěr budeme mít čest přivítat nestora české urologie

Prof. Jan Dvořáček je emeritní přednosta Urologické kliniky VFN v Praze. Je také zakladatel největšího dětského urologického oddělení v Česku, který nedávno oslavil osmdesátiny. Přivedl sebou jednu z jeho prvních dětských pacientek, Lucii Macurovou. „Lucka se narodila se sice vzácnou, ale nepříjemnou vrozenou vadou, která jí narušila močové cesty, takže jí šlo do určité míry o život,“ přibližuje pan profesor stav, v jakém se k němu kdysi dostala tehdy roční Lucie, která prošla dlouhou léčbou.

V nemocnici byla až do svých zhruba šesti let s malými přestávkami takřka pořád. „První operaci, která se povedla poměrně dobře, provedli neurochirurgové v Ústí nad Labem. A my jsme Lucku převzali s nejistou budoucností, a musím říct, že se nám ji podařilo několika operacemi vrátit do normálního života a dopřát jí dětství,“ vysvětluje dále. „Operací bylo několik a měli jsme to štěstí, že se nám dařilo. A tady bych rád zdůraznil jednu věc – Lucka má fantastickou maminku, která nám ji vypiplala.“

V roce 1992 založil pan profesor Nadaci Lucie, později přejmenovaný na Nadační fond Lucie ve prospěch dětí a dospělých postižených vadami močového ústrojí. Inspirací pro název nadace byla právě zde přítomná Lucie, dnes maminka dvou dcer, a její příběh. „Lucka je vlastně takový moje nevlastní dítě,“ svěřuje doktor Dvořáček, který je současně kmotrem její starší dcery. „Já jsem si u obou těhotenství postavila hlavu a řekla jsem, že pan profesor musí jít k porodu,“ doplňuje Lucie vzpomínky na to, s jakým napětím byla obě její těhotenství sledována.

Co pan profesor Lucii naučil? Jak na své dětství strávené v nemocnici Lucie vzpomíná? A komu pan profesor fandí ve fotbale? To a mnohem více se dozvíme v dalším premiérovém dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause ve středu večer na Primě!

Zdroj: FTV Prima