Smutná vzpomínka: Pokud si pamatujete tyto sladkosti z dob socialismu, už jste oficiálně staří

Ti, kteří ještě sami pamatují socialismus, se jistě občas přistihnou, že vzpomínají na to hezké, co nám tento režim kdy nabídl. Ačkoliv toho možná ve srovnání s dnešní dobou nebylo tolik, přece jen se něco našlo. Řada lidí si například své dětství prožité v dobách totality spojuje se specifickými chutěmi, po kterých dnes jako by se slehla zem. Některé chutě byly zcela nahrazeny modernějšími variantami ze západu, ale jiné přetrvaly a dají se nalézt dodnes.

S pádem železné opony jsme mohli zažívat období, kdy sem ze západu jako záplava začaly přicházet do té doby neznámé produkty, jako nepřeberná škála do té doby neznámých sladkostí. Mnoho lidí tak nahradilo své oblíbené mlsání za jinou, sladší variantu v barevnějším obalu. Existují však i nesmrtelné chutě, které byly produktem socialismu a po kterých bychom se dodnes mohli utlouct. Některé přežily dodnes, ale jiné už bohužel k nalezení nejsou.

Některé sladkosti socialismus přežily

Existuje celá řada sladkostí, které se zde prodávaly v dobách socialismu, ale v regálech obchodních domů je můžeme nalézt i dnes. Sem spadají různé druhy sušenek či oplatek. Každý z nás nejspíše zná legendární Tatranky s lískooříškovou náplní či Horalky s náplní arašídovou, které si s sebou na výlety jako rychlou svačinku často bereme dodnes.

Jedna z věcí, na kterou mnozí z nás dodnes nedají dopustit, je oblíbená kondenzovaná smetana z tuby. Mluvíme samozřejmě o Jesence, která byla určená k ochucování kávy, ale málokdo ji tak reálně používal. Asi každý z nás si někdy dopřál tubu Jesenky, kterou si vymačkal rovnou do úst. Dodnes je k sehnání i oblíbená kakaová varianta Pikao či varianta z kondenzovaného mléka Piknik. A mnozí z nás si je jistě občas z nostalgických důvodů dopřávají.

Jedna z legendárních chutí, kterou si můžeme dopřávat dodnes, je oblíbená limonáda, která svého času měla konkurovat západnímu nápoji Coca-Cola. Řeč je samozřejmě o Kofole, která je pro mnohé z nás skutečným kulturním dědictvím. Tento nesmrtelný nápoj je dodnes neodmyslitelnou součástí letních výletů, během kterých se člověk prostě nutně potřebuje zchladit půllitrem čepované černé many.

Retro žvýkačky bývaly otázkou stylu

Celá spousta z nás si pak své dětství v dobách socialismu spojuje i s drobnými pochutinami, které nám dopřávaly nejen chuťové opojení, ale i zadostiučinění v otázce osobního stylu. Řeč je samozřejmě o žvýkačkách, které svého času bývaly symbolem západu a pro mnohé lidi i drobným symbolem svobody. Za socialismu kdo v dětství či v pubertě nežvýkal, jako by nebyl.

Zlomovým okamžikem v historii žvýkaček u nás byl moment, kdy zdravotní úřady rozhodly o tom, že žvýkání žvýkaček není zdraví škodlivé. Tehdy byla spuštěna první výrobní linka pro tvorbu žvýkaček ve Velimi, kde se posléze začaly vyrábět legendární žvýkačky Pedro. Všichni věděli, že z Pedro žvýkaček lze udělat ty největší bubliny a mnozí z nás si je skutečně zamilovali. Žvýkačky Pedro, ačkoliv bývají spíše skryté, můžeme v našich obchodech taktéž najít dodnes.

Dalším socialistickým evergreenem pak byly i cigaretové žvýkačky. Jejich chuť sice nevydržela dlouho, ale člověk se mohl cítit jako skutečný dospělák, když si jednu z nich koupil. Některé ročníky si pamatují, že se takové žvýkačky prodávaly i po revoluci. Dnes je však již v našich obchodech nenajdeme. Na jednu stranu je to možná dobře, protože to neučí děti náklonnost ke skutečným cigaretám.

Co dnes již jen málokdo zná?

Jaké příchutě však s odchodem socialismu zmizely zdánlivě úplně? Řadí se mezi ně například legendární Vitacit, který milovaly zvláště děti. Tento sladký prášek se vyráběl ve variantách s pomerančovou, citronovou a malinovou příchutí. Jeho účel byla tvorba ochucených nápojů, ale málokdo ho k tomu skutečně využíval. S mnohem větší vervou si děti prášek sypaly rovnou do dlaně, ze které ho poté s chutí slízaly. Zanechával po sobě legračně zabarvené ruce a jazyky, což byla součást zážitku.

Na podobném principu pak fungovaly i svého času velmi oblíbené Šuměnky. I v tomto případě se jednalo o prášek, tentokrát bezbarvý, jehož účelem byla tvorba šumivých nápojů. Dospělí si jej často připravovali na léčbu pálení žáhy, ale mladší ročníky si opět užívaly lízání prášku přímo z dlaně. Ústa sice nezbarvil, ale na jazyku krásně bublal a praskal.

Ačkoliv tyto produkty jsou stále k sehnání, současná generace je s největší pravděpodobností vůbec nezná. Byly totiž nahrazeny moderními variantami, jako je Tang, nebo jednoduše ochucené nápoje, kterých je dnes k dispozici nepřeberné množství. Možná tak někdy o jeden z těchto produktů zavadíte a budete se se svými potomky podělit o něco, co vám v jejich věku dělalo radost.

zdroje: magazin.recepty.cz, poznatsvet.cz, adenik.cz