Slavná komedie Bílá paní skončila v trezoru, z pohledu soudruhů právem. Tyto hlášky je pobouřily nejvíce!
V době normalizace stačilo málo, aby i jinak dokonalý film skončil v trezoru. A nikdy se z něj nedostal. Takový osud potkal i snímek Bílá paní, který vznikl v roce 1965. Důvodů, proč ho cenzoři nemohli rozdýchat, byla celá řada. A když se na něj podíváte dnes, snadno pochopíte, proč jim tak vadil.
Komedii Bílá paní režíroval Zdeněk Podskalský st. na základě předlohy a scénáře Karla Michala. Bílá paní se v něm jmenuje Perchta z Borštejna a vystupuje z kulis středověku, aby se dostala do současného Československa. Díky tomu ve filmu vznikají různé úsměvné situace a Perchta se neustále snaží pomáhat chudým a trestat zlé a nehodné.
Samotný námět je zcela neškodný a ještě v 60. letech šlo o typ filmu, který přesně odpovídal volnosti takzvaného Pražského jara. Jenže pak přituhlo. A i kvůli mnoha hláškám, které v něm zazněly, rychle putoval do trezoru. Vysílal se pouze do roku 1970, kdy byl uznán zcela nevhodným. Novou „premiéru“ si odbyl následně až v roce 1989.
A když se konečně dostal ven, stal se rázem hitem i díky prvotřídnímu hereckému obsazení v čele s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským nebo Rudolfem Hrušínským.
Hlášky, kterými Bílá paní provokovala
Některé filmy putovaly do trezoru kvůli politickému smýšlení některého z herců, jiné kvůli emigraci člena štábu. U komedie Bílá paní k tomu stačil scénář, respektive hlášky, které ve filmu zaznívají. A z dnešního pohledu rázem pochopíte, proč z nich byli cenzoři tak zděšení.
„Nejde o to, co je a co není. Důležitý přece je to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat,“ zazní například v téhle skvostné komedii. Jenže tato naprosto nevinná věta se v roce 1970 dala vyložit úplně jinak než v roce 1965. Což cenzory nadmíru polekalo.
Komunismus a jeho fungování nepříjemně kritizovala i scéna, kdy měli lidé poprvé přejít po novém mostě, ale žádný tam nebyl, a tak šli vodou. Ovšem na pokyn svých socialistických nadřízených a politiků nadšeně volali „Ať žije nový most!“ – „Vždyť tady žádný není,“ namítá kastelán hradu Pupenec.
Další velmi nevhodná hláška zazní v téže scéně a hned vzápětí. Na kastelánovu námitku totiž opáčí jeho žena: „Furt s tou pravdou… Drž hubu a plav!“ A to bylo v době normalizace už hodně přes čáru.
A cenzoři dobře nenesli ani dialog: „Neboj se, zlí lidi se musej bát.“ „Jo, a ty hodný se zase musej bát těch zlejch!“
Stejně jako je dostaly hlášky: „Na světě jsou pravdy na dvacet let kriminálu!“ nebo „Se strašidlem je holt lepší řeč než s některejma lidma.“
A korunu tomu dala nejspíš i slova „Vodpusť mi to, bílá paní, já v slabý chvilce uvěřila na národní vejbor…“
Tvůrci smutně vzpomínali
Když se rozhodlo, že nějaký film poputuje do trezoru, nebylo proti tomu odvolání. Přitom filmaři a herci té doby právě na Bílou paní dlouho a v dobrém vzpomínali. Podle mnohých jde o jeden z nejlepších československých filmů, navíc s velmi originálním tématem a skvělým hereckým obsazením.
„Ten film byl světlá chvíle našich životů. Pak jsme se potopili. A byl nadlouho konec,“ prohlásila o něm například herečka Vlasta Chramostová.
Velmi důležitým životním milníkem byl i pro Rudolfa Hrušínského, i když ne úplně v dobrém – při natáčení totiž dostal infarkt. Pak ale film úspěšně dotočil.
Dnes se čas od času Bílá paní reprízuje a zaručeně se u ní pobavíte. Díky režii Zdeňka Podskalského jde o skvělé dílo, které potěší, zaujme a nebudete se u něj ani na minutu nudit. Na ČSFD má od diváků hodnocení 83 procent. A snímek si můžete pustit také na streamovací platformě Voyo.
Zdroje: ahaonline.cz, csfd.cz, wikipedia.org
