Natáčení Spalovače mrtvol bylo snad horší než film samotný: Menzel při něm několikrát omdlel

Natáčení psychologického hororu Spalovač mrtvol bylo pro herce naprostým peklem. Velmi těžce snášeli hlavně filmování v krematoriu, kde se nacházela skutečná mrtvá těla. Nejhůře bylo Jiřímu Menzelovi.

Snímek Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze patří k vůbec nejlepším filmům, jaké v Československu kdy vznikly. Zároveň ale jde také o projekt, jehož vznik byl pro herce, jež v něm zazářili, nesmírně náročný. Ti museli překonávat nejrůznější těžkosti, během kterých někteří z nich padali do mdlob.

Skutečné mrtvoly

Podstatná část filmu, jehož hlavním hrdinou je vyšinutý zaměstnanec krematoria, se neodehrává nikde jinde než právě v krematoriu. To přitom nebylo uměle vystavěné v ateliérech, ale tvůrci natáčeli na reálném místě v pražských Strašnicích.

Ve strašnickém krematoriu se přitom během natáčení nacházely v rakvích skutečné mrtvoly, které čekaly na zpopelnění. Z toho byl nejvíce nešťastný herec a režisér Jiří Menzel, který ve Spalovači mrtvol ztvárňoval jednu z vedlejších rolí.

V krematoriu si nepřál, aby na něho kdokoliv sahal, neboť mnozí lidé ze štábu při úpravě scény sahali na rakve. Sám Menzel se pak v místnosti nechtěl absolutně ničeho dotýkat. Ani to mu ale nepomohlo. V jednu chvíli zkrátka nápor natáčení v takovém prostředí nevydržel a na place omdlel.

Nesnesitelný zápach

A protože se na place nacházela skutečná těla, je jasné, že místo nesnesitelně páchlo. Z toho důvodu štáb neustále v krematoriu stříkal osvěžovač vzduchu s vůní lesa. Bohužel ale úplně ten samý osvěžovač se v té době často používal i v kinosálech, kvůli čemuž měl po natáčení režisér filmu Juraj Herz nějakou dobu problém s návštěvou kina.

Na druhou stranu si ale vznik filmu pochvaloval. Snímek byl totiž poměrně rychle natočen a práce šla všem od ruky. To ale hlavně proto, že v dosahu mrtvol nikdo z herců nechtěl být nijak dlouho.

„To bylo dobré natáčení, a hlavně velmi rychlé. Herci všechno uměli, všechno rychle natočili. Každý den ve 3 hodiny jsme byli hotoví, protože nikdo nechtěl v těch třech krematoriích, kde jsme točili, být,“ nechal se před lety slyšet režisér snímku.

Škoda filmového pásu

Málokdo ví, že Juraj Herz chtěl úplně původně film natáčet barevně. Respektive jej do černobílé barvy přenést až v postprodukci a v barvách zachovat pouze krev. Tento nápad mu však byl na Barrandově zakázán, neboť studio nechtělo vynakládat peníze navíc za barevný filmový pás, když měl být stejně film z 99 procent černobílý.

Rudolf Hrušínský zmizel

I když natáčení probíhalo podle plánu, v jednu chvíli hrozilo, že se film snad ani nedotočí. Jeho vznik totiž narušila okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. V návaznosti na to se představitel hlavní role Rudolf Hrušínský ve strachu nechal ukrýt v jedné továrně a v natáčení nechtěl pokračovat. Přesvědčili jej pak až kameraman Stanislav Milota a jeho manželka Vlasta Chamostová. Následně už byl snímek poměrně rychle dotočen.

Komunisté film zakázali

Film Spalovač mrtvol si měl odbýt svou premiéru 14. března 1969. Jenže ta vůbec neproběhla jak měla. Během promítání totiž do kinosálu vtrhli příslušníci StB a diváky z kina vyhnali. Následně byl film zakázán a uložen do trezoru. Jako důvod soudruzi uváděli, že je film až příliš morbidní. Ve skutečnosti jej ale vnímali jako alegorii nastupující normalizace.

Přesto byl ale snímek uveden v několika evropských zemích, ve kterých na něj publikum reagovalo různě. Zatímco například v Holandsku film na tamní diváky nepůsobil ani moc jako horor a mnozí se u něj smáli, v Itálii ho někteří ani nedokoukali a byli z něj zděšení.

Znovu se pak diváci v Československu mohli na Spalovače mrtvol podívat až o mnoho let později. Konkrétně při jeho obnovené premiéře v roce 1990.

Snímek Spalovač mrtvol můžete zhlédnout na Voyo.

Zdroje: csfd.cz, filmovyprehled.cz, aktualne.cz