Stačí pár slov a budete za Einsteina: Co říkat, abyste působili jako intelektuálové?

Nikdo nechce působit na veřejnosti jako hlupák. Nemusíte být zrovna kandidát na Nobelovu cenu, bohatě stačí, když si pro začátek osvojíte několik základních frází, díky kterým vás budou ostatní považovat za rozumného člověka, se kterým je radost vést diskusi. Není to vůbec tak složité, jak si možná myslíte. 

Inteligence je velmi komplexní a tak trochu záhadný jev. Velmi často totiž v životě není rozhodující to, jak chytří skutečně jste, ale to, zda vás za chytré považuje vaše okolí. Určitě si každý vybaví například spolužáka, který působil, jako by neuměl do pěti napočítat, ale na třídním srazu všechny po letech překvapil doktorátem z přírodních věd. 

Podle výzkumů totiž inteligence má pouze dvacetiprocentní vliv na to, jak úspěšní v životě budete. Zbývajících osmdesát procent totiž souvisí spíše s emoční inteligencí, tedy tím, jak moc jste vnímaví ke svému okolí a jak dobře na něj dovedete reagovat. 

Pomocí těchto frází v očích okolí zmoudříte

Určitou část těchto předpokladů máme pochopitelně zapsanou v genech. Dobrá zpráva ale je, že nemalé procento z nich se lze s trochou cviku naučit. Jako úvodní lekci si například můžete osvojit následující fráze, které vás v pomyslném žebříčku v očích ostatních povýší na zcela jinou úroveň. 

1. Já nevím…

Možná to zní divně, ale je to skutečně tak. Rozumný člověk totiž nepotřebuje mít na vše názor za každou cenu. Je zcela v pořádku, že odpovědí na některé otázky si nejste jistí, protože o nich nemáte dostatek informací, nebo jste se nad nimi dosud nezamýšleli. 

Rozhodně je lepší přiznat, že něčemu nerozumíte, než se za každou cenu snažit oslnit a třeba nevědomky říci něco nesmyslného nebo dokonce hloupého. Pokud přiznáte, že něčemu nerozumíte, budete působit jako někdo, kdo si je vědom svých předností i nedostatků. 

2. Podle mého názoru…

I v případě, že na některé téma máte velmi vyhraněný pohled, je dobré zmínit, že se jedná o váš osobní názor, nikoliv dogma. To platí zvláště v případech, kdy nelze přímo exaktně určit, co je správné. Nikdo z nás nemá patent na rozum a můžeme se mýlit. 

3. Jak to vidíš ty?

Umění pokládat ty správné otázky by se jistě mělo vyučovat. Nejen totiž, že tím dáte druhým najevo, že se zajímáte o jejich názor a tím pádem se budou ve vaší přítomnosti cítit cenění. Kromě toho ukážete, že se rádi dozvíte něco nového a rádi si rozšiřujete obzory. 

4. Proč si to myslíš?

Tuto otázku je velmi důležité pokládat s opravdovým zájmem. Vyvarujte se ironického tónu či jakéhokoliv úšklebku. Pokud se zeptáte správně, tuto frázi velmi oceníte zejména v konverzacích, kdy druhá strana zaujímá zcela opačný postoj než vy a domníváte se, že se mýlí. Daleko snažší než někomu vyvrátit svůj omyl moudře znějícími průpovídkami totiž je nechat ho se nad tématem zamyslet. Může se stát, že poté sám dojde k tomu, že v problematice nemá tak docela jasno. 

Protože projevíte zájem, bude také sám otevřenější vyslechnout vás. Kromě toho je to pro vás obohacující i v případě, že nakonec nedojdete ke shodě – pomůže vám to podívat se na téma rozhovoru z jiného úhlu pohledu, než na který jste dosud byli zvyklí. 

5. Nech mě o tom chvíli přemýšlet. 

V jakékoliv diskusi se snadno může stát, že vás protistrana svou otázkou zaskočí a vyvede z míry. V takovou chvíli hrozí, že začnete cosi nesmyslného koktat a vaše odpověď nebude mít hlavu ani patu. Budete působit zmateně a snadno tak vzbudíte dojem, že o dané problematice nevíte zhola nic. 

Při použití zmíněné průpovídky ale jednak získáte čas navíc, abyste se dokázali zkoncentrovat a utřídit si myšlenky, jednak dáte najevo, že vás předmět konverzace zajímá a hodnotíte ho jako natolik důležitý, abyste nad ním strávili více času. 

6. Z mojí zkušenosti

Pokud chcete někomu sdělit, co si myslíte, vyvarujte se přímého použití fráze “myslím si”. Něco si myslet totiž ještě neznamená, že to skutečně víte. Pokud ale danou myšlenku uvedete jako zkušenost, znamená to, že máte pro své tvrzení věcné argumenty, na kterých se vaše přesvědčení zakládá. Jednoduše tím vzbudíte dojem, že víte zcela přesně, o čem mluvíte, a tuto zkušenost nyní předáte dál. 

Kromě frází jde i o další detaily

Kromě toho, co říkáte, je ale pochopitelně podstatné také to, jakým způsobem to vyslovíte. Snažte se nemluvit příliš pomalu, abyste nepůsobili, že myšlenky musíte v zákoutích svého mozku pracně hledat.

Nezapomeňte udržovat oční kontakt s okolím a dejte si záležet také na tom, aby vaše řeč nebyla příliš monotónní. Lidé totiž obvykle mají tendenci ty, kdo mluví příliš pomalu a bezvýrazně, považovat za méně jisté v kramflecích a méně inteligentní. 

Pokud možno se také snažte své myšlenky formulovat co možná nejjednoduššími slovy. Přemíra vzletných slov a cizích výrazů může často působit prázdně a vyvolávat dojem, že se pouze snažíte ohromit a odvést pozornost od faktu, že ve skutečnosti nemáte co říci. 

Zdroje: Life.forbes.cz, Inc.com, redakce