Jako děti jsme ji nenáviděli, byl to požírač nervů a baterek. Teď má cenu jako měsíční plat
Virtuální hry jsou dnes všudypřítomnou součástí životů dětí. Nejedná se však o úplnou novinku, protože podobné hry tu s námi byly již v minulosti. Mnozí z nás jistě pamatují éru digi her, které svého času hrál skutečně každý. Dnes již byly vytlačeny hrami počítačovými nebo těmi na mobilech. Dodnes si však některé legendární tituly můžeme připomínat a dokonce i zahrát. A tím si znovu připomenout, jak byly v dětství frustrující.
Éra digi her zde zavládla hlavně mezi 80. a 90. lety, načež byly vytlačeny hrami moderními. Každé Husákovo dítě však svého času holdovalo legendárním titulům na herních konzolích z Ruska, které byly kopiemi úspěšnějších, japonských předloh. O zábavu bylo s takovou herní konzolí postaráno, stejně jako o nervy a konflikty mezi frustrovanými dětmi, které se snažily přehánět svá skóre. Dnes se s těmito herními konzolemi již téměř nesetkáte, ale sběratelé jsou za ně ochotní dobře zaplatit.
Inspirace u japonských her
Konzolím s digi hrami jsme zde během končící totality holdovali velmi rádi. Jednalo se však o ruské konzole, které samy o sobě nebyly originály. Koncept takovýchto přenosných konzolí byl totiž kopií konceptu japonského. Původním tvůrcem takovýchto herních konzolí je totiž japonská značka Nintendo, která svého času kralovala se svojí řadou Game & Watch.
Na území Sovětského svazu a později Ruska, Ukrajiny a Běloruska se tak vyráběla série Elektronika IM a to mezi lety 1986 až 1993. Na přelomu 80. a 90. let zažívaly tyto konzole na území Československa skutečný boom a těšily se neuvěřitelné oblíbenosti. Zkratka IM znamená „igra mikroprocessornaja“, česky mikroprocesorová hra.
Každá takováto konzole obsahovala LCD displej se zobrazením herní situace, hru s několika stupni obtížností a tlačítka pro ovládání hry, spouštění konzole a podobně. Dále pak konzole obsahovaly vestavěné hodiny, budík a napájení pomocí dvou kusů knoflíkových článků LR43 či LR 44.
Zážitek to byl mnohdy frustrující
Samotné hry byly často převzaté z originálů od Nintenda. Zdaleka nejúspěšnější hra, která na konzoli Elektronika IM vycházela, nesla název Nu pogodi! aneb Jen počkej, zajíci! Tam zlý vlk z oblíbeného seriálu chytal vajíčka. Tato hra byla přímou kopií japonské hry Egg a zdaleka nebyla jedinou sovětskou hrou, která byla čistou kopií jiných japonských titulů.
Pro děti bylo hraní mnohdy frustrující zážitek, ale ne ani tak kvůli nefunkčnosti konzole, ale hlavně kvůli herní náročnosti. Nejedno dítě si tak chtělo vyrvat vlasy, když opět prohrálo, nebo bylo potupeno perfektním skóre některého ze svých souputníků. Dalším faktorem pak bylo, když se vybily knoflíkové baterie, kterými byla konzole napájena. Nehledě na tyto aspekty však byla Nu pogodi! velmi oblíbeným titulem nejen u dětí, ale i u dospělých. Důkazem je i to, že během roku od vydání titulu se konzole prodalo přes 400 tisíc kusů.
Dodnes si ji můžeme připomenout
Dnes již takovéto starožitné konzole nejsou k dostání a téměř se vytratily z našich životů. Důvodem je samozřejmě to, že elektronika má tendenci se rozbíjet a najít takový 30 až 40 let starý kus chce pořádnou dávku štěstí. Najdou se však sběratelé, kteří jsou ochotní za tyto konzole nabízet skutečně pěkné částky a člověk tak občas může na internetu narazit na inzeráty, které tyto konzole nabízejí, nebo naopak poptávají. Ceny šplhají na desítky tisíc korun.
Další způsob, kterým si tyto úspěšné hry dnes můžeme připomenout, je skrze naše chytré mobily. Většina těchto her totiž byla převedena do herních aplikací, které je možné si do svého telefonu zdarma stáhnout a připomenout si tak zážitek z dětství. Už to však není to samé, co bývalo, ale pokud si chcete zavzpomínat, blíže k původnímu zážitku se asi nedostanete.
