Jako děti jsme je milovali a naše babičky na ně stály dlouhé fronty za komančů. Teď mají cenu zlata
Malí roztomilí plyšáci, kteří okupovali postele československých dětí a získali si srdce téměř všech, kteří je měli doma. Naše babičky kvůli nim museli za komunismu stát nekonečné fronty, aby měli ti nejmenší radost. Dneska by tyhle retro hračky měly cenu zlata. Pojďte si jejich příběh trochu připomenout.
Měkké roztomilé opičky, které v období socialismu a normalizace okupovaly snad každou domácnost. Kdo neměl doma tzv. „Mončičáka“, jako by nebyl. Především v 80. letech byly tyhle japonské hračky hitem, který jste si nemohli dovolit vynechat. Byly dokonce více než jen hračkou, byly symbolem západu a jednalo se o jeden z mála západních produktů, který byl u nás k dostání. Naše babičky kvůli těmto plyšákům šetřily bony, aby nám je mohly s trochou štěstí ukořistit v tuzexu. Pokud tuhle hračku s roztodivnými culíky a obličeji navíc stále máte, můžete na ní vydělat hezkých pár korun.
Mončičák – roztomilý hit z Japonska
Historie Mončičáků sahá přitom značně dál, než do Československa 80. let. A to více než o 10 let a úplně na jiný kontinent. S výrobou těchto specifických dětských hraček začala už v roce 1974 japonská společnost Sekiguchi. Netrvalo dlouho a tahle plyšová nápaditost dobyla svět. Tyle přibližně třiceticentimetrové hříčky s plastovými obličeji a cucacími palečky se během pár let staly hitem, který ovládl japonský i evropský trh. Jednu dobu byly Mončičáci dokonce prodávanější v Německu, než na domácím japonském trhu.
Počeštělý název Mončičák taky není dílem náhody a je odvozen od japonského Monchhichi, které se skládá ze dvou slov: „mon“ = opička, a „chichi“ = citoslovce cucání. Mončičáci se tak i s názvem uchytily i na československé půdě, i když s menším zpožděním. Do našich tuzexů dorazily až průběhu 80. let a získali si srdce všech, hlavně dětí. Zájem samozřejmě podpořil i vznik animovaného seriálu, kde obdobné hračky zaujaly hlavní roli.
Fronty za komančů – Mončičák jako trofej
V období tvrdé normalizace byly samozřejmě západní hračky žhavé zboží na černém trhu a působily jedinečným a nedosažitelným dojmem. Pokud jste tedy jako děti měli v té době štěstí a babička vám Mončičáka domů přinesla, mohli jste se další den ve škole nebo školce chlubit všem ostatním dětem. Kromě tuzexů se samozřejmě k trendu Mončičáků přidal i sekundární černý trh a lidé začali legendární plyšáky různě vyměňovat, přeprodávat nebo ve velkém sbírat. Mončičák byl navíc symbolem. Každý měl doma raději tento japonský artikl než sovětského plyšového medvídka, který postrádal šmrnc a styl ikonických Mončičáků. Kus látky, plastu a plyše tak nebyl pouze o hračce samotné a radosti dětí, ale taktéž o svobodě a snění o západu.
Mončičák v 2025 – nostalgie, nebo investice?
Dneska jsou Mončičáci opět žhavým zbožím na trhu, akorát z naprosto rozdílných důvodů. Po této retro hračce totiž prahnou nadšení sběratelé, kteří jsou ochotni za ni vyplatit často neuvěřitelné částky. Pokud je tedy udržovaná a v dobrém stavu. Pokud budete procházet portály jako Bazoš.cz nebo Aukro.cz, můžete nalézt sady Mončičáků, jejichž cenovky se pohybují v řádech desítek tisíc korun. Což už jsou velmi slušné peníze za pár plyšáků. Je ale potřeba dodat, že valná většina těchto hraček se v průběhu času a užívání dost poničila, a tak jejich cena pro sběratele rapidně klesá. Málokdo doma najde Mončičáka v prvotřídním stavu. Na internetu je samozřejmě i spousta vykutálených chytráků, kteří se snaží tyto hračky padělat. A pro sběratele je tak často důležitá i známka pravosti, kterou často zaručuje výrobní štítek.
A co vy? Máte taky nějakého Mončičáka schovaného někde na půdě nebo u babičky ve skříni? A pokud ano, jak s ním naložíte? Zůstane doma nebo poputuje za nějakým sběratelem?
Zdroje: wikipedia.org, denik.cz, rozhlas.cz
