Dědeček chtěl „harampádí“ ze socíku vyhodit k popelnici. Vnučka to prodala sběrateli za 40 000 Kč

Puntíkovaný smaltovaný hrneček je víc než nádobí. Je to symbol, ikona, šperk. Jeho kouzlo nespočívá pouze v jednoduchosti, odolnosti, snadné údržbě a hravém designu. Je také ekologický a velmi univerzální. Ovšem nic z toho nepředstavuje hlavní důvod pro nákup „z druhé ruky“, v jehož rámci je puntíkatá komodita vyhledávaným artiklem. Ti nejvážnější zájemci za něj neváhají utratit i čtyřmístnou částku. Natož jde-li o set. A klidně i porcelánový.

Ukrývá v sobě totiž velký kus historie a především nostalgie. Pilo se z něj kafe, jezdilo se s ním na čundry, zdobily se jím kuchyňské poličky v dobách našeho dětství. Za socialismu zářil i ve filmech. A ve filmech odehrávajících se za socialismu pochopitelně taky. Jako instantní symbol domova.

Svatba puntíku a smaltu (za moravské asistence)

Smaltování je starodávná kouzelná alchymie: na kovovou základnu se nanese sklovitá vrstva a pak se společně vypálí při vysoké teplotě – i vyšší než osm set stupňů. Výsledkem je odolný, hygienický a hlavně krásně hladký povrch, který vydrží i ten nejdivočejší životní styl. V 19. století se smaltované hrnky objevily poprvé a od té doby si systematicky získávají srdce minimalistů i gurmánů.

Ale pozor! Přestože se drahé a barevné kovy smaltovaly od starověku, železo společně s litinou prochází touto lázní právě až od poloviny 19. století. Klíčovou zásluhu na tom má brněnský chemik Bartelm, který vynalezl ideální chemické složení skloviny: takové, která se při výpalu dobře snese s plyny pocházejícími z železného plechu a litiny.

Osudové propojení s puntíkem bylo na obzoru…

Dokonalost do puntíku

Také „polka dot“ – jak zní mezinárodně užívaný anglický název vzoru –  vtrhl do světa v 19. století. A sice rovnou na taneční parket – jako nanejvýš populární módní trend. V roce 1835 začaly taneční bály vířit novým oblíbeným tancem zvaným polka – a spolu s ním i puntík.

A když pak o sto let později oblékl Walt Disney do puntíkatých šatiček svou novou postavu, myšku Minnie, zajistil roztomilému designu nesmrtelnost. Myška puntíky už nikdy nesvlékla.

Život puntíku je od těch dob ovšem turbulentní. Sice se hned ve 30. letech 20. století uvelebil na hedvábí i šifonu a jako takový se stal synonymem luxusu, již o půl generace později však ustupuje ze záře reflektorů jako „usedlý a konzervativní“ vzor. O jeho velký comeback se následně zasloužil americký Pop Art a slavní návrháři, kteří ho hojně začali obsazovat do čela svých nejnovějších kolekcí.

O těch dob je puntík v umění a designu 20. a 21. století definitivně přítomen jako nestárnoucí celebrita. A stal se velkým hitem také pro vzhled interiéru, nádobí i kuchyňských zástěr.

Jak si oživit smaltovaný puntíkovaný hrneček?

Záleží, co přesně tím máme na mysli: zda konkrétní nádobíčko, nebo nostalgii.

V případě prvního cíle stačí vyvarovat se kovových příborů, které by mohly puntíky poškrábat. Dále je vhodné hrníčky čistit měkkou houbičkou a jemnými prostředky – a jako bonus třeba občas potřít trochou oleje či speciálního přípravku určeného pro smalt.

V případě druhém doporučujeme pustit si film. Třeba Na samotě u lesa nebo Slunce, seno, jahody. A ovšem pít při tom čaj, horkou čokoládu či kávu z vlastního plecháčku z dětství.

A dodejme i možnost třetí – spojující obě předchozí. Hrneček se velice dobře hodí jako líbezný dárek. Potěší děti, rodinu, kamarády, kolegy v práci, udělá radost k narozeninám, Vánocům nebo jen tak.

Láska navždy

Plecháček lze použít  v podstatě vždy a všude: na plynovém hořáku, indukci, sklokeramické desce, v troubě a dokonce i v myčce. Může se v něm vařit nebo ohřívat. Při správné údržbě vydrží takřka navždy – tedy pokud ho nedáme do mikrovlnky. Vyrábí se v obrovském množství barevných variant – stejně jako jeho porcelánová varianta. Stačí si vzpomenout na Granko a jeho legendární obal.

Můj dědeček nedávno uklízel půdu a jednu velkou (novou) sadu takových plecháčků chtěl odvézt rovnou do sběrného dvora. Jeho vnučka (a má dcera) ale byla chytřejší, všimla si značení na spodní straně hrnečků a celou sadu prodala za neuvěřitelných 40 000 Kč! Babička vzpomínala na to, že sadu dostala darem, ale tenkrát stála přibližně 50 Kčs. Dědeček se chytal za hlavu…