Strašidelný hřbitov v Česku, kde byste nepohřbili ani nepřítele. I místní se od něj drží dál

Pokud nemáte pro strach opravdu dobře uděláno, tak se tomuto hřbitovu raději vyhněte. Nejenže tam je údajně cítit prazvláštní energie, ale má to být navíc místo posledního odpočinku českého upíra.

Tímto oživlým nemrtvým by podle lidových pověstí měl být Johann Alois Ulrich, neoblíbený vrchní správce žďárského panství na přelomu 18. a 19. století pohřbený na dolním hřbitově ve Žďáru nad Sázavou. Ten měl po své smrti terorizovat místní obyvatelstvo. Mrtvý ostatně nezůstal dlouho. Jen pár dní po pohřbu prý rakev záhadně opustil. Spatřen byl na kraji lesa, téměř nerozeznatelný od živého, ovšem až na rudě zářící oči.

Nešetřil sedláky ani vrchnost

Tím Ulrichova pomsta rozhodně neskončila. Po okolí se měl v noci prohánět na vysokém hřebci s telecí hlavou a obrovskými kopyty. Těmi měl zanechávat hluboké brázdy v polích. A když tento netvor, na kterém se proháněl, zrovna odpočíval, vyměnil ho za ohnivý kočár.

To mu ale nestačilo a tak údajně rozhazoval úředníkům listiny, otevíral pece a vymetal saze a zákeřně strašil na záchodcích nedaleko svého starého bytu. Jeho oblíbeným místem na strašení se zanedlouho stal kamenný můstek vedoucí k panskému dvoru, kde úředníky dokonce měl fackovat. Lidé se tudy tak začali bát chodit, že panstvo dokonce muselo nechat vystavit nedaleko dřevěnou lávku.

Vymítání upíra

Panstvo ani sedláci už nemohli teror Ulricha dále snášet a tak nezbývalo nic jiného, než se ho pokusit zbavit. Nejprve museli vykopat jeho rakev, kde měl ležet naprosto netknutý rozkladem. První nápad bylo mu tam hodit balíček s kartami, aby si je přepočítal. V té době šlo o populární taktiku – v balíčku samozřejmě všechny karty nebyly a lidé věřili, že když je mrtvý nespočítá, bude se tak stydět, že mezi živé už nevyleze. Tomu se ukázal Ulrich jako odolný a karty prý měly z rakve vyletět jako vystřelené.

Pomoci může jen kněz, nebo kat

Ve chvíli kdy nezafungovala lidová taktika, muselo se jít za profesionálem. Místní proto zavolali kněze. Jenže ten sotva než dořekl prvních pár vět, začal na něj Ulrich mluvit a hádat se s ním. To muži víry neudělalo dobře a podlomila se mu kolena.

Situaci zachránil až duchapřítomný kat, který Ulricha ťal sekerou pod kolena a ten se zhroutil zpátky do rakve. Nakonec ho místní nejdříve zasypali mákem, protože prý nebude strašit tolik let kolik bude mít v rakvi semínek, a pak opět i hlínou.

Jak to bylo doopravdy

Podle historika Stanislava Mikule z Regionálního muzea ve Žďáru nad Sázavou šlo u této pověsti o součást širšího fenoménu, kdy byli kdy neoblíbení představitelé vrchnosti byli po smrti démonizováni a stávali se postavami lidových strašidelných historek.

Nepovedená rebelie

V roce 1797 došlo na Žďársku k události označované jako selská rebelie, která však ve skutečnosti nebyla skutečným povstáním. Mladí muži se vyhýbali vojenské službě a ukrývali se v lesích, přičemž místní rychtáři je nedokázali zadržet, často kvůli rodinným vazbám. Tato situace přispěla k napětí mezi vrchností a poddanými, což mohlo posílit negativní vnímání Ulricha mezi obyvatelstvem.

Podle historika byly pověsti o upírech v té době rozšířené a často vedly k exhumaci těl a jejich následné „neutralizaci“ různými rituály. V případě Johanna Aloise Ulricha však neexistují důkazy o tom, že by jeho tělo bylo po smrti podrobeno takovým praktikám. Jeho příběh je spíše ukázkou toho, jak se lidové pověsti formovaly na základě společenských a historických okolností té doby.

Současnost

V současnosti je Dolní hřbitov chráněn jako kulturní památka České republiky. Během letních prázdnin bývá zpřístupněn návštěvníkům, kteří tak mohou obdivovat jeho architektonickou hodnotu a nasát atmosféru místa s bohatou historií.

Zdroje: Novinky, Wikipedia, Poznat svět