Tahle fotka vás dostane! Malý Karel Gott byl roztomilý elegán už od dětství, podívejte
Karel Gott patří mezi jednu z největších ikon, kterou kdy tato země vyplodila. Jeho sláva se přelila i přes hranice naší republiky až do zahraničí, kde je mnohými obdivován dodnes. Většina z nás si ho pamatuje jako galantního muže a fešáka, který měl život protkaný rutinami. Přísně si například střežil zdraví svých hlasivek, aby jeho hlas zůstal znělý a nepoškozený. Mistr byl galantním chlapcem již v mládí, i když zlobivé epizody se v jeho životě také objevily.
Fenomenální zpěvák, který držel svého času řetězec Českých slavíků, ačkoliv to opravdu nikdy nečekal. Již v útlém věku to byl mladý fešák, jehož rodiče pečlivě dbali na jeho vzhled a vystupování. Během dětství však prožíval i rebelské fáze, kterými si projít musí snad každý. Důležité je, že ho to nesemlelo a on se tak mohl vydat na cestu jedné z největších tuzemských celebrit všech dob.
Dětství božského Káji
Již v útlém věku ho táhlo umění, ačkoliv původně se chtěl vydat úplně jiným směrem. Zaujalo ho totiž umění výtvarné a toužil stát se jednoho dne malířem. Dokonce se i pokusil nastoupit na studium umělecké školy – a to hned po dokončení základní školní docházky. Bohužel však opakovaně neuspěl, proto se rozhodl, že se jeho život bude ubírat jiným směrem.
Karel Gott byl již v dětství ukázkovým slušňákem. Než se jeho rodina z Plzně přesunula do Prahy, platil za dobře vychovaného a galantního mladého muže. Část svého dětství před přesunem do Prahy navíc strávil na venkově se svojí babičkou z matčiny strany. Toto období zpěvák považoval za jedno z nejkrásnějších ve svém životě a během své kariéry na něj vzpomínal prostřednictvím písně Babička.
K matčině straně rodiny zpěvák obecně velmi tíhl, protože se svým otcem příliš dobře nevycházel, jak to u mladých chlapců často bývá. Svým způsobem lze tvrdit, že byl mistr dokonce tak trochu mamánek. Ve škole se to však částečně změnilo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ze slušňáka třídním rebelem
Během studia na základní škole se zpěvák již zabýval malováním, které ho bavilo. Zároveň se však setkal, dle svých slov, s „živly, které do té doby v Plzni nepotkal“. Jeho nejlepším kamarádem se velmi rychle stal třídní uličník, jistý Olda ze třetí lavice ode dveří. Karla Gotta na něm tehdy prý fascinovalo, jak byl zpupný vůči pedagogům.
Této nepoddajnosti Karel sám tehdy nebyl schopen, takže ho tato lidská vlastnost oslovila. Dostal se do fáze dětství, kdy se sám stal třídním rebelem. Během vyučování zlobil a výuku vnímal jako suchou a nezajímavou. Školní docházka samotná v něm tehdy vzbuzovala dojem, že je zbytečná. Zároveň se u Karla v té době projevovala jistá podivná záliba.
Morbidní záliba
Karel Gott byl z nějakého důvodu v dětství fascinován pohřby a pohřebními procesími. Rád prý zíral do otevřených hrobů. Údajně se navíc vždy těšil na to, až bude probíhat pohřeb nějakého občana – samozřejmě kromě členů jeho rodiny. Šel prý vždy s pohřebním průvodem až k samotnému hrobu, kde si poslechl smuteční řeč faráře. Jako dítě jim nerozuměl, ale přesto ho dojímaly k slzám.
Během pohřbů prý rád konejšil plačící lidi. A když se žádný pohřeb dlouho nekonal, našel si nějaké zvíře, jako například přejetou kočku či zmrzlou vránu. Nebohou němou tvář pak řádně vystrojil na její smuteční cestu, kterou si zinscenoval. Během docházení na umělecký kroužek si téma pohřbu dokonce vybral i v momentu, kdy si měli žáci vybrat libovolný motiv obrazu.
Naštěstí však zpěváka tato záliba později přešla – nebo alespoň naprostá fascinace smrtí již nebyla tak čitelná. Po ukončení základní školní docházky si zpěvák našel jiné záliby, z nichž jednou byl právě samotný zpěv, kterému se rozhodl věnovat celý svůj život. A ještě že tak, protože nebýt zpěvákem, možná by byl náš božský Kája pohřebníkem…
zdroje: cs.wikipedia.org, expres.cz, super.cz
