Tahle pohádka nám pokazila bezstarostné dětství. Spali jsme se světlem a dudlíkem až do puberty
Režisér Juraj Herz nám v roce 1978 naservíroval zdánlivě nevinnou adaptaci známé pohádky o krásce a zvířeti, která ale dodnes straší v hlavách několika generací. Strašidelná maska a záběry budící hrůzu, „Panna a netvor“ se zkrátka vymyká všemu, co si představujeme pod pojmem pohádka. Není proto divu, že film získal ocenění na festivalu hororu.
„Panna a netvor“ rozhodně není žádná klasika pro nejmenší. Juraj Herz se inspiroval typickou pohádkou, kterou ale proměnil v horor, při kterém citlivějším jedincům tuhne krev v žilách. To, že nepůjde o procházku růžovým sadem, naznačovala již změna názvu, a to z originálního „Kráska a zvíře“ na syrové „Panna a netvor“. To bylo samo o sobě varování, že tohle nebude pokoukání na dobrou noc. Přesto jsme se na to jako malí koukali, protože přece v popisu je „pohádka“. Ale podle některých diskutujících jim tento poklad československé kinematografie vzal iluze o bezstarostném dětství a ukázal, že ne všechno je tak růžové, jak se na první pohled může zdát. A díky za to, protože je to opravdový klenot!
Dějovou linku zná pravděpodobně každý. Hodná Julie v podání okouzlující Zdeny Studenkové zachraňuje tátu (Václav Voska), který měl tu drzost utrhnout růžičku v zahradě tajemného Netvora. Místo výprasku ale obdrží pozvánku na zámek hrůzy. Naše odvážná hrdinka se tak dobrovolně vydává do spárů příšery, kde nakonec zjišťuje, že i když někdo na první pohled vypadá jako netvor, může se za jeho drsnou slupkou ukrývat princ.
Jenže tady podobnost s běžnou pohádkou končí. Herz nás totiž vezme na mnohem drsnější „výlet“. Představte si polorozbořený zámek, kde, když se pozorně nedíváte, může v každém stínu něco číhat. Princem není žádný romanticky vypadají mladík jako od Disneyho, ale děsivá ptačí kreatura s ostrým zobákem, který by rozsekal Julii na kousky, kdyby jen trochu zaváhala. To pak usínáte se světlem, i když je vám dávno přes třicet.
Zrození pohádkové noční můry
Za vznikem této hororové pohádky stojí zajímavý příběh. Z ekonomických důvodů byl snímek natáčený ve stejných ateliérových stavbách jako pohádka „Deváté srdce“, díky čemuž se rozložily vysoké náklady mezi dva projekty. Architekt Vladimír Labský vytvořil multifunkční dekoraci v barrandovském ateliéru č. 6, kterou po úpravách využili ještě ve filmech „Tajemství Ocelového města“ a „Kočičí princ“.
„Nechtěl jsem natočit film s přívětivým zvířetem,“ prozradil později Herz, a proto si pro ztvárnění Netvora vybral ptáka jako nekomunikativní zvíře. Pro roli Netvora zvolil tanečníka Vlastimila Harapese, se kterým spolupracoval už na svém předchozím filmu „Den pro mou lásku“.
Zdena Studenková pro změnu vzpomínala, že konkurzy na roli Julie byly extrémně náročné a zúčastnilo se jich obrovské množství hereček. Během natáčení přitom herci zažívali krušné chvíle. V chladném počasí nebyl nikdo z nich pojištěný, pouze koně. „Natočte toho koně, ten je pojištěnej,“ vzpomínala Studenková na pokyny z placu, zatímco herci drkotali zuby a museli čekat, než se natočí záběry s koňmi.
Film je plný zarážejících detailů
Na vizuální stránce snímku se výrazně podílel výtvarník a malíř Josef Vyleťal. Skladatel Hapka prozradil, že Vyleťal odléval nohy všem sochám ve filmu podle jeho nohou, protože ty mu zrovna dvakrát tvarovat nešly. A když se Hapka podivoval nad tím, že nářadí a sádra jsou plné šedivých chlupů, výtvarník mu odpověděl, že před chvílí snímal posmrtnou masku malíři Zrzavému a nářadí nestačil umýt. Taková morbidní příhoda se k pohádce, která v sobě má spoustu strašidelných prvků, skvěle hodí.
Zaujmout by mohla také scéna, v níž Netvor ve svém šílenství zapaluje zámek. Údajně totiž při ní málem shořely barrandovské ateliéry. Podle recenzí je ale nejděsivější moment, kdy Netvor bojuje s pokušením stisknout Julii bílé hrdlo a utišit svou žízeň po krvi. Nakonec ale sám sebe přesvědčuje, že nepotřebuje její krev, protože je les plný laní.
Kde všude se natáčelo?
Ačkoliv většina filmu vznikla v ateliérech na Barrandově, některé scény se natáčely na reálných místech. Domov Julie a jejího otce vznikl v pražském Trojanově mlýně v Suchdole, v tichém údolí Únětického potoka. Další záběry vznikaly v osadě Ferdinandov nedaleko Hejnice v Jizerských horách nebo na zámku Mnichovo Hradiště u Orlí brány či v pražských Havlíčkových sadech. Několik záběrů se pořídilo i na zámku Ploskovice.
