Oříšek českého jazyka: V běžné mluvě je plný kuriozit a často se vyskytujících chyb

O tom, že čeština je jazyk extrémně složitý a komplikovaný, není třeba dlouho polemizovat. Vědí to jak rodilí mluvčí, tak cizinci, kteří se snaží si tento západoslovanský jazyk osvojit. Čeština má velkou spoustu záludností, s nimiž si mnohdy neví rady ani samotní Češi, kteří svým jazykem mluví od plenek.

Když si představíte všechno to skloňování, časování, slova mnoha významů, musí být jasné, že zvládnout bravurně češtinu je opravdový lingvistický oříšek. Na druhou stranu je čeština jazyk krásný, libozvučný a extrémně bohatý na slovní zásobu. Pomocí českých slovíček lze tvořit košaté věty a dlouhá působivá souvětí.

Stupňování přídavných jmen

Samotné stupňování není v češtině obtížné. Jde o logický soubor pravidel, jejichž zvládnutí je pro rodilé mluvčí poměrně snadné. Existují tři stupně přídavných jmen, přičemž každý z nich má předem určené koncovky, které se používají. Pár výjimek samozřejmě existuje, ale není to nic, co by se gramaticky nedalo podchytit.

Mnohem větší problém nám, Čechům, dělá výslovnost stupňovaných jmen, protože některá dokážou být opravdu krkolomná. Podívejme se například na slovo „nejnespecifikovatelnější“. Základové přídavné jméno „nespecifikovatelný“ vyjadřující, že nějaká věc či objekt nemůžeme blíže určit, je vystupňované do třetího stupně pomocí předpony „nej“. Takhle napsané, to může vypadat logicky, ale zkuste si slovo vyslovit nahlas. Dáte to napoprvé bez přeřeknutí? Pak si můžete gratulovat, protože vaše mluvidla jsou extrémně hbitá a máte zjevně skvělé vyjadřovací schopnosti.

Velmi podobným příkladem je slovo „nejneobhospodařovatelnější“, které je už skutečně češtinářským jazykolamem a označuje něco, co nejde snadno obhospodařit neboli udržovat v dobrém stavu. Schválně si tuto kuriozitu zkuste říct nejprve jednou a pak několikrát po sobě. Uvidíte sami, že váš jazyk bude mít co dělat, aby se nezamotal do kostrbaté výslovnosti.

Opravdovou lingvistickou lahůdkou je extrémně dlouhé slovo „nejzdevětadevadesáteronásobitelnějšími“. Jeho výslovnost je téměř nadlidský výkon, a proto pokud se vám to podaří, můžete být na sebe právem pyšní.

Námi uvedená slova jsou spíše uměle vytvořenými konstrukty, které jsou jazykově sice utvořené gramaticky správně a podle pravidel, ovšem v běžné jazykové mluvě se s nimi nesetkáte.

Největší češtinářské chytáky

Chybu v české gramatice občas dokážou udělat i ostřílení češtináři. Podíváme se, s jakými nejčastějšími chytáky se můžeme setkat.

• Jednoznačně vede podmiňovací způsob. Zapomeňte na my bysme, vy by jste apod. Jedinými správnými tvary jsou já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by.
• Mě vs. Mně, kdo by je neznal. Velmi často používané zájmeno, které dokáže zamotat hlavu mnohým rodilým mluvčím. Poučka je jednoduchá, a přesto se v užití tohoto zájmena často chybuje. Abyste si byli příště naprosto jistí, stačí si pamatovat jednoduchý vzorec. Můžete-li zájmeno nahradit slovem tobě, píšete mně, jde-li logicky užít tvar tebe, použijete tvar mě. Kdo má rád pády, pamatuje si, že ve 2. a 4. pádě píšeme tvar mě, ale ve 3. a 6. pádě mně.
• Holt vs. Hold. Vyslovují se téměř stejně, ale význam mají obě slova diametrálně odlišný. A přesto lze v psaných textech velmi často najít jejich chybné užití. Podstatným jménem hold někomu vyjadřujete úctu, zatímco příslovce holt použijete v případě, kdy si chcete nad něčím povzdychnout, a nahradit ho můžete třeba podobným zkrátka.

Naše češtinářské okénko plné kuriozit a často se vyskytujících chyb je u konce, ale čeština určitě ne. Náš jazyk se neustále rozvíjí, je dynamický a živý, proto se musíme i my, uživatelé, neustále zdokonalovat a držet s ním stejné tempo, abychom se v češtinářském bludišti plném nástrah neztratili.

zdroj: novinky.cz, prozeny.cz