Tenhle herec neměl žádné svědomí. Přesto naši dědečkové chtěli být v jeho kůži

Jiří Krejčík, Miloš Nedbal, psychologické drama, socialismus, svědomí

Hercům se v jejich kariéře nejednou stane, že dostanou roli, kterou zahrají geniálním způsobem, a diváci si je podle toho zařadí.

Herec má zahrát postavu lumpa, tak ji ztvární takovým způsobem, že si diváci sednou na zadek. Jenže, ouha! Začnou si aktéra s rolí spojovat do takové míry, že ho buď nesnášejí, nebo naopak obdivují – jakou má kdo náturu.

Postavy milované i nenáviděné

Vzpomeňte třeba na Josefa Vinkláře a jeho doktora Cvacha. Vždyť v té době oblíbeného Pepíčka málem nenáviděl celý národ. A co udělal? Zahrál přesvědčivě. Tak, že by to dokázal málokdo. Anebo Trautenberk. Děti se ho skoro bály. A přitom Ilja Prachař byl jistě vlídný člověk.

A co Hynek Čermák ve svých drsných rolích Případ Roubal a GangsterKa? A přitom tenhle drobný človíček je takový všeuměl: „…umí zpívat, kreslit, hrát na minimálně pět hudebních nástrojů, řídit letadlo, slaňovat, střílet, skákat padákem, řídit náklaďák i autobus, bojovat zblízka, šermovat, jezdit na všech možných prknech, fotit, hrát, režírovat, tančit, rozpoznat doutníky od dýmky a jezdit na motorce. A v létě prodává klobásy u stánku.“ Na druhé straně Miloš Kopecký – představitel všech možných i nemožných padouchů vystřihne takového doktora Strossmayera, že byste ho nejen objali, ale ještě si u něj nechali vyměnit koleno…

Takže, buďme představitelům jakýchkoli postav vděčni, že je pro nás sehrají tak, že se v nás pohnou emoce a važme si těchto mistrů svého oboru. Neboť nejsou všichni čeští herci takoví.

A kdo že to neměl svědomí?

Že nemá pojišťovací úředník a vzorný otec rodiny Karel Doležal žádné svědomí, to se zpočátku jen zdálo. Když však spáchal trestný čin, a neohlásil to, postupem času ho svědomí začalo sžírat velkou měrou. Ale to bychom byli v půlce příběhu, pojďme na film Svědomí od začátku. Už v roce 1948 ho natočil režisér Jiří Krejčík. Jedná se o dobré psychologické drama, které se týká otázek viny, morálního kodexu a především svědomí.

Doposud bezúhonný muž si se svou sekretářkou, s níž si začal milenecký poměr, vyrazí na tajný výlet. Udělá však osudovou chybu. Srazí malého chlapce a pod vlivem chování milenky a ze strachu před prozrazením nevěry z místa činu ujede. Svědomí ho však nenechá v poklidu. A situace se komplikuje ještě víc, když čtrnáctiletý syn vyslechne rozhovor rodičů… Tehdy pevné pouto mezi otcem a synem dostává závažné trhliny. Přesto naši dědečkové chtěli (ve skrytu duše) být jako on – byl to totiž James Bond tehdejší doby.

Útěk před zodpovědností

V příběhu souběžně syn Jirka se spolužákem nechtěně rozbijí sochu. A ve filmu v témže okamžiku vykřiknou milenka Vlasta i Jirkův spolužák zrádnou větu: „Nikdo nás neviděl, jeď.“ A „Nikdo nás neviděl, uteč.“ A Karel i Jirka uposlechnou. Co se pak stane s lidským svědomím?

Jde o velice závažné téma, kdy se hlavní aktér dostává do situace, kterou měl řešit jinak. Prchl od trestného činu; s čím však nepočítal bylo jeho SVĚDOMÍ, které začalo pracovat samo o sobě. Nejen, že ve filmu o sobě začíná přemýšlet daná postava, ale příběh přiměje k zamyšlení i diváka. A k tomu slušná dávka napětí, strachu a tíživé atmosféry; zkrátka tak, jak to režisér Krejčík uměl. Často se ve svých filmech zaobíral tématy, která nejsou příjemná, ale společensky důležitá a hodná zamyšlení.

Zmíněným Karlem Doležalem byl herec a profesor Miloš Nedbal. Režisér Krejčík sice původně vybral na tuto roli Karla Högera, ale ten v té době upadl na Barrandově v nemilost a nesměl točit. Ovšem Nedbal se s rolí popasoval excelentně. Škoda, že film Svědomí zná jen malá skupina lidí. Starší generace už na ni možná zapomněly, mnozí z tehdejších diváků už také nejsou mezi námi. A film se v televizích nevysílá, ale ti, co rádi koukají na stanici CS Film, ho mohli vidět v loňském roce.