Tento český film byl tak děsivý, že ho zakázali na 20 let. I štáb měl husí kůži

Tento film si nepouštějte, pokud nemáte opravdu pro strach uděláno. Zapomeňte na laciné lekačky béčkových hororů, v tomto příběhu jde o ukázku ztělesnění zla a lidské krutosti.

Film Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry nepotřebuje žádné mysteriózní prvky a lekačky jako mnoho dnešních hororů. Bohatě si vystačí se zobrazením bezmezného zla, opojeností mocí a touhou dominovat ostatní. Nejděsivější scény tedy nejsou zobrazení mučených osob, ale právě ukázky zla, kterého na sobě jsou schopni spáchat sami lidé.

Za komunistů ho zakázali

Film je dramatickou rekonstrukcí čarodějnických procesů ve Velkých Losinách, které probíhaly v 17. století. Inspirací pro tento film byl stejnojmenný román spisovatele Václava Kaplického, který čerpal z historických soudních záznamů. Síla tohoto díla tkví nejen v jeho realistickém zobrazení dobových událostí, ale také v alegorii na politické procesy 50. let 20. století. Film byl kvůli této zřetelné paralele na dvacet let uložen do trezoru a promítán pouze v omezené distribuci.

Stovky nevinných bylo upáleno

Ve Velkých Losinách, které leží v podhůří Hrubého Jeseníku, bylo upáleno přibližně 250 nevinných lidí. Legenda o Petrových kamenech, kde se prý scházely čarodějnice k sabatům, dodnes přetrvává v povědomí tamních obyvatel. Tato temná kapitola historie se stala podkladem nejen pro Kaplického literární dílo, ale i pro samotný film. Kladivo na čarodějnice bylo zpracováno na základě historických dokumentů a dochovaných soudních záznamů. Režisér Otakar Vávra a kostýmní výtvarnice Ester Krumbachová vytvořili autentický obraz doby. Příběh je ztvárněn na reálných místech, včetně zámku Velké Losiny, kde se procesy odehrávaly.

Strašlivý inkvizitor

Hlavní postavou filmu je inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, jehož ztvárnil Vladimír Šmeral. Boblig byl sadistický fanatik, který zneužíval svou moc k osobnímu obohacení. Jeho služebník Ignác (Josef Kemr) a další spolupracovníci napomáhali tomu, aby hony na čarodějnice nabyly tak obludných rozměrů. Mezi oběti patřil šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, jehož osud byl tragickým symbolem těchto procesů.

Reálná historie

Historické pozadí procesů odhaluje ještě temnější skutečnosti. Procesy nezačaly vůbec až s Bobligem v roce 1678, ale již v roce 1622 v Jeseníku. První inkvizitor, Dr. Lorenz, byl ještě bezohlednější. Nejhorší éra nastala v roce 1636, kdy ve slezské Nise byly dokonce postaveny pece na spalování obětí. Procesy skončily až v roce 1775, kdy vrchnost konečně rozpoznala zločiny, které se za nimi skrývaly. Samotný Boblig se na konci svého života stáhl do Olomouce, kde žil jako bohatý a vlivný občan. Část majetku obviněných přecházela právě na něj, což mu umožnilo zajistit si pohodlný život.

Triumf techniky a filmařiny

Film je kritiky považován za umělecký, ale i technický triumf, protože dokázal na plátno přenést věci dosud nevídané a považovány za nemožné. Obecně je považován za jeden z nejlepších českých filmů. Zásluhy na tom nesou jak natáčecí lokace, jako zámek Velké Losiny a kostel sv. Jakuba v Praze-Kunraticích, ale i výprava, včetně kostýmů, které věrně reflektovaly dobové reálie. Nelze také zapomenout na autentické detaily jako mučící křeslo pobité hřeby, kterým chtěli tvůrci zdůraznit brutalitu.

Zdroje: Kudy z nudy, Filmpopular, Národní filmový archiv, Kinobox