Těžké dětství Jana Kačera: Otec spáchal sebevraždu kvůli svému židovskému původu
V minulém měsíci nás zasáhla velice smutná zpráva. Do uměleckého nebe odešel divadelní i filmový herec, režisér a pedagog Jan Kačer. Bylo mu úctyhodných 87 let. Herec neměl jednoduché dětství. Jeho otec si sáhl na život na počátku období nacistické okupace a jeho samotného měli později v hledáčku komunisté.
Jan Kačer pochází z východočeského města Holice nedaleko Hradce Králové. Narodil se do majetkově opravdu nadstandardně zajištěné rodiny. Maminka Vlasta byla sekretářka a tatínek Vilém vlastnil obuvnickou továrnu. Brzy se ovšem ukázalo, že materiální blahobyt není to nejdůležitější. S počátky německé okupace zasáhla rodinu tragédie.
Otec si vzal život ze strachu o svou rodinu
Když byly Janu Kačerovi dva roky a kousek, otcova továrna, která do té doby obstarávala živobytí pro celou jejich rodinu, zkrachovala. A aby toho nebylo málo, poměrně krátce nato začala druhá světová válka a samozřejmě také nechvalně známá německá okupace. Vilém Kačer byl kvůli svému židovskému původu najednou z obdivovaného továrníka nepřítelem číslo jedna.
Jan Kačer zjistil pravdu až v dospělosti
Otec Janu Kačerovi zemřel, když byl ještě příliš malý na to, aby celou situaci dobře pochopil. Médiím se v minulosti svěřil, že celou pravdu o smrti svého otce zjistil až mnohem později.
Vilém Kačer se velmi bál o svou rodinu. Předpokládal, že oba jeho syny rodinný židovský původ předurčuje k deportaci do koncentračního tábora. Ze zoufalství a ve snaze ochránit rodinu si sáhl na vlastní život.
„Máma mi řekla, že se táta oběsil, když přišli Němci a on se bál, že bychom kvůli němu skončili v koncentráku. Doslova a do písmene se pro nás obětoval,“ prozradil v rozhovoru pro Český rozhlas.
Po krku mu šli i komunisté
Když se osud rozhodne, že někomu připraví v životě těžké zkoušky a otestuje tak jeho vytrvalost, udělá to pravděpodobně s plnou parádou. Jak jinak si vysvětlit, že Jan Kačer jako syn bohatého majitele továrny neměl klid ani po konci války. Jako kdyby si rodina do té doby nevytrpěla dost.
Na lidi, jejichž rodiny vlastnily továrny nebo jiné podniky, se socialistický režim díval jako na buržoazii. A něco takového bylo nepřípustné. Navíc byl statečný Jan Kačer pověstný tím, že se nebál nazývat vždy věci pravým jménem a otevřeně dokázal vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejším státním zřízením a i různými rozhodnutími vlády. Reakce shora na sebe ovšem nenechala dlouho čekat.
Odřízli ho od všeho, co mu bylo milé
Režim donutil Jana Kačera prakticky ze dne na den přesídlit do Ostravy. Za své upřímné politické názory byl vyhozen z Činoherního klubu v Praze, kde působil. Život v Ostravě opravdu nebyl procházkou růžovou zahradou.
„Když přijde na něco opravdu tvrdého, naleznu zvláštní šém. I tenkrát jsem vedl spravedlivý zápas. Režim mě rafinovaně odstřihl od spolupracovníků a přátel. Ocitl jsem se v Ostravě sám. Nikde jsem tam nebydlel, byl jsem vyhnanec. Přespával jsem u kamarádů, ve vlaku, v šatně, ale ustáli jsme to,“ vysvětlil v rozhovoru pro Deník Blesk.
Divíšková byla na děti sama
Opravdu extrémně náročná a zátěžová musela tato situace být i pro Kačerovu milovanou ženu Ninu Divíškovou. Ta byla v Praze totiž nejen bez manžela, ale musela se navíc postarat o celou domácnost a tři děti.
„Tohle jí nikdy nezapomenu. Dokázala zázrak, který já bych na jejím místě nedokázal nikdy. Uživit ty děti. Nikdy jsme neměli hlad, vždycky tam bylo čisto, vypráno, vždycky tam bylo pochopení. Nikdy mi nic nevyčetla, i když jí to asi příjemné nebylo,“ řekl o tomto nelehkém období Jan Kačer v pořadu 13. komnata.
Zdroj: www.kehilaprag.cz, csfd.cz, tv.idnes.cz, idnes.cz, sedmicka.tyden.cz, vipstar.cz, blesk.cz
