Tohle Čechům v dějepise zatajili: Krásnou herečku chtěli smazat z historie, důvod vás šokuje
Platila za přední filmovou hvězdu, zahrála si po boku takových velikánů, jako byli Vlasta Burian, Oldřich Nový nebo Hugo Haas. Legendární herečka několik let účinkovala na jevišti „Zlaté kapličky“ a pak se stala tváří pražského vinohradnického divadla.
Nepojily se s ní žádné milostné aféry, vše si vydobyla svou vlastní pílí, urputností a tvrdou prací. Byla ctižádostivá, nechyběl jí talent a smysl pro humor. Ten si dokonce zachovávala i ve chvílích, kdy ji osud těžce zkoušel. Silné a sebevědomé ženy tak neztvárňovala jen na jevišti a ve filmu, ale svou nezlomnost prokazovala i v soukromém životě.
Zasloužilá umělkyně
Už od dětství projevovala velký zájem o divadlo a film. Na měšťance ji učil pozdější režisér Jindřich Honzl, u kterého hrála v avantgardních představeních v Osvobozeném divadle. Absolvovala dramatický obor na pražské Státní konzervatoři a pro svůj talent byla už při studiích přijata do činohry pražského Národního divadla. Z něj pak po šesti letech odešla do Divadla na Vinohradech.
Po boku velikánů
Herečka Jiřina Štěpničková se zapsala do srdcí českých filmových fanoušků mnoha zajímavými rolemi a díky svým výjimečným hereckým schopnostem získala dokonce v roce 1968 titul zasloužilé umělkyně. Mezi její nejznámější filmy patří Maryša, která se pro ni stala zlomovou. Získala za ni Státní cenu v oblasti filmu a kritici byli z jejího výkonu nadšení. Snímek se dokonce dočkal uznání i na filmovém festivalu v Benátkách a otevřel jí dveře k dalším nabídkám.
Ačkoli role vesnických dívek, které dostávala, si byly typově podobné, zářila v nich, ať už to byla Liduška Staňková v dramatu Muzikantská Liduška nebo bláznivá Viktorka v Babičce. Oplývala ale i komediálním talentem, což dokázala například v burianovském snímku Hrdinný kapitán Korkorán, historické komedii Počestné paní pardubické nebo Jedenácté přikázání, kde se setkala s Hugem Haasem.
Léčka od StB
Během okupace hrála pouze v tuzemských filmech, na rozdíl od jiných herců a hereček totiž všechny německé nabídky odmítala. Nechtěla se klanět před nacismem ani komunismem. Upnula se proto hlavně k milovanému divadlu. Po skončení války však získala nálepku buržoazní hvězdy a najednou nebylo co hrát. Kvůli nedostatku příležitostí a pracovní nejistotě chtěla proto i se svým malým synkem Jiříkem emigrovat.
Padla však do léčky StB, která jí poslala falešný dopis jménem režiséra Františka Čápa, jehož znala z natáčení Babičky. V něm ji lákal, aby za ním přijela do zahraničí a nabízel ji velké herecké příležitosti. A protože Štěpničková toužila po svobodě i po lepším životě, rozhodla se jeho nabídky využít. Uprostřed hlubokých šumavských lesů ji ale – i se synem na zádech – pohraniční hlídka chytila. Potom už nic nebylo jako dřív.
Pád na absolutní dno
Jiřina Štěpničková přišla o všechno, zabavili jí majetek, odloučili ji od syna. Byla dokonce obviněna z velezrady a pro výstrahu odsouzena k patnáctiletému vězení. Při soudním procesu pro ni někteří její kolegové žádali trest smrti. V pardubické ženské věznici si nakonec odpykala deset let, čtyřikrát za rok ji mohl chodit navštěvovat její syn, který byl svěřen do výchovy její sestry.
Po deseti letech byla podmínečně propuštěna a v roce 1969 soudně i společensky rehabilitována. Už však nebyla tou stejnou ženou jako v minulosti, pobyt ve vězení ji zlomil. Přesto se ale ještě znovu vrátila na divadelní prkna, a to v kladenském Městském divadle a v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Postavila se i před kameru, například v nezapomenutelných Skřiváncích na niti nebo Kladivu na čarodějnice.
Příběh na film
Při natáčení posledního filmu Komediant už bojovala s rakovinou, které nakonec v roce 1985 podlehla. Jejímu pohnutému osudu bylo věnováno mnoho knížek i dokumentů. Filmového zpracování jejího příběhu, především tedy dramatických událostí celého procesu, se ujal Viktor Polesný, a to ve snímku Past. Na něm spolupracoval i s Jiřininým synem, hercem Jiřím Štěpničkou.
Zdroj: denik.cz, novinky.cz, csfd.cz
