Tohle je jediná žena, kterou Karel Höger nikdy nepodvedl. Hned pochopíte proč
Karel Höger! Idol všech žen tehdejší doby byl velmi citlivý a kultivovaný člověk. I jeho herecký projev byl takový. Odolával politickému nátlaku, ale něžnému pohlaví neodolal.
Herec se narodil v roce 1909 v Brně – Králově Poli, a to jako nejmladší potomek ze třinácti dětí. I když v dětství hrál loutkové divadlo a působil v ochotnickém divadelním spolku, nakonec vystudoval učitelský ústav a skutečně se stal pedagogem. Jako učitel měl několik různých působišť. Teprve později začal studovat na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře a po absolutoriu ještě studoval rok estetiku na filozofické fakultě brněnské univerzity. Kromě toho uměl hrát na klavír, ovládal i housle a saxofon.
Když se vrátil z vojenské služby, nemohl najít odpovídající učitelské zaměstnání, tak přijal práci v brněnském Zemském divadle, kde vytvořil na 120 rolí. Od roku 1940 do roku 1977 působil v pražském Národním divadle. Za II. světové války byl velmi aktivně zapojen do protifašistického odboje. Spadeno na něj tedy měli nacisté, pak si s ním v roce 1948 vyřizovali účty komunisté a za normalizace znovu. Nakonec za jedno velké bezpráví zaplatil životem. Zemřel v roce 1977 v necelých 68 letech.
Bezpočet divadelních i filmových rolí
Karel Höger ztvárnil na divadle i ve filmu a televizních inscenací tolik rolí, že jmenovat pouze některé by bylo nesmyslné. Hrál postavy od mladých mužů, přes zralé hrdiny až po seniory, kteří se plného života ještě nechtějí vzdát. Připomeňme třeba jen kapitána Tůmu v detektivkách Alibi na vodě, Kde alibi nestačí a 105 % alibi, nebo detektivky Nahá pastýřka a Kohout plaší smrt; vidět jste ho rovněž mohli v hlavní roli Čapkova Krakatitu jako inženýra Prokopa, a neméně půvabná je skvěle ztvárněná postava arcibiskupa Arnošta z Pardubic ve filmu Noc na Karlštejně.
Je ovšem nutné také zmínit, že Karel Höger byl původně obsazen do hlavní role primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města. Několik dílů s ním bylo i natočeno, ale on uprostřed natáčení zemřel. Proto bylo nutné hledat nového představitele. Stal se jím Ladislav Chudík a všechny již hotové scény musely být přetáčeny.
Křivdy v Národním divadle
Tři dny před smrtí se totiž Höger velmi rozčílil a dal výpověď v Národním divadle, kde nebyl spokojený s personální politikou ředitele ND Přemysla Kočího. Ten navíc Högera neustále osočoval, že je špatný herec. Což bylo velmi nespravedlivé, neboť diváci sami dokáží posoudit, jak velký umělec Karel Höger byl. A protože se herec již několik let léčil s kardiovaskulárním onemocněním a trpěl anginou pectoris, tato vypjatá situace zřejmě přispěla k jeho předčasnému úmrtí. Zemřel druhý den po uvedeném incidentu.
Herecký kolega Radovan Lukavský citoval slova Karla Högera: „Já musím být neustále v zápřahu. Já mám ten dojem, že jak mi spadne řemen, tak skončím.“A jeho přítel a kolega Raoul Schránil dodává: „Karel byl vždycky přátelský, srdečný, nikdy nedával najevo, že je lepší, nenadřazoval se ničím a nikdy. A je třeba ocenit jeho profesionalitu. Říci, že znal do písmene text své role, je velmi málo. Jevištní postava ho prolínala, spalovala a současně z něho tryskala naprosto samozřejmě, jako by se v ni proměnil. Byla radost sledovat ho při práci.“
Mimořádný projev Karla Högera
Pan Höger disponoval jemným, měkkým a konejšivě melodickým hlasem s lehkým moravským témbrem. A to režiséři využívali nejen při obsazování do divadelních her a filmů, ale rovněž při rozhlasové četbě a v pořadech pro děti. Kdo slyšel Högerova Loupežníka Rumcajse, nebo Lišku Bystroušku, musí se smát ještě dnes. Jeho charakteristický hlasový projev si mnozí z vás uvědomí třeba v ladovských pohádkách, kupříkladu O Mikešovi. Anebo jak četl pohádky Karla Čapka!
V rolích milovníků i rozervaných intelektuálů se Höger vždycky obešel bez velkých gest. Dokázal hrát pouhým náznakem a mimikou a svůj projev vždy postavil na silném vnitřním prožitku. Nezapomenutelný Karel Höger měl silné charisma a podmanivý hlas, který výrazně uplatnil jak ve filmu, tak i na divadle a jako vypravěč.
Karel Höger a ženy
Karel Höger byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla o 17 let mladší herečka Zdenka Procházková, s níž se seznámil při natáčení. Ovšem milovaly ho téměř všechny ženy. Měl spoustu fanynek, jejichž přízeň si dokázal užívat; jejich svodům totiž mnohdy nedokázal odolat. Zdenka mu nevěry nějaký čas toleroval a věřila, že se změní. Nakonec to ale vzdala. Podruhé se oženil s Evou Vachkovou, referentkou z Československého rozhlasu, a byli spolu až do konce Högerova života. Ten však měl jednu největší lásku, kterou žádná z žen nepřekonala. A tou byla Högerova maminka. Netřeba dodávat, čím ho okouzlila – jednoduše to pochopíte, protože tou ženou byla jeho matka.
Na webu TVGuru jsme také napsali o dalším hereckém bardovi, který byl ženami vždy obdivován a obletován, a to o Jiřím Bartoškovi.
Zdroje: ŽenyIPrima, ČSFD, CoJeCo