Tohle nádherné místo v Česku brzy zmizí. Stihnete ho navštívit, než bude pozdě?
Na světě je tolik krás! Města a jejich architektura, moře, ostrovy, přírodní útvary… Jenže nic z toho tady nemusí být věčně. Znečištěné životní prostředí, odlesňování, globální oteplování a zvyšující se hladina oceánu, lidská bezohlednost – to všechno způsobuje zánik různých lokalit.
A také zub času. To všechno jsou faktory, jež mohou způsobit, že mnoho úchvatných míst z mapy světa postupně zmizí. A tak, kdo má možnost, měl by ta nejkrásnější místa, jimž hrozí vymizení z povrchu zemského, navštívit, dokud je čas.
Jak je to v České republice
I v České republice můžeme očekávat zásadní změny. Nelze si nepovšimnout, jak jsou v posledních desetiletích mírné zimy. A na našich horách ubývá přírodní sníh. Nebýt technického zasněžování, možná už byste na naše hory lyžovat nejezdili. Klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu k tomu říká: „Mírné zimy jsou nový normál. I tak ale mohou přijít extrémy.“ A dodává: „Globální oteplování způsobuje celkové změny klimatu, a ty se projevují i na českých horách. Bývali jsme zvyklí, že na přelomu prosince a ledna bývala vysoká sněhová pokrývka, to však v posledních letech neplatí.“
Všeobecně klimatologové zaznamenali, že za posledních padesát let sněhu výrazně ubylo. Odborníci konstatují, že právě teplejší atmosféra je tím důvodem, proč se sníh pomaleji hromadí a rychleji odtává. Mírné zimy se stávají normální, a to má negativní vliv na lyžařská střediska a celkově na turistický ruch na horách. Například v roce 2024 byl únor na stanici v Praze-Klementinu nejteplejší od roku 1775, celkově byl o 5,4 °C teplejší oproti dlouhodobému klimatickému normálu.
Změna klimatu se ČR projevuje také výrazným suchem. S rostoucí teplotou se zvyšuje odpar vody a v České republice také rapidní úbytek zimních srážek v nížinách, které jsou stěžejní pro doplňování zásob spodní vody. Ta se totiž akumuluje dlouhou dobu a krátkodobé srážky v létě ji nedoplní. Pro přírodní vegetaci tak zbývá málo vody. A tak u nás začaly umírat nejen smrky a modříny, ale i borovice, které mají kořeny ve větší hloubce. Čili k vymizení zasněžených hor můžeme přičíst i úbytek našich krásných lesů.
Ztráty i nálezy
V České republice v průběhu desetiletí zanikla spousta obcí a s nimi i církevní stavby, továrny, rozhledny, hájovny i letiště. A tak místa, která byla kdysi plná života, často obehnala náruč přírody a zmizela z turistických map. Jenomže člověk se tak snadno nevzdává, a to, co vývojem dějin nebo zubem času zmizelo, dokáže obnovit a udržovat.
Důkazem toho je obec Lučina na Domažlicku v Českém lese. Dnes již neexistuje, stejně jako mnoho jiných vesnic z pásma železné opony. Po vysídlení německých obyvatel, byla většina budov srovnána se zemí. Lučina je však jednou z mála, která znovu ožívá, a to i přesto, že ji již dávno do sebe začlenila zeleň. Po otevření hranic přicházeli dobrovolníci z blízkého i dalekého okolí a začali se nejprve starat o hroby svých předků a postupně začali vykopávat ze země to, co kdysi pohltila.
Tak zkuste tuto z mrtvých vstávající lokalitu navštívit. A kdo se nebojí, může navštívit i některá dost strašidelná česká místa, o nichž jsme pro vás na TV Guru rovněž napsali.
Která místa ve světě mohou zmizet z mapy?
Z povrchu planety však může zmizet i mnoho dalších míst, a to po celém světě. Nejvíc se globální oteplování projevuje táním ledovců. Jednak se tak mění a mizí oblasti přímo tam, kde ledovec poměrně rychle odtává. A za druhé mohou v důsledku zvýšení hladiny moří zaniknout mnohá pobřežní města, či ostrovy s malou nadmořskou výškou. Pojďme si nyní některá místa, která změněné klimatické podmínky či zub času postupně ničí, připomenout. A začněme rovnou v Evropě. Na jižním pobřeží Anglie (hrabství Sussex, národní park South Downs) se nacházejí útesy Seven Sisters (i když jich je ve skutečnosti osm). A ty v důsledku eroze, pomalu, ale jistě mizí. Jejich roční úbytek je kolem 30 cm. Obdobně ohroženy jsou i Doverské útesy.
Svou původní bílou krásu také ztrácí Aljaška na severním pobřeží USA. Aljašské ledovce pomalu tají, sníh se ztrácí. Odhaduje se, že taková, jak ji ještě dnes známe, nebude Aljaška zhruba do třiceti let. Dále také tají alpské i grónské ledovce, Glacier v Montaně, a řada dalších.
A co známý Velký bariérový útes na pobřeží Queenslandu v Austrálii? Tento největší korálový útes na světě patří k biologicky nejbohatším oblastem planety. Rozmanitý ekosystém zahrnuje asi 400 druhů korálů, žijí tu stovky druhů ryb a dalších mořských tvorů. I tento zázrak planety je globálním oteplováním vážně ohrožen a mohl by zmizet za pouhých 15 let. Korály vybělují, působí tu eroze a znečištěné prostředí, a dokonce ke zkáze přispívají i neukáznění turisté. V současné době je poškozeno asi 70 % této oblasti.
Značný podíl na zkáze přírody má na svědomí člověk. Zejména průmyslová revoluce, která ve svém rozvoji využívala mnohem více přírodních zdrojů než lidé v dřívějších dobách. Následkem jsou negativní ekologické dopady, které se dotýkají jak životního prostředí, tak i lidského zdraví.
Zdroje: SeznamZprávy, ČeskýLes, Výletník
