Učitel mi anonymně přiznal, jak známkuje žáky. Prý se tomu nemám vůbec divit

Známkování je pro většinu rodičů černou skříňkou. Vidí jen výslednou známku, ale už většinou netuší, kolik hodin práce se za každou červenou číslicí skrývá. Vyzpovídala jsem učitele s patnáctiletou praxí, který mi poprvé odhalil, jak skutečně probíhá známkování a proč by učitelé za tento složitý proces zasloužili mnohem větší uznání.

Spousta lidí si myslí, že učitel prostě vezme test a podle předem stanovené šablony uděluje body. Opravování testů je ale ve většině případů mnohem složitější a časově náročnější. „Zase nesu domů tašku plnou testů,“ posteskl si učitel během našeho rozhovoru. „To zas u toho budu sedět do noci.“ Vezměme si takovou běžnou písemku v osmé třídě. Při 28 žácích, kdy má každý test zhruba 5 stran, se jedná celkem o 140 stran ke zkontrolování a oznámkování.

Tři, dva, jedna, známkujeme

Učitel začíná tím, že si udělá hrnek silného kafe. Bez toho by to prý nešlo. Pak vytáhne červenou propisku, symbol učitelské moci, jak se někteří žáci domnívají. Přitom jde jen o to, že je červená barva dobře vidět mezi modrým nebo černým písmem. Prvně pedagog okrajově projede všechny testy, aby získal celkový přehled o tom, jak třída test zvládla, jestli se někde objevuje systematická chyba nebo jestli náhodou nezadal příliš složitou otázku. 

Pokud zjistí, že na některou otázku odpovědělo správně méně než 20 % třídy, zamyslí se, jestli látku dostatečně vysvětlil nebo jestli nebyla otázka matoucí. Následuje podrobné čtení každého testu. Nejde jen o to, jestli je odpověď správná nebo špatná. Učitel si zároveň všímá, jak žák formuluje myšlenky, jestli chápe koncept nebo jen papouškuje naučená fakta. Také se vyučující zaměřuje na to, jestli dělá stejné chyby opakovaně.

Pravda o hodnotících škálách

Po obodování je čas převést body na známky. V prvé řadě je třeba nastavit spravedlivou, ale zároveň pro žáky motivující hodnotící škálu. Existuje jakási nepsaná tradice, že jednička se dává od 90 % výš, dvojka od 75 %, trojka od 50 % a tak dále. Pokud byl test objektivně náročný, učitelé posunou bodovou hranici níž. Pokud naopak šlo o základní učivo, které by měli zvládat všichni, mohou být přísnější. 

Občas známkování ovlivňuje také osobní či zdravotní stav žáka. Pro Petra, který bojuje s dyslexií, může být 70 % fantastický výsledek. Pro Marii, která běžně exceluje, může být stejný výkon známkou toho, že něco není v pořádku. A ano, občas dají pedagogové „lepší“ známku, než která by odpovídala striktnímu bodovému hodnocení. Ne proto, že by byli nespravedliví, ale spíše proto, že vidí snahu, zlepšení nebo přihlédnou k mimořádným okolnostem.

Každý učitel má své vlastní metody hodnocení

Učitel, se kterým jsem mluvila, má tabulku, kam si zapisuje nejen známky, ale i poznámky o tom, co komu jde, s čím má potíže, co by potřeboval procvičit. Když pak píše vysvědčení nebo mluví s rodiči, může dát mnohem lepší zpětnou vazbu než jen „má trojku z dějepisu“.

Známka sama o sobě má minimální hodnotu. Skutečnou hodnotu má až zpětná vazba, která tu známku doprovází. Když učitelé vracejí testy, měli by všichni věnovat minimálně několik minut tomu, aby je společně se žáky prošli. Aby jim vysvětlili časté chyby a případně jim nabídli osobní konzultaci.

Digitální známkování, požehnání i prokletí zároveň

S nástupem elektronických systémů, jako jsou Bakaláři, se známkování změnilo. Rodiče díky tomu vidí známky okamžitě, zároveň ale vidí pouze čísla bez kontextu. Trojka z testu může být ve skutečnosti úspěch pro žáka, který s danou látkou bojoval. Nebo naopak varování pro premiantku, která se začíná zhoršovat. Proto někteří učitelé tráví hodiny psaním slovních hodnocení a zpráv pro rodiče. Není to proto, že by neměli co dělat. Je to proto, že jim záleží na tom, aby hodnocení dávalo všem smysl.

Zdroje: autorský článek, heroine.cz, zapojmevsechny.cz