V jako Vendeta: Příběh o lásce k vlasti, pomstě a vytvoření nového systému

V jako Vendeta je film natočený podle komiksu Alana Moora, který byl poprvé vydán v roce 1988. V českém překladu vyšel poprvé v roce 2005 a ve stejném roce byl do kin uveden film režiséra Jamese McTeiguea. Tento film je režisérovým debutem a zároveň jeho nejlepším filmem vůbec. V tomto článku si připomeneme příběh a povíme si několik zajímavostí.

Hned na začátku je nám řečeno, že si máme pamatovat pátý listopad kvůli atentátu. Představí nám muže jménem Guy Fawkes, který žil v roce 1605 a pokusil se vyhodit do povětří parlament. Toho člověka můžete chytit, zabít, a dokonce na něj zapomenout, ale ne na ten nápad. Po tomto úvodu se přesuneme do budoucnosti, kde vládne Adam Sutler (John Hurt) s fašistickou dystopií. Jeho pravou rukou je Creedy (Tim Pigott-Smith).

Dystopie je opakem utopie. Jedná se o fiktivní společnost, která se vyvíjí špatným směrem, má zásadní nedostatky, totalitní formu vlády a omezení osobní svobody způsobené překrýváním jednoho nebo více ideologických principů.

V televizi běží zprávy a my sledujeme dva lidi. Muže, který si nasazuje masku na obličej, a ženu, která se obléká a odchází z domu. Na noční cestě je napadena, chce se začít bránit, ale nakonec to neudělá. Naštěstí si toho všimne neznámý muž, který ji zachrání. Po její záchraně se představí jako V (Hugo Weaving). Ona se mu představí jako Evey (Natalie Portman). V se Evey zeptá, jestli má ráda hudbu, na což ona odpoví, že ano, a tak ji vezme na střechu, kde začne hrát orchestrální hudba z ulice. Po chvíli si Evey všimne, že V vyhodil do povětří soudní budovu. Těsně předtím se dozvídáme, že je pátého listopadu.

Po výbuchu Sutler svolá schůzku, kde se setkáváme s detektivem Finchem (Stephen Rea), který má za úkol dopadnout V a také další osobu, kterou všichni považují za jeho komplice, tedy Evey.

Evey pracuje jako asistentka pana Gordona Deitricha (Stephen Fry). Ten má vlastní reality show, ve které se snaží různými způsoby bavit lidi. Do televizních novin přijde muž s výbušninou na sobě. Předá jim kazetu se svým projevem a oni ji musí pustit v televizi. Po tomto incidentu odchází a narazí na Evey, která mu pomůže odejít. Protože mu pomohla, vezme ji k sobě domů, kde jí vysvětlí, proč to všechno dělá, a také to, že musí počkat do 5. listopadu, což je za rok. A do té doby jí nedoporučuje, aby opouštěla jeho dům.

Evey je po tom všem v šoku, ale chápe, že kdyby odešla, skončila by buď ve vězení, nebo mrtvá. Zatímco Evey sedí zavřená doma, V zabíjí další lidi. Zejména ty, kteří mu ublížili. Jednoho dne Evey uteče a v přestrojení vyhledá reverenda Lillimana (John Standing) a chce ho varovat. On ji však neposlouchá. O chvíli později přijde V a zabije ho.

Evey uteče za Gordonem. Ten se jí ujme a řekne jí, že ona je ten nejmenší z jeho problémů. Ve skutečnosti jí ukáže svou tajnou sbírku, kde má zakázané věci. Jednou z nich je kniha zvaná Korán.

Několik dnů jde všechno, jak má. Jednou večer hraje v televizi jeho díl, kde si dělá legraci ze Sutlera. Druhý den ho přijdou zabít a někdo unese Evey. Zavřou ji do cely, ostříhají jí vlasy a mučí ji, jen aby ji donutili prozradit, kdo je V., nebo alespoň kde žije. Ona však neřekne ani slovo.

Podaří se jí v cele najít dopis, na kterém je napsaný příběh od osoby jménem Valerie (Natasha Wightman). Dozvídáme se tak, co se stalo s Valerií, ale i s V. Mezitím také zabije doktorku Dianu Santonovou (Sinéad Cusack), která nyní pracuje jako patoložka pro policii pod jménem Delia Surridgeová. Doktorka po sobě zanechá deník, který Finch najde a dozvídáme se z něj její příběh.

Příběh doktorky Diany Santonové:

„23. května. Dnes dorazila moje první skupina subjektů. Cítím se velmi spokojená. Možná je to úsvit nové éry. Jaderné zbraně se staly irelevantními ve světě, kde virus může vyhladit celou populaci a zanechat její majetek nedotčený. 27. květen. Velitel Prothero (Roger Allam) si prohlédl laboratoř s otcem Lilimanem, který tam má údajně kontrolovat přestupky proti předpisům. To mě znervóznilo, ale velitel mě ujistil, že se nemusím bát. Všichni se na mě podívali. Červen. Pořád přemýšlím, jestli ti lidé věděli, jak mohli přispět zemi, kdyby se chovali jinak. Jsou tak slabí a ubozí. Nechtějí se ti podívat do očí. Vzbuzují ve mně nenávist. 18. srpna. Z původních čtyř desítek jich už 75 % podlehlo moru. Náš pokus je stále bezvýsledný. 18. září. Jeden případ vzbuzuje mé naděje. Nevykazuje žádné patologické změny, které se objevily u ostatních. V jeho krvi se vyskytuje anomálie, kterou se mi nepodařilo určit. Tyto mutace zřejmě nastartovaly abnormální vývoj kinestezie a reflexů. Dotyčný tvrdí, že si nepamatuje, kdo je a odkud přišel. Ať už to byl kdokoli, je nyní klíčem k našemu snu a naději, která se všude kolem neuskutečnila nadarmo. 5. listopad. Vypukl včera kolem půlnoci. První výbuchy rozmetaly celou lékařskou sekci na kusy. Moje práce přišla vniveč. Snažila jsem se pochopit, proč se to stalo, když jsem uviděla muže z cely číslo pět. Díval se na mě, ale ne očima, ty už neměl. Ale pořád mě sledoval, cítila jsem to. Bože, co jsem to udělala.“

Valeriin příběh:

„Vím, že je těžké vás přesvědčit, že to není jeden z jejich triků, ale na tom nezáleží. Já přece existuju. Jmenuji se Valerie. Už mi moc života nezbývá, tak o tom chci někomu říct. Tohle jsou jediné memoáry, které kdy napíšu, a bože, svěřím je toaletnímu papíru. Narodila jsem se v Nothinghamu v roce 1985. Ze svého dětství si toho moc nepamatuji, ale pamatuji si déšť. Moje babička vlastnila farmu v Tottle Brook a říkávala, že v dešti je Bůh. Po základní škole jsem chodila na dívčí střední školu. Tam jsem potkal svou první přítelkyni. Jmenovala se Sarah. To její zápěstí mě okouzlilo. Myslela jsem, že naše láska bude trvat navždy. Vzpomínám si, jak nám učitelka říkala, že z té puberty jednou vyrosteme. Sarah vyrostla. Já ne. V roce 2002 jsem se zamilovala do dívky jménem Christina. Tehdy jsem se přiznala rodičům. Nedokázala bych to, kdyby mě Chris nedržela za ruku. Otci jsem nestála ani za pohled. Řekl mi, ať vypadnu a už se nikdy nevracím. Máma neřekla nic. Jen jsem nechtěla lhát. Bylo to tak sobecké? Naše integrita je tak často otřesena, a přitom nemáme nic navíc. Je to ten nejcennější kousek z nás. A když nelžeme sami sobě, jsme svobodní. Vždycky jsem věděla, co v životě chci. V roce 2015 jsem dostala hlavní roli ve filmu Slané mělčiny. Byla to nejdůležitější role mého života, ne kvůli kariéře, ale protože jsem tehdy potkala Ruth. Když jsme se políbili, věděla jsem, že už nechci víckrát líbat jiné rty než ty její. Přestěhovaly jsme se do bytu v Londýně. Za oknem pro mě rostla ona, Scarlet Carsonová, a náš byt vždycky voněl po růžích. Byly to nejkrásnější roky mého života. Ale válka v Americe nebrala konce a boje dorazily i do Londýna. To znamenalo definitivní konec růží pro všechny. Vzpomínám si, jak se význam těch slov trochu změnil. Málo obvyklé pojmy jako kolaterál a výklady se stávaly čím dál děsivějšími. Zatímco pojmy jako „severský zápal“ a „stanová loajalita“ byly silnější. Vzpomínám si, jak se „být jiný“ stalo nebezpečným. Jen stále nechápu, proč nás tolik lidí nenávidí. Ruth se sebrala, když si šla koupit jídlo. Nikdy v životě jsem tolik netruchlila. Brzy si pro mě přišli. Je zvláštní skončit život na tak podivně hrozném místě. Ale tři roky jsem měla růže a před nikým jsem se nekála. Umřu tady. Zmizím se vším všudy. Až na jeden malý kousek. Kousek, který je maličký a velmi křehký. Ale i tak je to jediná věc, která stojí za to. Nesmíme ho ztratit ani se ho vzdát. Nesmíme si ho nechat vzít. Doufám, že ať jste kdokoli, že odtud uniknete. A doufám, že se svět změní k lepšímu. Ale ze všeho nejvíc doufám, že pochopíte, co se vám chystám říct. I kdybychom se vůbec neznali, i kdybychom se nikdy nepotkali, i kdybychom se nikdy nesmáli, neplakali a nelíbali, miluji tě. Z celého srdce…. …stejně tě miluju. Valerie“

Když si pro Evey přijdou naposledy, dají jí na výběr a ona si vybere smrt. Nakonec ji však kupodivu nechají jít. Evey vyjde ven a zjistí, že za celou věcí stál celou dobu V. Nejdřív je na něj naštvaná, ale po chvíli se uklidní. V jí ukáže ještě jednu věc, a to, že dopis napsala skutečná Valerie a ne on, jak si Evey původně myslela. Zeptá se jí, jestli by ji mohl ještě jednou vidět před 5. listopadem. Evey souhlasí.

Zastaví se u ní v noci 4. listopadu. V je šťastný a ukáže jí poslední dílek skládačky svého plánu a řekne jí, že je to dárek od něj pro ni. Důvodem je, že se do ní zamiloval a v takový cit už ani nedoufal. Tím dárkem je vlak plný výbušnin a je jen na ní, jestli ho odpálí, nebo ne. Nakonec Evey najde i detektiv Finch. Ten na ni nejprve míří, ale pak odloží zbraň a nechá ji vlak spustit.

Zajímavosti o V jako Vendeta:

Ve filmu se nachází 89 lokací.

Před natáčením byla prozkoumána celá Evropa, protože bylo okamžitě jasné, že v Londýně se natáčet nedá. Jezdilo se od Budapešti po Prahu, z Prahy zase do Berlína.

Všechny hlavní scény se natáčely ve studiu v Berlíně.

V místnosti, kde se Evey probudí, je vidět spousta knih, které vláda zakázala. Velkou část z nich tvoří knihy spisovatelky Jackie Collinsové.

Na šaty, které má V. na sobě, byla použita původní látka, která se používala v 16. století.  Do podoby 16. století založili i jeho vzhled.

Část záběrů také natočili v Londýně. Trvalo pět měsíců, než se podařilo zajistit uzavření tří ulic na tři noci.

Pro výbuchy použili miniatury, které jsou ale dostatečně velké, aby se s nimi dalo pracovat.

Velká část modelů je vyrobena ze sádry a dřeva.

Původní komiks se odehrává v 80. a 90. letech, zatímco film je zasazen do budoucnosti.

Kdyby chtěli zpracovat celý komiks, film by zabral několik desítek hodin. Proto se soustředí hlavně na vztah Evey a V.

Zdroje: Autor, Blu Ray V jako Vendeta, databazeknih.cz