Tenhle Večerníček nám zavařil dětství. Spali jsme se světlem a do sklepa nás nikdo nedostal
Večerníček! To, když se řeklo dřív, rozzářily se oči všem dětem a často i dospělým. Nebudete tomu věřit, ale Večerníček býval v televizi jedinou pohádkou dne.
Jeden televizní program a jedna desetiminutová pohádka. A to zpočátku byl uváděn jen v neděli v podvečer! Později, když už byly Večerníčkovy pohádky na dobrou noc uváděny každodenně, dostaly děti další dárek: velkou pohádku po nedělním obědě. Ale pojďme na to od začátku.
Šedesát let pohádek i původní znělky
Večerníček vídáme na televizních obrazovkách od roku 1965. A to znamená, že v letošním roce oslavil 60 let! Jeho znělka přetrvala desetiletí a je tedy nejstarší televizní znělkou všech dob. Zpočátku byly uváděny jen české animované pohádky, které TV později rozšířila o ruskou sérii Jen počkej, zajíci, a přidala polské Příběhy Bolka a Lolka, k nimž přibyl i americký Tom a Jerry a Méďa Béďa.
Nutno ovšem podotknout, že spousta dalších večerníčků ze zahraniční provenience nedosahovala zdaleka kvality těch našich českých. V animované tvorbě jsme totiž nedostižní. Nejhezčí pohádky byly snad uváděny v mezi sedmdesátkami a přelomem století. Tehdy začaly vznikat celé večerníčkovské seriály, a děti se těšily na další příběh oblíbených postav či zvířátek. Můžeme třeba vzpomenout: O krtkovi, O loupežníku Rumcajsovi, Pohádky z mechu a kapradí, O makové panence, Krkonošské pohádky, Maxipes Fík, Říkání o víle Amálce, Pat a Mat, Pojďte pane, budeme si hrát, Bob a Bobek, Mach a Šebestová, Kosí bratři, Rákosníček, etc. etc. A to je jen nepatrný zlomek toho, co tvůrci večerníčků pro naše nejmenší připravili. Jak by jim mohly konkurovat zaoceánské příběhy o zlé televizi Edně! Snad jen britská ovečka Shaun patří na výsluní tak, jako naše pohádky.
České pohádky byly příjemné, krásně malované, s klidnými a veselými příběhy. Punc jim dodávali naši umělci tím, že jim propůjčovali své hlasy. Umíte si představit některé pohádky bez Jiřiny Bohdalové? Anebo jak namluvil Pepa Dvořák čmeláčí rošťáky Čmeldu a Brumdu, a také Pučmelouna v sérii večerníčků Příběhy včelích medvídků!
Večerní pohádky mají sloužit ke zklidnění dětí před spaním a navození příjemných snů. A to současné pohádky, zejména z americké produkce, skutečně nesplňují. Jsou příliš hlučné, děj příběhů hektický až zmatený, příliš efektů najednou. A to děti rozhodně nepřipraví ke klidnému spánku.
Od animace k hraným večerníčkům: Krkonošské pohádky
A pak se jednou stalo, že k animovaným Večerníčkovým příběhům přibyly i pohádky hrané. To byla radost, děti měly najednou podobný seriál jako dospělí. A jak pěkný! Na Krkonošské pohádky určitě nikdo nezapomněl za celý život. Anče, Kuba, hajnej a Krakonoš na straně dobra, a geniálně ztvárněný chamtivý a zlý Trautenberk na straně druhé! To už jsme se od večerníčků neodtrhli ani my dospěláci.
Těchto dvacet příběhů vznikalo postupně od roku 1973 až do roku 1984. Posledních sedm dílů bylo však vysíláno až v roce 1986. V roce 2013 probíhala divácká anketa a tyto pohádky se jednoznačně staly nejlepším večerníčkem uplynulých desetiletí. Však také obsazení bylo jedinečné; v pohádkách se představili herci, kteří byli v té době nejoblíbenější: Jaroslav Satoranský (Kuba), krásná Hana Maciuchová (Anče), Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř a Krakonošovu roli zastal František Peterka. Zde je nutno podotknout, že Peterka byl nekuřák, ovšem skoro v každém záběru ho filmaři nutili, aby bafal z dýmky. Občas se tak musela udělat pauza, aby to herec trochu rozdýchal. O těžkém osudu Františka Peterky poté, co ho srazila neopatrná řidička, jsme na TVGuru pro vás nedávno také napsali.
Krakonošské pohádky vznikly na motivy Marie Kubátové, která byla skvělou vypravěčkou příběhů z Krkonoš i Podkrkonoší, a podle scénáře Věry Šimkové Plívové. Režisérkou byla Věra Jordánová. Vypravěči byli nejprve Bohuš Záhorský, později Martin Růžek. V pozdějších letech se zajímavým způsobem ke Krakonošským pohádkám postavila kapela Tři sestry; zde je úryvek textu jejich písničky: „Pracují protože musí, Trautenberk je hrozně dusí. Vybírá si daně strašný a mejtný na cestě prašný. Krakonoš u Hásků leje a pak bleje na koleje.“
Strašidelné Večerníčky na dobrou noc
Pak tu byly ještě Večerníčky strašidelné. Mezi ty patřily například krásně animované, ale poněkud krvelačné Pohádky ovčí babičky, kdy si zlí vlci neustále brousili zuby na ovečku. Co se strašidelnosti týká, možná je vlastně předběhli Broučci. Nejen, že příběhy měly zasmušilou až depresivní atmosféru, ale postavičky broučků byly doslova otřesné a někomu z nás mohly „zavařit dětství“, tak jako několika diskutujícím v internetových diskuzích. Naštěstí už z našich obrazovek dávno zmizely.
Zdroje: Wikipedia, HapyMag, MinutovéZprávy
