Velký návrat českých seriálů: S Tatrou kolem světa i nové Utajené příběhy českých dějin

Původní česká tvorba je na Prima ZOOM velmi oblíbená. Nejdříve začneme návratem seriálu Tatra kolem světa 2, který se tentokrát vydává po stopách legendární expedice do Afriky. Tradiční úterky se můžete těšit už na páté pokračování oblíbeného a jednoho z divácky nejúspěšnějších původních seriálů Prima ZOOM – Utajené příběhy českých dějin. Jednotlivé epizody přinášejí pohled na zajímavé události českých dějin. Každý z osmi dílů je věnován jednomu konkrétnímu příběhu, pro který se v učebnicích dějepisu nenachází místo. Seriál vzniká pod sehranou režijní taktovkou osvědčeného dua Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková. Jaké české příběhy vás zaujmou v novinkové řadě? Zajímavá a místy děsivá podívaná na Prima ZOOM.

Tatra kolem světa 2 II (10 dílů, premiéry v pondělí 20.00, repríza ve čtvrtek 9.10)

Tatra kolem světa 2 navazuje na původní expedici Tatra kolem světa z let 1987 až 1990, která měla za cíl nejen objet celou zeměkouli, ale také přinést do odlehlých míst slávu nákladního auta Tatra. Pod patronátem Stanislava Synka, posledního žijícího člena tehdejší posádky, navázal zakladatel Marek Havlíček na některé nenaplněné plány původního týmu. Dnes se mohou k posádce Tatry 815 jménem Trajda přidat i zájemci z řad veřejnosti a podívat se tak na místa, na která by se třeba sami neodvážili. „Chceme v lidech rozdmýchávat touhu cestovat a pomáhat rozšiřovat jejich pohledy na svět,“ říká Marek Havlíček, zakladatel expedice Tatra kolem světa 2. Ve druhé sérii se Trajda vydává do Afriky. Cesta Afrikou začala v Džibuti a vedla téměř přes celé východní pobřeží na jih. Přes domorodé kmeny v Etiopii, Ugandu, Keňu, malebnou Tanzánii, Zambii, neprozkoumanou Botswanu, Zimbabwe a pouštní Namibii přijíždí Tatra kolem světa 2 až do jednoho z nejkrásnějších míst v Jihoafrické republice, do Kapského města. A pak se přesouvá na další kontinent do Jižní Ameriky, ale to už je jiná pohádka.

Utajené příběhy českých dějin V (8 dílů – premiérově úterý ve 20.00, opakování v pátek v 9.45)

7.2. – Magie a Mefistofelův stín v Praze

Faustův dům v Praze. Podle pověsti zde už v dávnověku bývalo pohanské obětiště. Další historie místa je pak spojena s legendami o doktoru Faustovi, černém mágovi, který prý zaprodal duši peklu. Byl Faust historickou osobou? Co o něm vypravují současníci a v čem se liší od Fausta z Goethova dramatu? Bydlel někdy v pražském domě, který nese jeho jméno? A proč se s magií zapletli i další známí obyvatelé domu? Nejznámějším z nich byl magistr Edward Kelley, který do Čech dorazil v doprovodu slavného vědce Johna Dee. Oba muže do prahy nepřivedl jen známý císařův zájem o hermetismus, ale i politická špionáž, které sloužili. Kelleyho osud byl tragický a v mnohém připomínal osud legendárního Fausta. Zatímco Dee se po čase vrátil do Anglie, Kelley v Praze zůstal. Udělal tu hvězdnou kariéru, po čase však ztratil císařovu důvěru, byl uvězněn a po marných pokusech o útěk spáchal sebevraždu. Dopadlo na něj prokletí Faustova domu? Proč se díra ve stropě zdejšího arkýře stále obnovuje? A proč byl arkýř v únoru 1945 zasažen americkou bombou? A proč bomba nevybuchla? Chrání snad budovu sedm zazděných koček a svit neznámého temného slunce, jak někteří soudí?

14.2. – Hvězdné války a astrologova smrt

Rudolfínskou Prahu si často spojujeme se jmény velkých astronomů Tychona Brahe a Jana Keplera. Lišili se původem i povahou. Extrovertní bouřlivák Tycho pocházel z nejvyšších společenských kruhů, užíval si života i astronomické praxe. Kepler vzešel z velmi chudých poměrů a po celý život musel čelit ranám osudu. Stal se uzavřeným introvertem a věnoval se teoretickým výpočtům. Oba hvězdáře ovšem spojovala oddanost vědecké pravdě a zvolenému oboru. Oba dva však byli považováni také za věhlasné astrology. Byla pro renesanční učence astrologie jenom klíčem k pokladnám mocných? Zrod moderní vědy tak přímočarý rozhodně nebyl. Neodehrával se jako střet přežitého tmářství a pokrokového rozumu, jak nám sugerují obvyklá líčení osudů Koperníkových nebo Galileových. Historická realita byla často úplně jiná. Kdo byl v tehdejších sporech „padouchem“ a kdo „hrdinou“, není zdaleka tak jednoduché, jak se zdá. Nakolik byly činy evropských vzdělanců ovlivněny politikou a špionáží? A jak se s poměry své doby vyrovnávali oba astronomové, kteří našli domov v rudolfinské Praze? Jaký byl jejich vztah? A jaké byly příčiny záhadné Brahovy smrti? Mohly jeho skutky inspirovat Shakespeara k sepsání Hamleta? Co vypověděl astronomův hrob?

21.2. – Alchymie nástrojem špionáže

Obecná představa o dávných alchymistech, marně hledajících elixír mládí a urputně usilujících o přeměnu běžných kovů ve zlato pomocí bájného kamene filosofů, mívá komický nádech. Bývají považováni buď za pošetilé blázny, nebo za vychytralé šarlatány. Většinou však šlo o skutečné vědce, kteří vycházeli ze špičkových teorií své doby a prošlapávali cestu řadě pozdějších vědních oborů. Počátky alchymie sahají do starověku, jejím vrcholným obdobím se ale stalo šestnácté století, kdy se rozšířila po celé Evropě v rámci renesančního zájmu o zapomenuté dědictví antiky. Jedním z jejích tehdejších center byla i Praha císaře Rudolfa II., kde mimo jiné působily dvě nejznámější a také nejkontroverznější postavy tehdejšího hermetismu, alchymisté, mágové, ale i aktivní angličtí špioni, John Dee a Edward Kelley. Dee byl mimořádně sečtělým vzdělancem, matematikem a geografem, těšil se exkluzivní důvěře anglické královny Alžběty I., jejímž byl rádcem a dvorním astrologem, a působil také jako diplomat a zpravodajec. Na druhé straně byl až absurdně důvěřivým stoupencem magie a okultismu vůbec. Řídil své kroky podle doporučení svého spirituálního průvodce, údajného ducha zemřelé dívky Madimé. Podle všeho se učený doktor Dee stal objektem manipulace svého kolegy, Edwarda Kelleyho, podvodníka, který nakonec sám uvízl v sítích, které vytvořil, a našel v rudolfinské Praze svou smrt. Hledání alchymického zlata totiž není procesem hmotným. Odehrává se v srdci člověka a kamenem filozofů je láska.

28.2. – Šokující pozadí Voynichova rukopisu

Americká Yaelova universita vlastní kuriózní renesanční rukopis napsaný neznámým písmem a jazykem, který se dodnes nepodařilo dešifrovat. Je významně spojen s Čechami – jeho existence je poprvé zaznamenána v prostředí pražských akademiků a alchymistů na počátku sedmnáctého století. Historikové hledají jeho dávného autora mezi slavnými učenci středověku, kteří svá díla šifrovali, jako byl Raimond Lull nebo Roger Bacon, mezi známými hermetiky rudolfinského dvora, ale i českými vzdělanci a šlechtici pohusitské doby, jako byl alchymista Jan z Lazu, nebo tajemná Eliška z Rožmberka. Obsah díla, přestože byly vysloveny nejrůznější, často bizarní teorie, zůstává stále nejasný. Jde o spis alchymistický, botanický, nebo kabalistický? Skrývá snad astronomické teorie, nebo jde dokonce o předchůdce genetických studií? Navzdory použití nejmodernějších dešifrovacích metod zůstává kniha tajemstvím. Snad ještě pozoruhodnější než neznámý obsah díla jsou jeho barvité osudy a zejména prazvláštní osoby, které se kolem něj vyskytovaly na počátku dvacátého století, jako byl originální „antikvář“ Michael Voynich s vazbami na ruské revolucionáře, americké bankéře a tajné služby, jeho ještě záhadnější manželka, spisovatelka Lili Bool, pocházející z vlivné britské rodiny, a její milenec, agent Sydney Railly, údajně reálný předobraz Flemingova Jamese Bonda. Spletité osudy těchto protagonistů plné konspirací, politických vražd, podvrhů a špionážních her činí z Voynichova rukopisu šifru moderních dějin.

7.3. – Zlato republiky

Zlato, jako exkluzivní drahý kov, nadaný až magickou silou, provází člověka po staletí. V dávných dobách byly drahé kovy, a právo na ražbu mincí z nich, privilegiem panovníka. Středověký český stát byl proslulý kvalitou svých stříbrných a výjimečně také zlatých mincí, což se stalo základem jeho hospodářské i politické prosperity za přemyslovských králů a Karla IV. Nástup papírových peněz v novověku nezastínil kouzlo zlatého kovu, spíše naopak. Zlato se stalo symbolem jistoty v nejistých časech a bylo dobrým zvykem středostavovských rodin uchovávat zlaté šperky z generace na generaci, jako pojistku pro těžké doby. Tím dojemnější byly scény, kdy se ženy vzdávaly svých klenotů a muži zlatých hodinek v opakovaných vlasteneckých sbírkách devatenáctého a dvacátého století. Hmotné zlato se stalo výrazem touhy po svobodě a svébytnosti. Poprvé při veřejných sbírkách na zbudování Národního divadla v Praze, a zejména pak při budování zlatého pokladu republiky. Podstatnou roli hraje ovšem zlato v ekonomice a měnové politice státu. Už za rakousko-uherské monarchie se objevily pokusy o zavedení zlatého standardu, které příznivě ovlivnily stav hospodářství v historických českých zemích. Zvláštní kapitolou v dějinách „českého zlata“ pak jsou osudy československých legionářů, kteří za první světové války transportovali ruský zlatý poklad. Epizoda plná dohadů a mýtů, které zasluhují objasnit. Po vzniku republiky se začalo s cílevědomým budováním zlatých rezerv, brzy se však začaly stahovat mračna v podobě bezedných kapes okupantů.

14.3. – Zlato národa ukradeno

Příběh českého zlata byl ve dvacátém století plný tragických zvratů. Po nadšeném budování zlatého pokladu republiky přišla léta druhé světové války a rozkradení československého měnového zlata nacistickým Německem. Poválečná jednání o jeho návratu do vlasti narážela na realitu „železné opony“ a vlekla se neuvěřitelných sedmatřicet let. Překážkou přitom byla neochota zlato vrátit, ale dokonce i ideologicky motivovaná neochota jej přijmout. Po obtížných a dramatických licitacích československých diplomatů se západními mocnostmi a Německem musela organizace návratu měnového zlata čelit také absurdní iniciativě Vasila Bilaka výsledek jednání zmařit. Přes všechny obtíže se nakonec zlato domů navrátilo. Ve státní bance se však příliš neohřálo. Po roce 1989 někteří politici dospěli k rozhodnutí jeho značnou část odprodat. Vznikla tím škoda hmotná i symbolická. V poslední době se však stále častěji objevují úvahy, jak ji alespoň zčásti odčinit a naše zlaté rezervy obnovit. Český zlatý sen trvá.

21.3. – Vražedné stigma krále Jiříka

V dějepisných knihách dostal označení poslední český „král český“. A skutečně, byl posledním mužem na trůně, o jehož českém původu nemohou být pochybnosti. Vlády se chopil v rozbouřených časech, kdy mír, uzavřený po desetiletích krvavých husitských válek, byl ještě velmi křehký a hospodářství sotva popadalo dech. Byl králem zvoleným. Prvním a jediným. Důvěru země si vysloužil jak svou rázností, tak upřímnou snahou být „králem dvojího lidu“, tedy udržet smír znepřátelených náboženských táborů. Tomu cíli byl připraven obětovat vše, osobní život i následnictví svých synů. Otěže moci uchopil s potřebnou rozhodností, dokázal stabilizovat ekonomiku a zabránil vývozu zlata a drahých kovů ze země. Zlikvidoval rozkladné sekty i pokusy o ozbrojený převrat. Opakovaně odrazil cizí intervenci a pokusil se pozdvihnout prestiž Koruny české na mezinárodním poli. Přesto neunikl pomluvám a lžím. A to nejen ze strany svých dobových oponentů, ale také podjatých historiků a novinářů, vedených protičeským afektem, kteří v postavě dávného krále uráželi celý národ. Jiří byl obviňován, že je nemanželským synem, vrahem svého předčasně zesnulého předchůdce, krále Ladislava, a křivopřísežníkem, který neplní dané slovo. Všechna tato obvinění se během staletí ukázala být lživá. Heslo vyšité na korouhvi krále Jiřího se naplnilo: Pravda Páně vítězí!

28.3. – Bosé stopy značky Baťa

Jméno Baťa bylo za časů meziválečného Československa symbolem prosperity a v paměti generací zůstalo ještě celá desetiletí po zániku baťovského průmyslového gigantu. Proslulý podnik vedli dva bratři, po tragické letecké nehodě se vedení firmy ujal mladší z nich, Jan Antonín Baťa, muž-vizionář. Firma Baťa, to tehdy už dávno nebyly jenom boty, byl to rozsáhlý komplex, který produkoval nekonečnou řadu výrobků od automobilových pneumatik po plynové masky. Hospodářský rozvoj a každodenní život republiky by si bez něj nebylo možné představit. Jan Antonín Baťa si uvědomoval odpovědnost, která pro něj z těchto faktů plynula. Další budování firmy chtěl propojit s budováním moderního státu. S obdivuhodnou odvahou načrtl vize, kterými chtěl své kroky řídit. Týkaly se primárně strategicky nezbytné infrastruktury. Pro zásobování Baťových podniků vybudoval takzvaný Baťův kanál, dnes oblíbený cíl turistů, a zpracoval rozsáhlé plány pro výstavbu československé dopravní sítě. Byl autorem návrhu na dálnici, která by propojovala celou tehdejší republiku. Čas bohužel pracoval proti němu a selhání politiků znemožnila jeho smělé vize uskutečnit. Nastala temná léta německé okupace. Ani tehdy ale neztrácel naději a finančně podporoval exilovou vládu prezidenta Beneše v Londýně. Přesto, nebo možná právě proto, neunikl poválečnému vykonstruovanému stíhání za údajnou kolaboraci, musel čelit pomluvám a nepochopení. Navzdory tomu zůstal potřebným vzorem sebevědomého vizionáře a tvůrce hodnot.

Zdroj: FTV Prima