Věra Ferbasová ukončila kariéru kvůli nacistům. Zemřela opuštěná v malém bytě, našli ji až po několika dnech

První česká komička Věra Ferbasová zářila po boku Vlasty Buriana v mnoha prvorepublikových filmech. Kariéru jí ale zničili nacisté i komunisté a před koncem života zůstala sama, okradená a zničená lidskou závistí.

Na filmovém plátně zářila, byla samý vtip a úsměv a diváci si ji rázem zamilovali. Ale skvěle rozjetá filmová kariéra mladičké a temperamentní Věry Ferbasové neměla dlouhého trvání. Prvorepubliková herečka se dostala do problémů už za 2. světové války a její život byl pak čím dál komplikovanější. Musela se potýkat se závistí sousedů i zlobou komunistického režimu. A i když herectví milovala a hrát chtěla, role už se pro ni nenacházely.

Bezstarostné začátky před kamerou

Věra Ferbasová herečkou nikdy být nechtěla. V roce 1913, kdy se narodila, se taková životní dráha u slušné ženy ani nepředpokládala. Jenže mladá Věrka milovala umění a doma pro pobavení rodiny sehrávala různé divadelní scénky. Jejím rodičům nemohlo uniknout, že má talent. A tak se rozhodli nechat jí po maturitě volnou cestu k divadlu.

Její první zaměstnání ale nebyla herečka – stala se totiž sekretářkou v Divadle Vlasty Buriana. Tehdy už slavný komik Vlasta Burian si jí všiml, padli si do oka a pochopil, jaký talent ve své kanceláři má – a že by byla škoda mrhat jím u administrativní práce. Pomohl jí začít s divadlem, a když dostala nabídku zaskočit za nemocnou herečku v divadelní hře, naplno se ukázal její potenciál.

I když faktem je, že poprvé byla hodně nervózní. Znejišťovaly ji reflektory a reakce diváků a nakonec z jeviště uprostřed hry utekla. Publikum si myslelo, že tak to mělo být, a ocenilo její „scénku“ smíchem. A tím začala její slavná, i když poměrně krátká, kariéra.

Začala se objevovat ve filmech a ve všech se projevovala jako bezprostřední dívka s tvrdou hlavou, se smyslem pro humor a láskou k různorodým kostýmům. Diváci si Věru Ferbasovou zamilovali a šla z role do role.

Svůj první film V tom domečku pod Emauzy natočila v roce 1933. V následujícím roce se objevila v sedmi filmech, v tom dalším v osmi a v roce 1936 dokonce v devíti snímcích. V následujících letech trochu zbrzdila, ale ne o moc – pořád točila několik filmů ročně včetně takových klasik jako Mravnost nade vše, Švadlenka, Dědečkem proti své vůli, Andula vyhrála nebo Tři muži ve sněhu.

Komunisti ji zničili

S vypuknutím 2. světové války zlatý věk filmů skončil. Ještě v roce 1940 se objevila ve dvou filmech, ale pak s herectvím téměř skončila. Vdala se totiž za architekta Josefa Pálku a ten si přál, aby už nehrála. Sama Věra Ferbasová navíc měla morální dilema, jestli vystupovat v německých filmech. A tak se až na dvě výjimky (Provdám svou ženu z roku 1941 a Zlaté dno z roku 1942) z filmové branže úplně stáhla. V dalším filmu si pak zahrála až v roce 1957.

Proslýchalo se, že za války Ferbasová kolaborovala s nacisty. Minimálně ji z toho po konci války obviňovali komunisté, kteří se dostali k moci a snažili se ji všemožně zkompromitovat. Zaměřili se navíc i na jejího manžela, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a poslán na nucené práce do Valdic.

Bývalou herečku, které se navíc po hraní hrozně stýskalo a měla kvůli „manželskému zákazu“ už předtím rozepře se svým mužem, to zničilo. Ale snažila se jít dál a přežívat, jak se dalo. I proto, že jí najednou začaly chybět peníze, chtěla se k herectví zase vrátit. Jenže po mnohaleté pauze neměla ve shánění rolí příliš štěstí. Navíc už nebyla tou mladou, krásnou dívenkou, nýbrž ženou ve středním věku zkoušenou životem.

Zemřela sama a bez pomoci

Občas si zahrála v divadle, občas získala malou roli ve filmu. Když byl její muž propuštěn, žili spíš v ústraní a chovali zvířata. Josef Pálka o pár let později zemřel a Věru Ferbasovou to hodně zasáhlo. Zase skoro živořila a navíc propadla alkoholu. Ačkoliv hrála až do smrti, byly to jen menší roličky, které jí nevydělaly tolik, kolik by potřebovala.

I proto se Ferbasová rozhodla prodat dům a přestěhovat se do bytu. Jenže naletěla podvodníkům, přišla o spoustu peněz a žila ještě chuději než do té doby – jen s tím rozdílem, že skončila na pražském sídlišti.

V jejím bytě ji také jednoho dne našli mrtvou. Neví se, jak dlouho tam ležela, podle předpokladů to bylo až několik dní. Odešla v pouhých 62 letech, sama, opuštěná, zlomená a bez pomoci.

Zdroje: csfd.cz,  dotyk.cz, medium.seznam.cz, super.cz