Tohle byl nejděsivější pořad našeho dětství. Dnešní děti by z něj měly trauma až do důchodu
Realita, nebo fikce? Televizní seriál plný tajemství a děsu s úvodními slovy moderátora: „Žijeme ve světě, kde existuje reálné i zdánlivě nemožné.“
Čtyři série po pěti příbězích jsme se svými rodiči sledovali s napětím, ale pak jsme se neuvěřitelně báli. I dojít si v noci na toaletu. Za každým rohem jsme čekali ne-li vraha, tak alespoň příšeru z vesmíru. Některé příběhy byly opravdové, jiné nikoliv – ale to měli posoudit sami diváci. My jsme tehdy nerozuměli rozdílu mezi realitou a science fiction, takže jsme tomu všemu, co jsme na obrazovkách viděli, věřili do posledního písmene. A v noci pod peřinou jsme to prožívali znovu, neboť příběhy byly tak sugestivní, že jsme měli pocit, že vše se odehrává přímo kolem nás.
Věřte, nevěřte
Tento americký seriál se objevil na našich televizních obrazovkách v roce 2007 a svou myšlenkou dokázal zaujmout miliony diváků po celém světě. Základem pořadu byla přímá interakce s publikem, které bylo přítomné ve studiu a sledovalo mysteriózní příběhy. Některé z nich byly pravdivé, ostatní vymyšlené. Moderátor je nejprve představil, pak se odvysílal filmový snímek a následně mělo publikum rozhodnout, zda je podle něj smyšlený, anebo jestli vychází ze skutečných událostí.
Nejprve tento strašidelný seriál, kdy byly aktéři permanentně na hranici života a smrti, anebo stáli uprostřed takových záhad, které naháněly husí kůži, moderoval James Brolin, později Jonathan Frakes. Úkolem moderátora tedy bylo uvést diváky do jednotlivých příběhů, a na konci pak odtajnit, který z nich byla pouhá fikce a který byl reálný.
Srovnání s horrorem je na místě
Seriál byl u českých diváků velice oblíbený, o čemž svědčila jeho vysoká sledovanost, a to dokonce i za několik let, kdy ho uváděla jiná televizní stanice. Z 239 příběhů jich bylo 139 pravdivých a 100 vymyšlených. Ale tajemno v sobě nesly všechny a také většinou naháněly hrůzu. Všude plno paranormálních jevů nebo duchařských historek. Už jen samy názvy jednotlivých dílů vás o tom přesvědčí: Ďáblův podpis, Frenologická hlava, Potlučená panenka, Příšera ve skříni, Tajemství rodinné hrobky, Krvavá ruka, Noc hrůzy, Satanská spojka, Černý pátek nebo Hlas ze záhrobí…
Některé epizody dokázaly psychicky odrovnat i otrlého dospělého člověka, natož dítě. Ale znáte děti – chtějí být u všeho. Osoby, které nesnášejí horrory, by se na značné množství dílů tohoto pořadu vůbec nemělo dívat. I při opakování se mnoha lidem stávalo, jak je patrné z některých recenzí, že jim znovu běhal mráz po zádech. Přesto, že už věděli, o co půjde. Kdo ale má rád záhady a nadpřirozené jevy, byl ve svém živlu. Těžko říci, jestli příběhy, které byly označeny jako skutečné, z reality opravdu vycházely. Ale jako mysteriózní cyklus byl pořad zpracován dokonale. Z těch několika krátkých příhod si určitě každý vybral tu svou a měl možnost si otestovat svoje dedukční schopnosti.
Žena v zrcadle
Hned první příběh byla pořádná bomba. Jmenoval se Žena v zrcadle. Moně Watson se začal bortit celý svět. Manželství jí nefunguje a po úmrtí svých rodičů se psychicky zhroutila. A tehdy začne ve svém velkém zrcadle vídat děsivý přízrak zkrvavené ženy. Aby z toho nepřišla o rozum, obrátila se Mona na psychiatra. A protože jí vlastně vůbec nepomohl, přikryla Mona zrcadlo dekou. Jednou v noci zjistila, že v jejím domě je lupič, ozbrojený nožem. Mona s tímto útočníkem sváděla boj, a přitom shodila ze zrcadla deku. Když v něm násilník uviděl přízrak, vylekal se a spadl ze schodů. Mona byla zachráněná. Později se ukázalo, že vidina v zrcadle byla duchem ženy, kterou stejný násilník před nedávnem zavraždil. A Moně zachránila život.
Proslýchá se, že byly v posledních letech natočeny další díly seriálu Věřte nevěřte, takže je možné, že se s nimi i na našich televizních obrazovkách ještě setkáte.
Na TVGuru jsme pro milovníky tajemna sepsali i několik dalších článků na toto téma. Třeba ten o strašidelných místech v České republice, jako je třeba bohnický hřbitov nebo hrad Houska.
Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Kinobox
