Vlasta Burian byl za údajnou spolupráci s nacisty vězněn a přišel o veškerý majetek. Pak dělal pomocnou sílu v kuchyni
Prvorepublikoví herci to za druhé světové války neměli snadné. Někteří měli minimum práce, jiní raději dobrovolně spolupracovali s nacisty. Do trablů se dostal i král komiků Vlasta Burian. Za údajnou spolupráci s nacisty skončil dokonce ve vězení a byl to téměř konec jeho slavné kariéry. Jak to bylo doopravdy?
Vlasta Burian hrál už před válkou jak v českých, tak i v německých filmech. A například snímek C. a k. polní maršálek natočil česky i německy. Tehdy to byla jeho výhoda – ale po vpádu nacistů do Československa se právě hercova skvělá němčina stala jeho velkým problémem.
Němci totiž moc dobře věděli, jak je Burian slavný a jak moc na něj „jeho“ národ dá. Ostatně už na začátku války k lidem promluvil z rozhlasu, aby se je pokusil uklidnit. A tak se ho opakovaně pokoušeli zlákat na svou stranu.
Vlasta Burian kolaborovat odmítl
Dodnes se mnozí lidé domnívají, že Burian za války kolaboroval a nacistům pomáhal. Jiní zase skálopevně stojí za ním a tvrdí, že by mu to jeho čest nikdy nedovolila. Faktem ale je, že za války byl jako mezi dvěma mlýnskými kameny.
Němci na něj neustále tlačili, aby hrál v jejich filmech a točil jejich propagandistické skeče. Často ho v jeho honosné vile navštěvovali vysoce postavení pohlaváři. Ale Burian nejenže nepodlehl, ale na zájezdních představeních naopak nenápadně Němce zesměšňoval.
„Burian se začal točit kolem dokola, předváděl štěkot psa a ve finále zesměšnil nacistický pozdrav, zvedl ruku a vykřikl, že ‚takhle vysoko vyskakuje můj pes, když přijdu domů‘,“ vyprávěl v pořadu Historie.cs badatel Zdeněk Roučka.
Němci na něj přesto nepřestávali tlačit, ale Vlasta Burian srdnatě odolával. Filmařům tvrdil, že umí špatně německy, v rozhlasu se zase vymlouval na špatný zdravotní stav.
„Prosím, abyste tentokrát nepočítali s mou spoluprací na skeči, protože současně churavím vleklou faryngitidou, která, nemám-li ohroziti každodenní večerní představení v divadle, mi nedovoluje přes den zbytečně vycházeti. Nadto mi bylo právě odňato povolení jízdy autem a dlouhý pobyt v přeplněné tramvaji při jízdě ze vzdálené Hanspaulky by určitě zhoršil můj stav, trvale stejně ohrožovaný nepříznivým počasím,“ vymlouval se podle dokumentu Sesazený král ve svých dopisech Burian.
Jen jednou udělal chybu, a ta se mu stala osudnou. V roce 1941 se nechal přesvědčit, aby účinkoval ve skeči, v němž parodoval tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka. Nebyl přitom sám, kdo podobné věci točil, účastnila se jich řada předních herců. Ale po válce za to musel hořce pykat.
Soud, vězení a konec hraní
Ačkoliv se Vlasta Burian podle všeho nedopustil jiného zločinu než účasti v jednom „kolaborantském“ komickém skeči, stanul kvůli tomu po skončení války před soudem. Policie ho zatkla hned 24. května 1945 a soudce rozhodl o jeho vině. Putoval za mříže, jeho divadlo mu bylo zabaveno a dostalo nový název – z Divadla Vlasty Buriana se stalo Divadlo kolektivní tvorby.
Kromě toho mu byl zabaven i majetek, musel zaplatit pokutu a dostal na 5 let zákaz hraní. Ve vězení byl sice jen 3 měsíce, ale tahle zkušenost ho velmi poznamenala. Vyšel odtud jako jiný člověk – zoufalý muž, který přišel o svou práci, kterou tak miloval. Začal tedy chtě nechtě pracovat rukama, aby měl aspoň na živobytí.
„Burian byl typický symbol batismu v kultuře. Člověk, který trčel, bohatý, self-made man, ten nemohl absolutně přežít,“ objasňoval později literární kritik Vladimír Just pro ČT, proč z Buriana komunisté udělali doslova exemplární příklad.
Nucený odsun do Krkonoš
V roce 1949 se komunisté rozhodli Buriana násilně „odsunout“ někam daleko od lidí, kde nebude tolik na očích. Někdo tvrdí, že za tím stál dokonce sám budoucí prezident Antonín Zápotocký. Každopádně bývalý slavný komik odešel do Krkonoš. Tam na horské boudě rok pracoval jako řidič a pomocník kuchaře. A občas na svazích pásl krávy.
Čerstvý horský vzduch mu ale prospěl – vzpamatoval se z nejhoršího a postupně zase začal hrát, i když jen tajně pro sousedy a personál. A místní ho milovali. Kdoví, jak dlouho by tam zůstal, kdyby se mu nedostalo vysvobození, a to údajně od jeho hereckého kolegy Jana Wericha.
Herec známý například z filmů U pokladny stál nebo Přednosta stanice sice od roku 1950 už neměl zákaz veřejného vystupování, ale nikdy se k dřívější slávě nevrátil. Hrál jen v malých a zájezdových představeních a ve filmu dostával jen menší role. Komunisté ho zkrátka pořád měli na očích a hlídali si ho. Až do jeho smrti.
Zdroje: rozhlas.cz, ceskatelevize.cz, ctidoma.cz
