Do komedie Vrchní, prchni! se vloudily drobné chyby. Kdo si dokáže vybavit scénu s houslemi, je machr!

Legendární komedie z dílny Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Vrchní, prchni! patří mezi českou filmovou klasiku. Sotva bychom našli člověka, který tento film neviděl. Ne všichni si ale nejspíš všimli drobných chybiček, které pozornosti filmařů unikly a našly si tak svou cestu na filmová plátna. 

Snímek Vrchní, prchni! z roku 1980 vypráví příběh Dalibora Vrány, který si na živobytí přivydělává jako falešný číšník. Jeho nejbližší ale nic netuší, protože jim namluvil, že hraje na housle v podnicích noční Prahy. Aby dodal své historce na věrohodnosti, dokonce doma pilně cvičí.

Právě ve scéně, kde Vrána předstírá, že na housle trénuje, se přitom objevila jedna nesrovnalost. Když totiž podvodník v podání Josefa Abrháma pouští na gramofonu desku s vážnou hudbou, aby to vypadalo, že na nástroj skutečně hraje on, začnou se tóny linout ještě dřív, než se jehla dotkne desky. 

To ovšem není jediná chyba, kterou ve filmu najdete. Jedna z nich prokázala, že ne vždy se podaří doladit scénář k naprosté dokonalosti. V jedné ze scén například host podává Vránovi pětistovku, který s ní okamžitě zmizí pod záminkou, že si musí jít rozměnit. Ve skutečnosti ale nasedne do auta a chystá se odjet. Přitom se diví, proč mu okradený nebožák za jedno pivo dal tolik peněz. Host se ale vůbec nezmínil o tom, za co všechno platí, natož že by to skutečně bylo zrovna pivo. 

Při natáčení Vrchní, prchni! byly potíže s auty

Také když se Vrána rozhodne vylákat skutečného číšníka z restaurace tak, že mu zavolá, aby si z důvodu čištění kanalizace přeparkoval auto, objevila se ve scéně chyba. Abrhám totiž nejprve zaparkuje Velorex přímo za zmíněným vozem. Poté se vydá k telefonu, ale v záběru, který následuje, je jeho vlastní vozidlo zaparkované úplně jinde. 

Ostatně to ale není zdaleka jediný problém s auty, který se štábu nepodařilo zachytit. V jedné pasáži snímku si jde Dalibor Vrána vyzvednout nové auto. Sedne proto nejprve do svého prastarého Velorexu a do dveří si přivře kabát, což je poměrně jasně vidět. Jakmile pár metrů popojede, cíp jeho oděvu již ve dveřích vidět není. 

Když později ve své nové Ladě i s celou rodinou přijíždí na hory, v odrazu na autě si lze všimnout skupinky stojících lidí. Jedná se pravděpodobně o samotný štáb, který tento záběr točil. 

Špatné pořadí svatebčanů na fotografii

Nepozornost rekvizitářů zase prozradil telefonní kabel. Když prodavačka Věra skončí v zaměstnání, protože ji čekají mateřské povinnosti, je zástrčka telefonu zasunuta ve spodní části zásuvky. O záběr později na její místo nastupuje nová prodavačka Libuše Douchová a zástrčka se zázračně ocitne v horní části zásuvky. 

Ve scéně, kdy se Vrána fotí se svatebčany, zase dojde ke zmatku v pořadí, ve kterém hosté na snímku stojí. V poslední řadě zleva se nachází mladší muž, poté starší. V dalším záběru ale stojí naopak a mladšímu navíc chybí sako. Na pořízené fotografii jsou ale v původním pořadí a mladší muž má na sobě kravatu, která se v předchozím záběru neobjevila. 

Pokud by si divák přehrál film zpomaleně, zjistil by také, že ve chvíli, kdy se Vránová rozhodla svému choti uštědřit facku, se ho ve skutečnosti její ruka ani nedotkla a jednalo se o facku divadelní. 

Námět Vrchní, prchni! vychází ze Svěrákova života

Inspiraci pro scénář k oblíbenému filmu Vrchní, prchni! našel Zdeněk Svěrák ve svém vlastním životě, jak uvádí web Dotyk.cz. Vyprávěl totiž, že si jednoho dne vyrazil do restaurace oděn v obleku s motýlkem. Někteří hosté si ho ale spletli s vrchním a chtěli mu zaplatit. Nějakou dobu poté přemýšlel, jak by mohla vypadat situace, ve které by platbu skutečně přijal. Výsledkem jeho fantazií na toto téma se pak stal námět dnes již kultovního snímku. 

Jeho kolega Ladislav Smoljak byl tím, kdo si prosadil, že si hlavního hrdinu zahraje právě Josef Abrhám. Zdeněk Svěrák si totiž představoval Petra Nárožného. Toho měli ale diváci již zafixovaného jako notorického vzteklouna, a tak by k němu podle Smoljaka role podvodníčka a svůdníka nepasovala příliš dobře.

Zdroje: Dotyk.cz, ČSFD.cz, iDNES.cz