Vyhořelý a frustrovaný Michal Viewegh se znovu zamiloval. Přiznává ale, že jeho partnerka je chorobně žárlivá

Znovu zamilovaný pan Viewegh, tak by se dal charakterizovat nejnovější román spisovatele Michala Viewegha, poněkud složitě nazvaný „Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva“. Tak, jako ve většině svých více méně autobiografických děl, nechává Michal Viewegh prostřednictvím svého druhého já, spisovatele Mojmíra, nahlédnout do svého soukromí a mnohé z něj odtajňuje.

Po předchozích, jak sám přiznává, poněkud ufňukaných knihách, v nichž se „vypisoval“ z následků vážného onemocnění a rozvodu s manželkou Veronikou, se postupně vrací starý dobrý Michal Viewegh se smyslem pro humor. Je jen škoda, že se nevzdal zbytečných vulgarit, leckdy opravdu samoúčelných. Právě ve vtipných pasážích je totiž nejsilnější.

Tentokrát čerpá ze svého nového vztahu s ukrajinskou inženýrkou Olenou a jejím synem Sašou, které po vypuknutí válce na Ukrajině ubytoval ve svém domě. Otevřeně se svěřuje, že řešil dilema, zda se má zapojit do pomoci uprchlíkům a riskovat tak, že si na několik příštích měsíců zničí život, přijde o svůj klid a možná i luxusní zařízení domu nebo zda má projevit velkorysou dobročinnost.

Nakonec zvítězí to druhé, i když si jeho Mojmír s hrůzou začne představovat, jak v jeho kuchyni „nepříjemně hlučná ukrajinská rodina vaří kysele páchnoucí boršč a na přepáleném oleji současně smaží pirohy.“

Oxana a Sáša

Zatímco zpočátku vnímal coby „lehce vyhořelý, psychicky unavený a frustrovaný spisovatel s protézou částí aorty, zvětšenou prostatou a poruchami paměti“ své nové spolubydlící jen jako nájemníky, jimž poskytl azyl pod tlakem okolností, posléze se mu jeho potřeba „konat ryzí dobro“ začne vyplácet.

Oxana je totiž hezká, vysoká a štíhlá pětatřicátnice s hezkýma očima a hustými vlasy a její syn Saša je rovněž pohledný. Ovšem vzájemná sexuální přitažlivost se projeví až později. Předtím se musí nedávno opět opuštěný Mojmír s nesmělou, úzkostnou ženou a jejím malým synem sžít. A není to samozřejmě vždy jednoduché.

Káša za Sášu

Naštěstí právě pasáže, v nichž popisuje leckdy otravné momenty, jež ho neustále vyrušovaly při práci, kdy se snažil překonávat tvůrčí blok, jsou bezkonkurenčně nejzábavnější. Zatímco se třeba Oxana „pana Mojmira“ zdvořile vyptává „zda zděs možno uváržit kášu za Sášu“, když to dělá opakovaně a málem se slzami v očích, pan domácí ji už otráveně ujišťuje: „Klidně zděs uvářte kášu za Dašu, i Mášu, vsegda, kagdá ty chočeš, ale hlavně už se mě prosím neptej!“

Nakonec se naštěstí z Oxany vyklube kuchařka, která umí uváržit nejen kášu za Sášu na všechny způsoby, ale také spoustu ukrajinských specialit. A Mojmírovi, dosud odkázanému na „hotovky“, servíruje nejen báječný boršč, ale také lahodné pirohy, vareniky či pidlivku z hribov.

A proč ne?

A nejen to, nakonec si Mojmír s válečnou uprchlicí začne i milostný poměr. A ačkoliv se tomu od začátku bránil a neustále se ujišťoval: „Ne. To asi fakt ne…“, postupně dospěl k názoru: „Proč vlastně ne?“. Už pár dnů nato, naplněn láskou, začal psát román o tom, že je znovu zamilovaný. Jeho snahu objekt své touhy co nejdříve „přefiknout“, však neustále kazí Sáša a když se mu to s pomocí zázračné pilulky konečně podaří, zjistí nemilou věc. Totiž, že Oxana je chorobně žárlivá…

Zdroje: autorka, Michal Viewegh – Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva