Za totáče to byl hnus fialovej. Teď se o to sběratelé perou jako psi o kost
Ještě nedávno jsme to mohli vidět ve výprodejích za pár kaček, dnes to sběratelé loví po půdách jako vzácné trofeje. Tmavě zbarvené skvosty našich babiček, které jsme s nechutí schovávali do krabic při každém stěhování, zažívají nečekaný comeback. To, co naši rodiče označovali za socialistický nevkus, teď vynáší klidně pěticiferné částky.
V 70. a 80. letech představovalo černé sklo symbol jisté domácí elegance s nádechem exkluzivity. Kdo chtěl mezi sousedy a návštěvami zapůsobit a dokázat, že má přehled o aktuálních trendech, jednoduše musel mít doma alespoň jeden takový tmavý skvost.
„Maminka mého muže měla rozsáhlou sbírku, vázy různých velikostí, karafy, těžítka, dokonce i kompletní stolní sadu skleniček,“ vzpomíná paní Věra z Prahy. Když rodina před patnácti lety dědila pozůstalost, nikdo neprojevil o tyto předměty zájem, a tak skončily odložené na chatě. Její rodina dokonce tyto kousky nazvala jako „hnus fialovej“, protože některé z nich měly odlesky fialové barvy.
Černé sklo přitom představovalo za socialismu vzácnost, především kvůli omezené výrobě na pouhé hrstce míst ve světě. V Československu se na tento typ skla zaměřil hlavně novoborský Crystalex. České továrny vyvážely temné skleněné výrobky do zemí po celém světě, což zemi přinášelo slušné peníze.
Z vitríny na aukci
Vtipné, jak se věci mění. Černé skleněné vázy, které ještě před pár lety končily v popelnicích při vyklízení bytů, dnes mění majitele za překvapivě vysoké částky. Podle Marka Nováka, sběratele a obchodníka se starožitnostmi, se zájemci o odkup pozůstalostí ozývají téměř každý týden, přičemž fotografie předmětů z černého skla vždy vzbudí zvláštní pozornost.
Originální černé sklo, zejména v dobrém stavu a s pěkným designem, je dnes mezi sběrateli ceněné pomalu jako zlato. Ne všechny tmavé skleněné objekty však mají sběratelskou hodnotu. Skutečné černé sklo, odborně nazývané jako hyalitové, se vyznačuje naprostou neprůhledností i při podržení proti světlu.
Poklad, který jsme málem vyhodili
Jelikož se výroba černého skla v Evropě prakticky zastavila, staré kousky nabývají na ceně každým měsícem. Na vrcholu pomyslné pyramidy hodnot stojí kusy z 19. století, konkrétně z období biedermeieru. V té době patřily české sklárny k absolutní evropské špičce a není divu, že dnes tyto historické skvosty na aukcích běžně překračují hranici sta tisíc korun.
Jak podotýká František Novosad z harrachovské sklárny, kouzlo černého skla není jen v jeho temném zabarvení. Rozhodující jsou propracované postupy tavby, a především precizně kontrolovaný proces postupného ochlazování.
Jak poznat opravdový skvost od bezcenné náhražky?
Zdaleka ne každý tmavý skleněný předmět má nějakou zajímavou cenovku. Trh je plný napodobenin a méně kvalitních kusů z mladších období. Jak ale rozpoznat opravdový sběratelský skvost? Pravé černé sklo má několik nezaměnitelných vlastností. Je absolutně neprůhledné, takže jím nepronikne ani přímé sluneční světlo.
Když takový kus vezmete do ruky, ihned zaregistrujete jeho neobvyklou tíhu. Speciální příměsi dělají toto sklo výrazně těžším než běžné průhledné varianty stejné velikosti. Opravdu hodnotné exempláře se kromě toho pyšní prvotřídním řemeslným provedením, ať už jde o zlaté zdobení, ručně malované motivy nebo propracované reliéfy.
„Nedávno jsem koupil vázu z černého skla na bleším trhu za 200 korun. Prodejce o její hodnotě neměl tušení. Nechal jsem ji ocenit a zjistil, že pochází z 30. let z dílny Bratří Jílkových z Kamenického Šenova. Dnes mám nabídku 9 800 korun, ale zatím ji neprodám, hodnota určitě ještě poroste,“ svěřil se sběratel Petr.
Sklárny, které uměly vyrábět pravé černé sklo, postupně zanikaly. Technologie byla náročná na energii a odbornost, proto dnes dobře zachované kusy z 20. století představují zajímavou investiční příležitost. Jejich cena půjde nahoru, protože podobné už nikdo nevyrobí.
Zdroje: prazskagalerie.cz, socialistickysen.cz, gs1cz.org, plus.rozhlas.cz
