Yvonne Přenosilová zažila psychoteror i bolest, která se nedá popsat slovy

Ačkoliv zpěvačka Yvonne Přenosilová patřila k velkým hvězdám šedesátých let a písně, které zpívala, dodnes nezestárly, tak její umělecká kariéra trvala jen krátce. Tak, jako mnoho jejích kolegů, totiž doplatila na politickou situaci v naší zemi, navíc kvůli ní měla problémy už od malička. Fakt, že se rozhodla emigrovat, se neblaze podepsal i na jejím osobním životě a vztahu s jediným synem.

Její životní osudy fatálně poznamenal fakt, že vyrůstala v česko-rakouské rodině, její tatínek byl v padesátých letech uvězněn v nechvalně proslulé „mučírně“ a maminka byla Rakušanka (tudíž v naší zemi nenáviděná), a tak se raději vydávala za anglicky mluvící Britku. „Od některých učitelů jsem odskákala, „první ligu“, protože jsem byla buržoazní floutek. Ten psychoteror, který jsem zažila, by zlomil kdekoho,“ zavzpomínala v pořadu „13. komnata“ České televize. Jejím hnacím motorem se tak stal každodenní strach.

Baronka Schuckmannová

A když pochopila, že se po srpnu 1968 u nás situace nezmění, jak si původně myslela, rozhodla se společně s rodiči emigrovat do Mnichova. Nicméně netušila, že to bude na tak dlouho. Pokračovat v umělecké kariéře se jí v cizině nepodařilo, a tak se živila zpočátku jako pozemní letuška, později se stala moderátorkou „Rádia Svobodná Evropa“. V roce 1978 se provdala za právníka Maxmiliána Schuckmanna a díky jeho šlechtickému titulu se načas stala baronkou. Manželství bohužel vydrželo jen šest let.

Největší bolest v životě

Kvůli tomu se její další třináctou komnatou stal vztah s jediným synem Maxmiliánem. Ten se rozhodl poté, co se v roce 1993 Yvonne vrátila kvůli práci do Čech, zůstat v Mnichově, přestože mu už zařídila školu v Praze: „Já mám tu největší bolest v životě. A to je to, že se Max rozhodl, jak se rozhodl. A to je bolest, která se nedá slovy popsat. Já tady kolikrát bulím a ví to jen pár lidí. Blbě se mi to přiznává, sakra, už je ten frocek velkej, a přesto mě to bolí,“ svěřila se svému kamarádovi, moderátorovi Aleši Cibulkovi. Nechtěla však dělat při výchově stejné chyby jako její rodiče a bránit Maxovi, aby mohl žít se svým otcem a kamarády, na které byl zvyklý: „Donuťte puberťáka, aby s vámi šel do cizí země,“ vysvětlovala svoje těžké rozhodnutí, kteří někteří její známí odsuzovali. Přesto stále tajně doufala, že jí Max zavolá, aby si pro něj přijela.

Bylo to nemyslitelné

Aleši Cibulkovi se podařilo s Maxem (mimochodem velmi pohledným a sympatickým mladíkem) v Mnichově setkat, a ten mu potvrdil, že se rozhodl zůstat v Mnichově, protože tam měl všechno: přátele, otce i domov: „Jednoduše jsem si tehdy neuměl představit, že bych žil v Praze. Bylo to nemyslitelné, přiznal se. Ale zároveň doufal, že se máma vrátí do Mnichova a svěřil se, že se mu po ní každý den stýskalo a dokonce, že jeho vztah k otci byl chladný: „Myslím, že máma trpěla víc než já.“ Jeho vyznání Yvonne Přenosilovou, která se konfrontace v Mnichově také zúčastnila, velmi zasáhlo: „Teď to máte, třináctou komnatu,“ komentovala natáčení, které pro ni jistě nebylo lehké a často musela ovládat své emoce.  Nakonec si posteskla, že žije sama ve svém bytě, a tak to už bohužel zůstalo až do konce jejího života. Zemřela po těžké nemoci v pondělí 11. září 2023 ve věku 76 let.

Zdroj: Česká televize