Za komunismu to byl socialistický sen. Dnes tam Češi nejsou, i když je tam levně a krásně
Písečné pláže zalité sluncem, průzračné moře a všudypřítomná vůně grilovaného masa. K tomu levné ubytování, minimum formalit a jistota, že dovolenou strávíte bez problémů. Právě takhle vypadal ideální odpočinek pro tisíce českých rodin v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Rumunsko bylo pro Čechoslováky dovolenou, na kterou si mohl dovolit vyrazit téměř každý. Zatímco dnes většina českých turistů během léta míří do Chorvatska nebo Řecka, v dobách komunismu bylo právě Rumunsko jednou z mála dostupných destinací. A nutno říct, že si to tamní úřady dobře uvědomovaly.
Pobřeží Rumunska nabízelo hned několik velkých letovisek
Mezi nejoblíbenější patřila Mamaia, která se pyšnila jedněmi z nejhezčích pláží v celém Rumunsku. Právě tady vznikaly první velké hotelové komplexy, které měly konkurovat západním letoviskům. Kdo toužil po klidnější dovolené, mohl zamířit do Eforie Nord nebo Eforie Sud. Tato městečka lákala především na léčivé bahenní zábaly.
Dobrodružství představovala i samotná cesta do Rumunska. Nejčastěji se jezdilo vlastním autem přes Maďarsko, a tak se jednalo o minimálně dvoudenní putování. Oblíbená byla také doprava vlakem. Velmi často ale vlaky nabíraly mnohahodinová zpoždění. Na hranicích to bylo mnohdy napínavé. Rumunští celníci byli pověstní tím, že si rádi přilepšovali. Stačilo jim strčit do pasu pár cigaret nebo žvýkaček a hned byl člověk odbavený.
Ceny jako z jiného světa
Pro mnoho Čechoslováků byla právě cena tím hlavním lákadlem. Za čtrnáctidenní pobyt u moře jste v polovině sedmdesátých let zaplatili okolo 2 300 Kčs, což odpovídalo průměrnému měsíčnímu platu. V ceně bylo ubytování v hotelu a doprava vlakem. Za pár let si tu člověk mohl dopřát výbornou večeři s vínem. Maso bylo prý sice občas tuhé, ale vždycky čerstvé. Zatímco turisté si na většině míst mohli masa objednat, kolik chtěli, pro místní to neplatilo.
Lákadlem byla i rumunská kuchyně
Místní speciality jako mici (grilované válečky z mletého masa), sarmale (masem plněné zelné listy) nebo mamaliga (kukuřičná kaše) se staly mezi československými turisty oblíbenými. Spousta z nich vzpomíná také na polévku ciorba. Ta vypadala jako kysané zelí s masem. Přestože málokdo tušil, co se v polévce doopravdy ukrývá, mnohým zachutnala.
Zajímavé rumunské památky
Do Rumunska ale turisté nesměřovali pouze za plážemi. Do Jižních Karpat neboli do Transylvánských Alp turisté mířili za panenskou přírodou a tajemnými hrady, včetně sídla hraběte Drákuly. Bran, tedy Drákulův hrad, se stal jedním z nejnavštěvovanějších míst v zemi a spoustu cestovatelů láká i dnes. Život v socialistickém Rumunsku měl ale i svou temnější stránku. Za vlády diktátora Nicolae Ceaușesca byla země pod neustálým dohledem tajné policie Securitate. Turisté byli sledováni na každém kroku, i když si to často ani neuvědomovali. Příslušníci tajné policie běžně seděli mezi hosty v restauracích a pozorovali jejich chování.
Československá nákupní horečka
Čechoslováci do Rumunska jezdili jak za odpočinkem, tak také za nákupy. V místních obchodech se dalo sehnat zboží, které bylo u nás nedostatkové. Populární byly zejména kožené výrobky, koberce a lidové umění. Spousta žen si s sebou domů přivezla nějakou novou kabelku nebo peněženku. Jednalo se o kvalitní kousky za dobrou cenu.
Proč už dnes Rumunsko není tak populární?
Po revoluci v roce 1989 zájem o Rumunsko postupně opadl. Češi objevili kouzla dalších zemí, kterým začalo s přehledem dominovat Chorvatsko a řecké ostrovy a na Rumunsko už si od té doby vzpomněl málokdo. Dnes do jedné z nejlevnějších zemí Evropy míří především ti, kteří chtějí objevovat místa nepoznamenaná masovým turismem. Rumunsko má ale stále co nabídnout. Krásné pláže, historické památky i divokou přírodu.
Zdroje: denik.cz, lideazeme.cz, fotrnatripu.tv
