Záhada smrti Ivana Luťanského: Měla ho zabít autonehoda. Ve skutečnosti ho popravil vietnamský gangster dávkou ze samopalu
Tento příběh na první pohled působí, jako by ho psal spisovatel napínavých detektivek. Ovšem autorem je sám život. Nadějný herec Ivan Luťanský zemřel v pouhých třiceti letech za dosud nevyjasněných okolností. Oficiální verze zněla tak, že se jednalo o autonehodu. Nejspíš bylo ale vše trochu jinak.
Stačí se jen podívat na staré fotografie Ivana Luťanského a hned uvidíte, že tento herec měl v sobě cosi tajemného. Většina lidí se shodovala, že byl jedním z těch šťastných, kteří měli talent od Boha. Narodil se v roce 1953 v Praze na Žižkově. Jeho tatínek byl učitel z Podkarpatské Rusi. Bojoval ovšem také v československé armádě pod velením generála Svobody. Pro malého Ivana byl podle všeho vždy hrdinou a velkým vzorem.
Miloval zbraně a byl známý pro pyrotechnické žerty
Láska k divadlu u Ivana propukla poměrně záhy. V jedenácti letech začal navštěvovat dramatický kroužek a získal bohaté zkušenosti nejen s jevištěm, ale také s recitací, ve které si rovněž vedl velmi dobře.
Po základní škole tak překvapivě jeho kroky nevedly na konzervatoř, ale na učiliště při Dopravním podniku Praha, kde se zaměřil na obor elektromechanik. Kromě vloh k improvizaci a herectví obecně vynikal ve sportu, ale byl také mimořádně technicky zručný. Otec, ve kterém viděl válečného hrdinu, v něm probudil zájem o vše, co souviselo s vojenstvím. Sbíral nejrůznější artefakty včetně zbraní, dýk i uniforem.
Z jeho vášně se netěšil jen on sám. Občas se o ni „podělil“ i se sousedy na Žižkově. Byl totiž široko daleko proslulý svými pyrotechnickými vtípky. A tak na Praze 3 každou chvíli někomu něco vybuchlo přímo před nosem.
Maturitu neudělal, přesto mířil na DAMU
Ze školy odešel v roce 1971 pouze s výučním listem, ačkoliv jeho obor nabízel i možnost složení maturitní zkoušky. Měl velké štěstí, že v té době Divadelní fakulta v Praze po uchazečích vykonanou zkoušku z dospělosti nepožadovala. A tak mohl o rok později nastoupit ke studiu činoherního herectví spolu se Zdeňkem Žákem nebo Simonou Stašovou.
Mezi spolužáky začal rychle vyčnívat. Pomáhal mu v tom nejen komický talent a smysl pro situační humor, ale také krásná a souměrná tvář zaručující fyzickou přitažlivost. Díky svému širokému rejstříku mohl ztvárnit celou paletu rolí, a to jak před kamerou, tak například na prknech Národního divadla, kde se začal objevovat od roku 1974.
Dovolená ve Vietnamu se mu stala osudnou
V polovině července roku 1983 dostal Ivan Luťanský pozvání od Iva Kubeše, vedoucího sekretariátu Národního divadla, na cestu do Vietnamu. Zarážející je, že jméno Iva Kubeše později figurovalo v Cibulkových seznamech, které sdružovaly spolupracovníky StB.
Celá rodina se mu údajně tuto dovolenou snažila rozmluvit. Nelíbil se jim jak sám Kubeš, tak i to, že cestu pro Luťanského zařídil za pouhých dvacet čtyři hodin. Bohužel tato dobrodružná výprava byla tím posledním, co mladý a nadějný herec ve svém životě stihl.
Z dovolené se totiž již nikdy nevrátil. Jeho smrt je dodnes opředena záhadou. Oficiální zpráva o úmrtí hovořila o autonehodě. Později se ovšem našel jiný záznam, kde se výrazně lišila hodina úmrtí i místo činu. Rodina Luťanského si tak stála za tvrzením, že za smrtí jejich milovaného Ivana nestála nehoda, ale poprava střelnou zbraní.
Ačkoliv podle vyšetřování vietnamské policie bylo jakékoliv cizí zavinění naprosto vyloučeno a rozdílné dokumenty odůvodněny administrativní chybou, rodina věděla své. Jeho nejbližším zůstal jen deník, ve kterém si herec jako poslední záznam zapsal: „Vidím tak nádherný, rudý západ slunce, že je škoda, že ho nikdo nevidíte.“
Rodině zakázali otevřít rakev
Příbuzní si museli počkat opravdu velmi dlouho, než jim bylo dovoleno vidět Ivanovo tělo. I když se k nim ostatky dostaly, bylo jim zakázáno nahlédnout do rakve. To přišlo rodině podezřelé, a tak jim jedna ze zaměstnankyň Olšanských hřbitovů rakev za úplatek otevřela.
To, co uvnitř viděli, jen potvrdilo jejich původní domněnku. V Ivanově hlavě byla údajně velká díra, která jednoznačně potvrzovala verzi smrti zastřelením. Navíc v těle chyběly orgány včetně mozku. Ivan byl nalíčený a zakrytý květinami podle vietnamských tradic. Celá situace působila dojmem, že měl někdo potřebu zakrýt skutečnou příčinu jeho smrti.
„Musela jsem to udělat, nemohla jsem žít s pocitem, že jsem nepochovala vlastní dítě. Měla bych dojem, že někde žije a trápí se. Musela jsem ho vidět,“ uvedla pro časopis Reflex sama Ivanova matka.
Veřejnost se pravdu dozvěděla z dokumentu
Až rok 2013 přinesl o případu Ivana Luťanského nové poznatky. Světlo světa totiž spatřil dokument Zabili ho láskou. V něm mimo jiné promluvila jistá mladá vietnamská žena, která tvrdila, že se do ní Ivan bláznivě zamiloval a společně naplánovali její útěk z Vietnamu. Rovněž potvrdila, že byl Luťanský pravděpodobně sledován místní policií pro podezření ze špionáže.
V dokumentu se také hovoří o pitevní zprávě, která jasně uvádí, že příčinou Ivanovy smrti byla střelná rána do oblasti hlavy. Podivné bylo i to, za jak přísných bezpečnostních opatření se jeho tělo převáželo zpět do naší země. Do pátrání po pravdě se naplno a na vlastní triko pustil i Ivanův bratr Štěpán, kterému se podařilo zjistit, že Luťanský skutečně zemřel na následky střelby ze samopalu.
Zdroje: Reflex.cz, csfd.cz, cnn.iprima.cz, krajskelisty.cz, medium.seznam.cz, idnes.cz
